Příroda otevírá cestu do našeho nitra
Voděradské bučiny, foto: Šárka Janouchová
Láska, respekt a radost! Tři základní předpoklady pro komunikaci se zvířaty. Vstoupíme-li do světa mezidruhové komunikace začneme se na svět zvířat a přírody dívat tak trochu jinýma očima. Dan George, šéf Tsleil-Waututh (Salishská pobřežní skupina, Britská Kolumbie) řekl: „“Hovoříte-li se zvířaty, budou hovořit s vámi a vzájemně se poznáte. Pokud se zvířaty nemluvíte, pak je nebudete znát, a co neznáme, z toho máme strach. Čeho se člověk bojí, to ničí.”
Přesto, že se postupně začínáme k přírodě a její moudrosti vracet, často, byť s dobrým úmyslem, v nevědomosti děláme více škody než užitku. To je důvod, proč je důležité více poznávat skrytý život zvířat, rostlin a přírody.
Přesto, že se postupně začínáme k přírodě a její moudrosti vracet, často, byť s dobrým úmyslem, v nevědomosti děláme více škody než užitku. To je důvod, proč je důležité více poznávat skrytý život zvířat, rostlin a přírody.
Voděradské bučiny, foto: Šárka Janouchová
Nemám na mysli pouze pohled vědecký, ale i emocionální, zážitkový, osobní. Začneme-li znát způsob života zvířat a rostlin, jejich zvyky, jejich místo v přírodě a celém ekosystému, začneme si uvědomovat nesmírnou důležitost i toho nejmenšího červíčka. Příroda, rostliny a zvířata nám svou přítomností neustále pomáhají vstoupit hlouběji do našeho srdce a najít své vlastní kořeny. Příroda probouzí naši zvědavost. Jsem přesvědčená, že pobyt v ní a zastavení či zpomalení v našem uspěchaném životě je nejrychlejší cesta, jak najít smysl ve svém životě, objevit dary, kterými můžeme obohatit tento svět, či rozvíjet ty, které jsme již objevili. Příroda nám ukazuje, jak být super hrdinou všedního dne třeba tím, že vyčistíme dávno zapomenutou studánku, kterou jsme potkali na svých toulkách lesem, pověsit na zahradu budku pro ptáky či domek pro hmyz, nebo vysadit pár květin před domem či na balkoně.
Ropucha, Foto: Šárka Janouchová
Ráda čerpám moudrost ze starověkých učení a od původních národů. I ochrana a udržování životního prostředí měli své důležité místo v africké tradici. Původní africké kmeny nesly názvy zvířat – Buvol, Lev, Antilopa . . . Úkolem a zároveň poctou pro každý kmen byla ochrana a péče o daný druh, jehož jméno nesl. V běžném životě to znamenalo udržitelnost přírody a životního prostředí daného druhu. Kouzlo této tradice spočívá v tom, že zjistíte, že k udržení zdravé populace jednoho druhu musíte ochránit celý potravní řetězec. Abyste udrželi zdravé populace antilop musíte zajistit dostatek rozličných travin. Ochraňujete tedy ptáky a další druhy, které svým trusem roznášejí semínka a vyživují pastviny. A protože i ti mají svou potravu, dbáte, aby i pro ně bylo zdravé prostředí plné hmyzu, stromů a keřů. Je však třeba předcházet přemnožení daného druhu, a tak musíte ochraňovat i predátory, kteří se, v našem případě antilopami, živí. Podporovat i jejich životní prostor . . . Dokonalý způsob zajištění rovnováhy v přírodě, soužití s ní a jejími rytmy v harmonii. Něco, na co naše kultura poněkud zapomněla a je zoufale nutné, aby se opět rozpomenula na své spojení s matkou zemí a umožnila ji obnovu.
Krueger park, JAR, Foto: Šárka Janouchová
Dopřejeme-li si čas k pozorování přírody dostatečně dlouho, pak začneme objevovat její posvátnost. Začnou se nám otevírat dveře, které díky našemu rychlému životu byly zavřené. Dostalo se mi velkého požehnání moci několikrát navštívit africkou buš. Jen tak v ní spočinout a pozorovat . . . třeba zmíněné antilopy, od těch nejmenších, jakou je antilopa travní po naopak obrovského, vznešeně se nesoucího a rozvážným krokem kráčejícího Kudu velkého. Potkáte-li kudu, je to nádhera, při které se tají dech . . . jeho ladný běh, kdy s naprostou přesností zaklání hlavu, aby svými až metr dlouhými parohy nezavadil o větvový stromů či keřů a neporanil se. Parohy zdobí, u většiny druhů antilop, pouze samce. Snadno tak rozeznáte, zda jsou ve stádě samci i samice. Společné žití má totiž každý druh jinak. Někdy je ve stádě pouze jeden samec, jindy jich je více, aby lépe chránili stádo např. v době, kdy se rodí mláďata. A protože je květen, měsíc lásky, určitě je namístě něco peprnosti z milostného života antilop, konkrétně impal. Jejich techtle mechtle probíhají téměř na povel během jednoho, maximálně pěti, dnů. Pravda, lásky si moc neužijí, ale důvod je velmi prostý. Početí v rámci pár dnů znamená i stejnou dobu narození mláďat. Tím se usnadňuje péče, rodičovské povinnosti a samozřejmě snazší ochrana drobotiny.
