Můj pes má podivné svědivé fleky na těle!
Kdo z pejskařů by se nesetkal se psem, který při jakékoliv příležitosti nastavuje záda k podrbání. Bohužel není výjimkou, kdy při drbání určitých míst spodní části zad pes začne „tancovat“ a vypadá, že ho místo svědí. Toto chování může být příznakem napětí ve svalech a svalových tkáních především v tzv. fascii, svalové povázce, která je velmi důležitou součástí svalového systému. „Často od lidí slýchám ‘můj pes miluje drbání na zádech, kde má divná místa, která ho evidentně svědí‘. Tím mají na mysli, že když je drbou na spodní části páteře, v oblasti beder, začne jejich pes tancovat.“ říká Julia Robertson z anglického Galen Therapy Centre v Západním Sussexu, která se více jak 12 let věnuje myoterapii (terapie zaměřená na udržení zdravé rovnováhy svalového systému), a dodává, že tento „tanec“ je jednoznačným příznakem napětí ve fascii. „Pro mě je to jeden z mnoha indikátorů, kterým je třeba věnovat pozornost, neboť mohou v průběhu doby vést i k vážným pohybovým potížím psa.“ pokračuje Julie.
„V průběhu mnoha let své praxe jsem zjistila, že svaly a jejich kondice jsou naprosto zásadní pro pohyb psa. Bohužel velmi často se na ně právě u psů zapomíná. Pro příklad nemusím chodit daleko. Sportovec se před výkonem zahřeje, protáhne a připraví svaly na aktivitu, stejně jako po výkonu zase svaly zklidní. Nedoběhne a nesedne si, ale pohybuje se, uvolňuje svalstvo. Podíváme-li se na přípravu u psů, pak průběh je, velmi často, podobný pravému opaku tzn. psa bez jakékoliv přípravy postavíme na „startovní čáru“, a očekáváme od něj plný výkon, po jehož skončení jej okamžitě vrátíme nejčastěji do auta nebo do tzv. „kenelky“ tedy přepravní klece. Bohužel to se časem projeví na pohybu psa a může mít další vliv na ostatní systémy jeho organismu – kosterní, lymfatický, oběhový, zažívací, nervový atd.“ popisuje Julia Robertson s tím, že při jakékoliv pohybové aktivitě dochází k drobným poraněním svalových vláken. Pokud nedojde k jejich následnému vrácení do přirozené pozice, sval se zkracuje, stává se méně elastickým. „Drobná poranění svalů jsou u psů, stejně jako u lidí, bolestivá. Pes pak kompenzuje bolest přetěžováním jiné části těla. Spouští se neviditelný řetězec, který se dříve či později projeví viditelným problémem ať je to kulhání, nebo dokonce ztráta pohyblivosti. Při léčbě je důležité najít pravé místo příčiny potíže, protože ta téměř vždy bývá na zcela odlišné části těla, než kde původně vznikla.“ vysvětluje dále Julia Robertson.
Jak již bylo řečeno, zásadní roli v pohybovém systému hraje fascie, spojovací tkáň, což zároveň popisuje velkou část její role. Může mít podobu jemné sítě, coby struktura podpírající tkáň, nebo být hustým povlakem spojujícím svaly s kostmi. Důležitý úkol má také ve svalech, kterými je doslova protkána, aby zajistila přídavnou stabilitu, stejně jako sílu kosti a svalu. V různé podobě ji lze nalézt téměř kdekoliv v těle.
„Pochopení spletitosti těchto struktur, jejich vzájemného vztahu a důležitosti pro pohyb a pohyblivost psa je v myoterapii základním stavebním kamenem. Tyto struktury je třeba udržovat v co nejlepším stavu, neboť v tom je ukryt úspěch zdraví psa a jeho výkonu.“ pokračuje Julia Robertson, která, po mnoha úspěšných seminářích zaměřených na masáže psů, opět zavítá do Prahy. Tentokrát bude přednášet o myoterapii a způsobech, jak tato terapie může významným způsobem pozitivně ovlivnit nejen svalový systém, ale celý organismus psa.
