Komunikace se zvířaty není ničím novým, je tu od nepaměti. Bohužel lidstvo tuto svou schopnost zapomnělo. Přesto je řada původních národů, které tuto schopnost stále používají ve svém každodenním životě. O tom, jak lidé ztratili schopnost komunikovat hovoří příběh, který v jedné ze svých knih vypráví Credo Mutwa, africký Sanusi (nejvyšší pozice šamana), historik, spisovatel, básník a sochař:
"Prosím odpusťte mi, ale musím se s vámi podělit o tento příběh. Je to jeden z nejpodivnějších příběhů, který najdete kdekoliv v Africe, v šamanské tajné společnosti i dalších místech, kde jsou stále udržovány zbytky našich pradávných a starověkých umění a moudrostí.
Původně byla Země pokryta velmi hustou pokrývkou mlhy, nebo závoje. Lidé skutečně neviděli Slunce na obloze, kromě „hbitého“ světla. A také viděli Měsíc v noci coby spáru světla na obloze, kvůli tomu těžkému závoji. Také déšť padal v ustavičném mlžení. Avšak nikdy nehřmělo. Nebyly bouřky.
Svět byl hustě pokrytý obrovskými lesy, velkými džunglemi a lidé v těchto časech žili na Zemi v míru. Byli šťastní a říká se, že v té době jsme mi lidské bytosti neměli schopnost řeči. Dělali jsme pouze směšné zvyky, jako opice a paviáni, ale řeč, jakou máme nyní, jsme neměli. V těchto dobách spolu lidé hovořili prostřednictvím své mysli.
Muž mohl zavolat svou ženou tak, že na ní myslel - myslel na tvar jejího obličeje, vůni jejího těla a dotek jejích vlasů. Stejně tak lovec - šel do buše a přivolával zvířata, a zvířata vybrala jedno z nich, které bylo staré a unavené a toto zvíře se nabídlo lovci, aby jej směl rychle zabít a vzít si jeho maso do jeskyně.
Nebylo násilí proti zvířatům. V té době rovněž nebylo jakékoliv násilí od lidských bytostí proti Přírodě. Člověk byl zvyklý přijít ke stromu, pomyslet na ovoce a strom nechal některé ovoce spadnout na zem, aby si je člověk vzal."
Příběh má samozřejmě pokračování o tom, jak se člověk oddělil od přírody a tím ztratil svou schopnost telepatické komunikace. Wynter Worsthorne, mezinárodně uznávaná komunikátorka se zvířaty z Jižní Afriky učí, jak si vzpomenout a znovu začít používat tuto schopnost, kterou má každý člověk.
Původně byla Země pokryta velmi hustou pokrývkou mlhy, nebo závoje. Lidé skutečně neviděli Slunce na obloze, kromě „hbitého“ světla. A také viděli Měsíc v noci coby spáru světla na obloze, kvůli tomu těžkému závoji. Také déšť padal v ustavičném mlžení. Avšak nikdy nehřmělo. Nebyly bouřky.
Svět byl hustě pokrytý obrovskými lesy, velkými džunglemi a lidé v těchto časech žili na Zemi v míru. Byli šťastní a říká se, že v té době jsme mi lidské bytosti neměli schopnost řeči. Dělali jsme pouze směšné zvyky, jako opice a paviáni, ale řeč, jakou máme nyní, jsme neměli. V těchto dobách spolu lidé hovořili prostřednictvím své mysli.
Muž mohl zavolat svou ženou tak, že na ní myslel - myslel na tvar jejího obličeje, vůni jejího těla a dotek jejích vlasů. Stejně tak lovec - šel do buše a přivolával zvířata, a zvířata vybrala jedno z nich, které bylo staré a unavené a toto zvíře se nabídlo lovci, aby jej směl rychle zabít a vzít si jeho maso do jeskyně.
Nebylo násilí proti zvířatům. V té době rovněž nebylo jakékoliv násilí od lidských bytostí proti Přírodě. Člověk byl zvyklý přijít ke stromu, pomyslet na ovoce a strom nechal některé ovoce spadnout na zem, aby si je člověk vzal."
Příběh má samozřejmě pokračování o tom, jak se člověk oddělil od přírody a tím ztratil svou schopnost telepatické komunikace. Wynter Worsthorne, mezinárodně uznávaná komunikátorka se zvířaty z Jižní Afriky učí, jak si vzpomenout a znovu začít používat tuto schopnost, kterou má každý člověk.
Africké kořeny jsou pro nás důležitější než si možná myslíme
Inspirativní povídání, jak komunikace se zvířaty může ovlivnit život
O bílých lvech, jejich výjimečnosti a jejich ohrožení
Důvodů proč komunikovat se zvířaty je řada. Podívejte se, co k tomu říká Wynter
Bojíte se pavouků, nebo jiné hmyzí havětě? Poslechněte si, co na to Wynter
Wynter na téma: Může se zvířaty opravdu mluvit každý?
Wynter na téma: Co to vlastně je - komunikace se zvířaty?
Wynter na téma: Tipy pro komunikaci se zvířaty
copyright 2017