Tradice ochrany životního prostředí nebyla pouze o fyzické ochraně. Pro původní kmeny byla důležitá i spirituální stránka zvířete či rostliny. V metafyzickém pojetí znamená antilopa rychlost a schopnost rychlé adaptace mysli. Stejně jako ostatní zvířata s rohy či parožím odráží spojení s korunní čakrou a všemi aspekty mentálních schopností, především schopnost rychlého důvtipu, který jim umožňuje přežití často ve velmi obtížných podmínkách. Mají se stále na pozoru. Jejich přežití závisí na výhledu, i proto jim jejich velké oči umožňují široké zorné pole, které je osm krát větší, než zorné pole člověka. Možná to je důvodem, proč nás antilopy mohou učit rozvíjet schopnost jasnozřivosti. V české přírodě je lze přirovnat k srnkám.
Voděradské bučiny, foto: Šárka Janouchová
Pro pozorování zvířat a objevování jejich skrytých životů však nemusíte cestovat přes půl světa, stačí vyjet do nejbližšího lesa na pár hodin. Jen se posadit a pozorovat. Avšak návštěvou lesa toto putování skončit nemusí. Stačí tužka, poznámkový blok a zapsání všeho, co se kolem vás děje – jaká zvířata jste potkali, co vás zaujalo, co překvapilo . . . pokuste se vyčíst z přírody co nejvíce informací. Po svém návratu můžete zkusit pátrat dál v chytrých knihách či jednoduše s googlem (ten ví skoro vše) a své objevy pak můžete sdílet se svými blízkými, kamarády a přáteli. Původní africké kmeny, indiáni či Aboridžinci se vždy večer sešli u ohně a vyprávěli si své příběhy prošlého dne. Tím žila komunita v pospolitosti, která se z našich životů tak nějak vytrácí, a to je škoda.
Začneme-li poznávat svět kolem sebe, začneme ho více chápat. Pochopíme-li, přestaneme mít potřebu soudit a začneme soucítit. Máme-li soucit k sobě i ostatním, pak začneme tvořit a ochraňovat přírodu a živá společenství kolem sebe, stejně jako to své, a to je cesta k ráji na zemi.
Začneme-li poznávat svět kolem sebe, začneme ho více chápat. Pochopíme-li, přestaneme mít potřebu soudit a začneme soucítit. Máme-li soucit k sobě i ostatním, pak začneme tvořit a ochraňovat přírodu a živá společenství kolem sebe, stejně jako to své, a to je cesta k ráji na zemi.
Nyala nížinná, JAR, Foto: Šárka Janouchová
"Ten, který vyje"
Jedním ze zvířat, která jsem začala tímto způsobem poznávat já, byl šakal. Byl úplně prvním zvířetem, které jsem spatřila při své první návštěvě africké buše. Snad proto k němu mám dodnes nesmírně hluboký vztah. Jeho jméno znamená, v jazyce původních národů, "vyjící" či "ten, který vyje".
Šakalové jsou velmi nenápadná zvířata, která je spíše slyšet než vidět. Nejčastěji žijí v páru, respektive rodinných skupinách a páry vytvářejí obyčejně na celý život. Jsou velmi teritoriální a svůj domov brání proti vetřelcům velmi tvrdě. Jsou rychlí a vytrvalí běžci a většina druhů je aktivní především za soumraku a svítání, v čase mezi dnem a nocí.
Fyzický svět šakala jde ruku v ruce s tím spirituálním, neboť v egyptské mytologii je šakal spojován s bohem podsvětí Anubisem, jehož úkolem bylo provádět duše do nového světa a po zvážení srdce oproti pírku bohyně Maat, rozhodoval, kterou duši doprovodí dál a předá do rukou Boha Osirise, a která bude na věky zatracena. Zlatý šakal, jak se také strážce podsvětí a tajemství nazývá, byl ve starověkém Egyptě považován za posvátného. Byl spojením mezi světem živých a mrtvých, mezi vědomím a podvědomím. Je nekompromisní a setkáte-li se s ním, setkáte se výzvou čelit svým strachům a prokázat odvahu. Odměnou vám bude jeho nikdy nekončící soucit a velká ochrana.
Jedním ze zvířat, která jsem začala tímto způsobem poznávat já, byl šakal. Byl úplně prvním zvířetem, které jsem spatřila při své první návštěvě africké buše. Snad proto k němu mám dodnes nesmírně hluboký vztah. Jeho jméno znamená, v jazyce původních národů, "vyjící" či "ten, který vyje".