„Fasciální napětí je velmi obtížné uvolnit, pokud není lokalizován pravý bod, ze kterého napětí vychází, což může být velmi daleko od místa, kde se projevují signály,“ vysvětluje dále problematiku svalového systému Julia Robertson. „Samozřejmě jeden ukazatel v podobě svědivého místa na těle není sám o sobě nezbytně vážným problémem, ale spolu s dalšími indikátory tvoří část obrazu, který může skončit omezením pohybu psa. Běžný signál fasciálního napětí se může projevovat právě na kůži např. změnou směru srsti, kde kdysi hladká srst se změní v „krásnou vlnu“, výr, či rozcuchanou srst. Těžko se to rozeznává u psů s vlnitou srstí, ale může být jasně viditelná u většiny dlouhosrstých a krátkosrstých psů.“ uzavírá Julia své povídání popisem jednoho z viditelných dopadů nerovnováhy v těle psa, které mohou na první pohled být zcela nevinné a pro běžného majitele pouhým nedostatkem a vadou na kráse srsti jejich psa.
„V průběhu mnoha let své praxe jsem zjistila, že svaly a jejich kondice jsou naprosto zásadní pro pohyb psa. Bohužel velmi často se na ně právě u psů zapomíná. Pro příklad nemusím chodit daleko. Sportovec se před výkonem zahřeje, protáhne a připraví svaly na aktivitu, stejně jako po výkonu zase svaly zklidní. Nedoběhne a nesedne si, ale pohybuje se, uvolňuje svalstvo. Podíváme-li se na přípravu u psů, pak průběh je, velmi často, podobný pravému opaku tzn. psa bez jakékoliv přípravy postavíme na „startovní čáru“, a očekáváme od něj plný výkon, po jehož skončení jej okamžitě vrátíme nejčastěji do auta nebo do tzv. „kenelky“ tedy přepravní klece. Bohužel to se časem projeví na pohybu psa a může mít další vliv na ostatní systémy jeho organismu – kosterní, lymfatický, oběhový, zažívací, nervový atd.“ popisuje Julia Robertson s tím, že při jakékoliv pohybové aktivitě dochází k drobným poraněním svalových vláken. Pokud nedojde k jejich následnému vrácení do přirozené pozice, sval se zkracuje, stává se méně elastickým. „Drobná poranění svalů jsou u psů, stejně jako u lidí, bolestivá. Pes pak kompenzuje bolest přetěžováním jiné části těla. Spouští se neviditelný řetězec, který se dříve či později projeví viditelným problémem ať je to kulhání, nebo dokonce ztráta pohyblivosti. Při léčbě je důležité najít pravé místo příčiny potíže, protože ta téměř vždy bývá na zcela odlišné části těla, než kde původně vznikla.“ vysvětluje dále Julia Robertson.
Jak již bylo řečeno, zásadní roli v pohybovém systému hraje fascie, spojovací tkáň, což zároveň popisuje velkou část její role. Může mít podobu jemné sítě, coby struktura podpírající tkáň, nebo být hustým povlakem spojujícím svaly s kostmi. Důležitý úkol má také ve svalech, kterými je doslova protkána, aby zajistila přídavnou stabilitu, stejně jako sílu kosti a svalu. V různé podobě ji lze nalézt téměř kdekoliv v těle.
„Pochopení spletitosti těchto struktur, jejich vzájemného vztahu a důležitosti pro pohyb a pohyblivost psa je v myoterapii základním stavebním kamenem. Tyto struktury je třeba udržovat v co nejlepším stavu, neboť v tom je ukryt úspěch zdraví psa a jeho výkonu.“ pokračuje Julia Robertson, která, po mnoha úspěšných seminářích zaměřených na masáže psů, opět zavítá do Prahy. Tentokrát bude přednášet o myoterapii a způsobech, jak tato terapie může významným způsobem pozitivně ovlivnit nejen svalový systém, ale celý organismus psa.
„Fasciální napětí je velmi obtížné uvolnit, pokud není lokalizován pravý bod, ze kterého napětí vychází, což může být velmi daleko od místa, kde se projevují signály,“ vysvětluje dále problematiku svalového systému Julia Robertson. „Samozřejmě jeden ukazatel v podobě svědivého místa na těle není sám o sobě nezbytně vážným problémem, ale spolu s dalšími indikátory tvoří část obrazu, který může skončit omezením pohybu psa. Běžný signál fasciálního napětí se může projevovat právě na kůži např. změnou směru srsti, kde kdysi hladká srst se změní v „krásnou vlnu“, výr, či rozcuchanou srst. Těžko se to rozeznává u psů s vlnitou srstí, ale může být jasně viditelná u většiny dlouhosrstých a krátkosrstých psů.“ uzavírá Julia své povídání popisem jednoho z viditelných dopadů nerovnováhy v těle psa, které mohou na první pohled být zcela nevinné a pro běžného majitele pouhým nedostatkem a vadou na kráse srsti jejich psa.