Foto: www.resonancescience.com vlevo - neurologický systém člověka vpravo - vesmírná síť Mezidruhová komunikace . . . tedy komunikace se zvířaty, či jinými přírodními bytostmi jako jsou třeba rostliny nebo stromy. Pro někoho běžná součást života, pro jiného neznámá, někdy dokonce obávaná území. Komunikace s přírodou a zvířaty je tu však od nepaměti. Jen mi lidé jsme v tom hemžení nějak zapomněli. . . V dnešní době můžeme najít i řadu záznamů jak zvířata mezi sebou nejen komunikují, ale v mnoha případech si i vzájemné pomáhají či spolupracují. Stejné výsledky má vědecké bádání i v rostlinné říši např. pomocí speciálního přístroje, sledováním proudění kysličníku uhličitého, bylo prokázáno, že strom-rodič vyživuje stromek-dítě, nebo že rostliny komunikují pomocí neviditelných "pachových" oblaků, které vypouštějí, aby přivolali určitý druh hmyzu. Detailně o tom hovoří např. dokument "O čem rosliny mluví".
Bohužel v dnešní době stále převládá mylné vnímání telepatie coby schopnosti, která buď vyžaduje nutnost nechat se unášet mimo-tělo v nějaké astrální sféře, nebo vládnout dovedností uměle vyvolat změněný stav vědomí. Dokonce, což je ještě horší, věří někteří lidé, že je třeba nějaký zvláštní druh "iniciace" do království zvířat, či získat učení v nějaké tajné mystické škole - jakýsi určitý druh spirituálního elitismu, který je pouze pro pár vyvolených.
Díky Bohu, tato přesvědčení jsou skutečné pravdě o mezidruhové komunikaci vzdálená více, než cokoliv jiného. Telepatická komunikace je zcela "uzemněným" stavem a probíhá v plném vědomí a soustřední se na přítomnost tady a teď. Doslova! S nohama pevně na zemi v plné pozornosti k přítomnému okamžiku.
Příkladem mohou být mé vlastní nesoustředěné cesty vedoucí do spontánních okamžiků telepatické komunikace.. . při procházce lesem, kdy jsem obdivovala poletující ptáky. Sledovala jejich zdánlivě bezcílné poletování ze stromu na strom, skládala možnosti, hledala významy. . . až k mrtvému bodu, kdy moje analytická mysl dosáhla svého limitu. Pouze ve chvíli, kdy moje mysl utichne, dostanou slovo mé další smysly vnitřního vědění a ke slovu přijde vnitřní hlas - mentální obrazy, tichá slova, emoce, vnímání pachů či opravdové fyzické vjemy tepla slunečních paprsků na perutích mých křídel a kůži pod peřím na mých zádech. Zjištění, že ve skutečnosti nejsem oním ptákem, kterého jsem pozorovala, bylo v danou chvíli zcela vedlejší a nedůležité. Na chvíli jsem odložila svou člověčinu, abych zažila jaké to je být volným ptákem. Nikoliv mojí představou vycházející z mé znalosti o jiném druhu, ale jednoduchým spojením s esencí jiné bytosti, s jejím psychickým a energetickým otiskem.
Bohužel v dnešní době stále převládá mylné vnímání telepatie coby schopnosti, která buď vyžaduje nutnost nechat se unášet mimo-tělo v nějaké astrální sféře, nebo vládnout dovedností uměle vyvolat změněný stav vědomí. Dokonce, což je ještě horší, věří někteří lidé, že je třeba nějaký zvláštní druh "iniciace" do království zvířat, či získat učení v nějaké tajné mystické škole - jakýsi určitý druh spirituálního elitismu, který je pouze pro pár vyvolených.
Díky Bohu, tato přesvědčení jsou skutečné pravdě o mezidruhové komunikaci vzdálená více, než cokoliv jiného. Telepatická komunikace je zcela "uzemněným" stavem a probíhá v plném vědomí a soustřední se na přítomnost tady a teď. Doslova! S nohama pevně na zemi v plné pozornosti k přítomnému okamžiku.
Příkladem mohou být mé vlastní nesoustředěné cesty vedoucí do spontánních okamžiků telepatické komunikace.. . při procházce lesem, kdy jsem obdivovala poletující ptáky. Sledovala jejich zdánlivě bezcílné poletování ze stromu na strom, skládala možnosti, hledala významy. . . až k mrtvému bodu, kdy moje analytická mysl dosáhla svého limitu. Pouze ve chvíli, kdy moje mysl utichne, dostanou slovo mé další smysly vnitřního vědění a ke slovu přijde vnitřní hlas - mentální obrazy, tichá slova, emoce, vnímání pachů či opravdové fyzické vjemy tepla slunečních paprsků na perutích mých křídel a kůži pod peřím na mých zádech. Zjištění, že ve skutečnosti nejsem oním ptákem, kterého jsem pozorovala, bylo v danou chvíli zcela vedlejší a nedůležité. Na chvíli jsem odložila svou člověčinu, abych zažila jaké to je být volným ptákem. Nikoliv mojí představou vycházející z mé znalosti o jiném druhu, ale jednoduchým spojením s esencí jiné bytosti, s jejím psychickým a energetickým otiskem.
