Nenechte si ujít nové články a informace ze světa zvířat, jejich zdraví a komunikace s nimi.                     Buďme v kontaktu:
Krásná čarodějka - pro lepší život našich zvířat
  • HOME
  • Vzdělávání
    • Semináře >
      • Cesta za lví hvězdou
      • Když zvířata hovoří I. . . . aneb jak jim porozumět
      • Práce se strachem
      • Skanování těla a práce s nemocemi u zvířat
      • Cesta zrození a smrti
      • Spiritualita a magie zvířat
    • Online vzdělávání
    • Tipy pro delší život zvířat >
      • . . . pomocí stravy
      • . . . pomocí péče
  • Myoterapie
    • Máte zájem o terapii?
  • Komunikace se zvířaty
    • Co je komunikace se zvířaty?
  • O mně
    • Moje láska - Německá doga >
      • Nikita
      • Kačenka
      • LÁSKY plný diář
    • Bílí lvi >
      • Pocta lvu
      • Moje cesta do Afriky
  • E-shop
  • Kontakt
  • Informace o zpracování osobních údajů
  • Cesta za lví hvězdou

komunikace se zvířaty nemusí být jen o komunikaci se zvířaty

5/26/2016

0 Comments

 
Picture
Komunikaci se zvířaty se aktivně věnuji již něco málo přes půl roku. A musím říct, že po počátečním nadšení, kdy vše fungovalo a opravdu jsem komunikovala, jak s přítomnými zvířaty, tak se zvířaty, která byla na druhé straně zeměkoule, jsem procházela i frustrací, že mi to nejde. Řekla jsem si však, že tyto neúspěchy mě nemohou odradit a stále dokola jsem to zkoušela a využila pro trénink každou možnost. Pěkně jedno cvičení za druhým. A vyplatilo se! Kdykoliv se mi podařilo získat informaci od nějakého zvířete vynahradilo to mnohonásobně chvíle frustrace a pocitu "že se to snad nikdy nenaučím". Postupně těchto pocitů neúspěchu ubývá a přibývá těch kdy se daří, kdy slyším co mi zvířata říkají, nebo cítím, jak se cítí.  
Dnes mi byl velkou odměnou za každodenní trénink naprosto okouzlující rozhovor s překrásným stromem v louňovických lesích. Krásný vzrostlý, odhadem 10-15 metrů vysoký, buk. Byl, nebo bych spíš měla říct, byla jako tančící víla. I když mi došlá informace, že strom je ženského rodu, připadala zvláštní, neměla jsem důvod nevěřit. Ze stromu skutečně vyzařovala ženská energie, tak jemná, ale zároveň tak silná a pevná. Tato tančící krása se mnou v tichu rozmlouvala. 
Bylo to jako povídat si s někým v parku na lavičce za krásného slunečného dne, kdy vládne radost a pohoda všude kolem.  Bylo krásné vidět obrazy, které mi "posílala" - radost z každého ptáčka, který usedne na její větev, aby předvedl některou ze svých sonát, nebo jen tak spočinul, či se schoval do stínu. Potěšení z větru, který ji pročesává její ladné větve. Celý roční cyklus, který plyne tak přirozeně, jak plyne čas. Jarní pučení a rozkvétání, postupné probouzení každé buňky stromu, každého lístečku. Jak si užívá letní slunce. Pokorně přijímá letní žár a vítá každou kapku živé vody. I postupné ubývání slunečních paprsků s nadcházejícím podzimem. Podzimem, který vydává své nejkrásnější plody. Podzimem, kdy se každý list vystavuje svou jedinečnou barvu a v největším tichu se postupně, jeden za druhým, den po dni, snášejí k zemi, až zůstanou jen nahé větve a strom odhalí svou vnitřní krásu. Celý cyklus pak končí v tichu zimy, kdy se životodárná míza pomalu ukládá do kořenů, a umožňuje stromu odpočívat a nabrat sílu na další cyklus. Vše bez jakéhokoliv činění, jen v pouhém bytí.   
Uvědomila jsem si, že jakmile jednou "překročíme" sami sebe a vstoupíme do svého srdce, začneme komunikovat se všemi bytostmi, nejen se zvířaty a je to krásná cesta. Cesta radosti, lásky a respektu. 
Každý takovýto okamžik, kdy se nám podaří být plně v srdci, plně teď a tady a nemyslet na to, co budu vařit k večeři, nebo kdy musím odevzdat práci šéfovi, nám prosvětluje cestu životem a činí jej lehčím a radostnějším.

NÁVOD JAK KOMUNIKOVAT SE ZVÍŘATY
0 Comments

co vím o sovách vím od nich, aneb jaké to je stát se na chvíli sovou

5/1/2016

1 Comment

 
Picture
Napadlo Vás jaké to je být psem, nebo kočkou? Jaké to je cítit každý pach v dosahu několika desítek i stovek metrů? Nebo jaké to je brousit si drápky o strom, či ve vysoké trávě nehnutě čekat na kořist? Z vlastní zkušenosti mohu říct, že je něco úplně jiného poznávat zvíře z jeho vlastní perspektivy.

​Podělím se o jeden ze svých zážitků, kdy jsem se stala sovou. Sněhově bílou sovou uprostřed temné noci. Na obloze svítily hvězdy a za mraky se schovával měsíc. Seděla jsem v koruně stromu a cítila jsem hluboký klid. Bylo úplné ticho. Jen jsem seděla aniž bych udělala jediný zbytečný, či nepotřebný pohybu. Pro sovu každý pohyb má svůj jasný důvod, záměr. Vše se děje v plném vědomí, aby nebylo narušeno ticho. 
Objevila jsem, že sovy jsou tiché proto, aby slyšely vše co se kolem nich děje. Pak jsem zavnímala kořist - myš, která se vydala pro potravu. Jakmile se sova rozhodne k lovu, nikdy nemine cíl. Cítila jsem obrovskou moudrost a lehkost. I když mi vnímáme sovy jako samotáře, mají vztahy, které jsou velmi jemné a také jsou velmi trpělivé. Najednou jsem byla zpět ve svém těle. Pravděpodobně jsem se dozvěděla vše, co jsem v tu chvíli potřebovala vědět. ​

1 Comment

Proudly powered by Weebly