Šakalové jsou velmi nenápadná zvířata, která je spíše slyšet než vidět. Nejčastěji žijí v páru, respektive rodinných skupinách a páry vytvářejí obyčejně na celý život. Jsou velmi teritoriální a svůj domov brání proti vetřelcům velmi tvrdě. Jsou rychlí a vytrvalí běžci a většina druhů je aktivní především za soumraku a svítání, v čase mezi dnem a nocí.
Fyzický svět šakala jde ruku v ruce s tím spirituálním, neboť v egyptské mytologii je šakal spojován s bohem podsvětí Anubisem, jehož úkolem bylo provádět duše do nového světa a po zvážení srdce oproti pírku bohyně Maat, rozhodoval, kterou duši doprovodí dál a předá do rukou Boha Osirise, a která bude na věky zatracena. Zlatý šakal, jak se také strážce podsvětí a tajemství nazývá, byl ve starověkém Egyptě považován za posvátného. Byl spojením mezi světem živých a mrtvých, mezi vědomím a podvědomím. Je nekompromisní a setkáte-li se s ním, setkáte se výzvou čelit svým strachům a prokázat odvahu. Odměnou vám bude jeho nikdy nekončící soucit a velká ochrana.
Můj příběh, s touto krásnou, v přírodě nenápadnou bytostí, je jako letmý závan prachu, mihotajícího se vzduchem . . . vzpomínka na setkání a splněné přání při cestě z buše do kempu, kdy se slunce pomalu chystalo ke spánku a zimní africký vítr pročesával mé vlasy. Mé oči, stejně jako ostatní smysly lačnily po, byť i krátkém okamžiku, setkání s některým z nočních obyvatel buše a se skrytou nadějí hledaly alespoň náznak šakala. "Jsme v buši už několik dnů a ještě jsme ho nepotkali" . . . přemítala jsem . . . a napadlo mě, že ho prostě požádám, aby se se mnou přišel setkat. Alespoň jeden, docela nenápadný šakal . . . Ve stejné vteřině, kdy jsem svým vnitřním hlasem vyslovila toto přání, mi přišla další myšlenka, ve které se mísil stud a lehká lítost: "kdo jsem já, abych říkala zvířatům, co mají či nemají dělat, či dokonce, aby se pro moje potěšení přišla ukazovat". S větrem jsem nechala své pošetilé přání odlétnout a svou pozornost obrátila zpět k čisté radosti z přítomnosti v buši. Jak velké a nesmírně milé bylo překvapení, když se o několik vteřin později, přímo na cestě před námi, objevil překrásný šakal čabrakový. Zastavil se uprostřed cesty, naše oči se na okamžik mrknutí oka setkaly a mě zaplavil obrovský pocit vděčnosti a dojetí nad neskonalou velkorysostí přírody. Bylo to zároveň opětovným potvrzením, že upřímnost, stejně jako respekt v našich myšlenkách, našich emocích i v našem konání, činí zázraky.
Okamžiky, kdy pozorujeme přírodu, ať už jsou to zvířata, rostliny, stromy nebo mraky plující po obloze, nás vracejí do přítomného okamžiku, do plné přítomnosti ve svém těle. Dostáváme se do stavu, kdy jednoduše jsme. Necháme-li se „pohltit“ přírodou, objevováním projeveného i neprojeveného, ocitáme se ve stavu plného vědomí si sebe sama. V okamžiku, kdy čas přestává existovat a vše je možné. Stačí jen vstoupit do svého srdce a uvěřit.
|
Zajímá vás dané téma? Chcete se naučit komunikovat se zvířaty, nebo vás zajímá jiné téma spojené s přírodou a její magií? Mrkněte na připravované akce, zda zrovna neplánujeme téma, které vás zaujme.
|
Myslíte-li si, že by článek mohl zajímat lidi kolem vás, sdílejte jej!
Mohlo by vás také zajímat:
Život plný života
Dovolme světlu být s námi
Pro štěstí se musíme rozhodnout
Jak poznat, kdy je pro psa zima snesitelná a kdy už je třeba obléknout
Mravenčení či "uslá" tlapka mohou být důsledkem tahání psa na obojku - část 2
Mravenčení či "uslá" tlapka mohou být důsledkem tahání psa na obojku - část 1
Studie ukazují, že projevy bolesti u psů přicházejí pomalu a nepozorovaně
Co mám dělat? Můj pes si olizuje nebo okusuje tlapky, ale alergie to není
Opravdu vašeho psa nic nebolí?
Život plný života
Dovolme světlu být s námi
Pro štěstí se musíme rozhodnout
Jak poznat, kdy je pro psa zima snesitelná a kdy už je třeba obléknout
Mravenčení či "uslá" tlapka mohou být důsledkem tahání psa na obojku - část 2
Mravenčení či "uslá" tlapka mohou být důsledkem tahání psa na obojku - část 1
Studie ukazují, že projevy bolesti u psů přicházejí pomalu a nepozorovaně
Co mám dělat? Můj pes si olizuje nebo okusuje tlapky, ale alergie to není
Opravdu vašeho psa nic nebolí?
Květen 2021/ Autor: Šárka Janouchová / Copyright© Šárka Janouchová, Krásná čarodějka.cz