
Zůstaňme však ve světě zvířat. Jak vnímáte klíšťata? Neznám mnoho lidí, kteří by se znechucením neoklepal jen když to slovo vypustí z pusy. Už to slyším . . . „fůůůj, klíšťata, nesnáším klíšťat, klíšťata jsou odporná atd.“ . . . schválně . . . na chvíli teď přestaňte číst a pokuste se najít alespoň jednu pozitivní věc na klíštěti.
Tak co? Povedlo se? Kromě toho, že klíšťata jsou potravou pro řadu ptáků a mají tedy své místo v ekosystému, tak jsou skvělým ukazatelem, kde v našem těle je něco v nepořádku. Většinou tomu nedáváme pozornost, ale zkuste si všimnout, že se často zakusují v jedné oblasti. Budeme-li pak více pozorní, pak zjistíme, že to je zrovna oblast, kde v našem či zvířecím těle panuje určitá neharmonie a diskomfort. Klíště přenáší boreliózu, která napadá klouby, nervový systém a srdce. O čem vypovídá tato skutečnost? Na té spirituální úrovni, máme-li problém s klíštětem, to znamená, že nejsme dostatečně flexibilní a používáme více hlavu, než srdce. A tak bych mohla pokračovat. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jakmile změníme ke zvířecímu druhu postoj (přestaneme se ho bát, pohrdat jím, ošklivit si ho apod.), pak se většinou z našeho života vytratí. Neboť zvířata jsou vždy zrcadlením toho, co se děje uvnitř nás na nevědomé úrovni.

Zvířata stejně jako lidi jsou duchovní bytosti a po více jak 9 letech aktivní komunikace se zvířaty si troufám tvrdit, že jsou na vyšším stupni vývoje, než většina z nás. Na rozdíl od nás lidí jsou totiž stále v přímém a plném spojení s přírodou, s matkou Zemí, stejně jako s Vesmírem. Vždy jsou v přítomném okamžiku. Stejně jako mi lidé prožívají emoce radosti, smutku, ale i utrpení. Na rozdíl od nás lidí však v negativních emocích nezůstávají. Prožijí je, dají jim průchod v daném okamžiku a dál už o nich nepřemýšlí, neanalyzují a nepitvají je. Jak by nám lidem bylo lépe, kdybychom toto uměli.

Učme se tedy od zvířat většímu respektu k ostatním – lidem, zvířatům, ale především k sobě a ke svým potřebám. Neboť bez respektu k sobě nemůžeme respektovat druhé. Nezapomínejme však při tom, že to, že něco respektuji neznamená, že s tím souhlasím či se na tom budu podílet, pouze nesoudím a respektuji jinou cestu. Vždy když přijde myšlenka „no to bych nemohl. . . to je odporné . . . jak může . . .atd. atd“, zastavte se a pokuste se najít soucítění s daným člověkem. Představte si, že jste na jeho místě a možná nemáte jinou možnost, protože je dost pravděpodobném, že kdybyste zažili jeho životní příběh a měli jeho zkušenosti, jednali byste na jeho místě úplně stejně.