2. díl cyklu Proč komunikovat se zvířaty
Je komunikace se zvířaty skutečná schopnost, nebo jen pohádka, které věří pár nadšenců? Někdo ji bere jako přirozenou součást života, jiný mávne rukou, že jde o nesmysl. Ať už se přikláníte k jedné či druhé straně, je tu oblast, kde se ukazuje, že o žádné čáry nejde – hledání ztracených zvířat. Tady totiž rozhodují velmi konkrétní a přesné informace.
Z vlastní zkušenosti, kdy jsem se hledání zvířat věnovala několik let, vnímám tuto oblast jako nejtěžší disciplínu v mezidruhové komunikaci – a to hned z několika důvodů.
Přesnost sdělení je cesta k úspěchu
V první řadě vyžaduje poměrně velkou přesnost a relevantnost v informacích, které od zvířete dostaneme. Ztratí-li se zvíře, nepomůže k jeho nalezení to, jak se cítí (i když je to pro majitele důležité), ale především přesný popis prostředí, ve kterém se aktuálně nachází, vzdálenost a směr od místa, kde se ztratilo, nebo od místa, kde žije.
Nenechat se převálcovat emocemi
Zcela zásadní je KLID – jak u majitele, kterému se zvíře ztratilo, tak u komunikátora, který s nalezením pomáhá. Pokud se komunikátor nechá zahlít či dokonce převálcovat zoufalstvím a emocemi majitele, zvířeti, které je samo ve stresu, to nepomůže. Pro komunikaci je potřeba „čistá hlava“ a vnitřní rovnováha. Strach a obavy jsou nejčastější překážkou.
Ztráta zvířete má vždy svůj důvod!
Třetím, neméně důležitým aspektem, je DŮVOD, proč se zvíře ztratilo. Z několikaleté zkušenosti mohu potvrdit, že zmizení zvířete má VŽDY nějaký důvod (a to i v případě, že se něčeho lekne a v panice uteče). Někdy je tento důvod více, jindy méně jasný, ale vždy tam je. Bohužel právě neochota lidí tento důvod vidět bývá častou příčinou, proč se zvíře nepodaří najít. Často se však zvíře objeví právě ve chvíli, kdy si tento důvod uvědomíme. Sama jsem ztrátu vlastního psa zažila dvakrát: nejprve mé dogy Nikity, a o několik let později i Love. Pokaždé byly „nezvěstné“ několik dlouhých hodin, aby se jako zázrakem našly právě ve chvíli, kdy jsem pochopila, co mi tím chtěly ukázat.
Komunikace se zvířetem a pochopení, proč se vydalo na více či méně dobrodružnou výpravu bez nás, jsou důležitou součástí procesu hledání. To je však jen polovina úspěchu. V dalším, pátečním, díle se proto zaměříme na stejně podstatnou část – jasné a praktické kroky, které je třeba udělat.
A pokud chcete vědět víc, zvu vás na online přednášku 13. 11. 2025, věnovanou právě hledání zvířat, kde se s vámi podělím o své zkušenosti i příběhy ztracených zvířat, která mi přišla do života.
Je komunikace se zvířaty skutečná schopnost, nebo jen pohádka, které věří pár nadšenců? Někdo ji bere jako přirozenou součást života, jiný mávne rukou, že jde o nesmysl. Ať už se přikláníte k jedné či druhé straně, je tu oblast, kde se ukazuje, že o žádné čáry nejde – hledání ztracených zvířat. Tady totiž rozhodují velmi konkrétní a přesné informace.
Z vlastní zkušenosti, kdy jsem se hledání zvířat věnovala několik let, vnímám tuto oblast jako nejtěžší disciplínu v mezidruhové komunikaci – a to hned z několika důvodů.
Přesnost sdělení je cesta k úspěchu
V první řadě vyžaduje poměrně velkou přesnost a relevantnost v informacích, které od zvířete dostaneme. Ztratí-li se zvíře, nepomůže k jeho nalezení to, jak se cítí (i když je to pro majitele důležité), ale především přesný popis prostředí, ve kterém se aktuálně nachází, vzdálenost a směr od místa, kde se ztratilo, nebo od místa, kde žije.
Nenechat se převálcovat emocemi
Zcela zásadní je KLID – jak u majitele, kterému se zvíře ztratilo, tak u komunikátora, který s nalezením pomáhá. Pokud se komunikátor nechá zahlít či dokonce převálcovat zoufalstvím a emocemi majitele, zvířeti, které je samo ve stresu, to nepomůže. Pro komunikaci je potřeba „čistá hlava“ a vnitřní rovnováha. Strach a obavy jsou nejčastější překážkou.
Ztráta zvířete má vždy svůj důvod!
Třetím, neméně důležitým aspektem, je DŮVOD, proč se zvíře ztratilo. Z několikaleté zkušenosti mohu potvrdit, že zmizení zvířete má VŽDY nějaký důvod (a to i v případě, že se něčeho lekne a v panice uteče). Někdy je tento důvod více, jindy méně jasný, ale vždy tam je. Bohužel právě neochota lidí tento důvod vidět bývá častou příčinou, proč se zvíře nepodaří najít. Často se však zvíře objeví právě ve chvíli, kdy si tento důvod uvědomíme. Sama jsem ztrátu vlastního psa zažila dvakrát: nejprve mé dogy Nikity, a o několik let později i Love. Pokaždé byly „nezvěstné“ několik dlouhých hodin, aby se jako zázrakem našly právě ve chvíli, kdy jsem pochopila, co mi tím chtěly ukázat.
Komunikace se zvířetem a pochopení, proč se vydalo na více či méně dobrodružnou výpravu bez nás, jsou důležitou součástí procesu hledání. To je však jen polovina úspěchu. V dalším, pátečním, díle se proto zaměříme na stejně podstatnou část – jasné a praktické kroky, které je třeba udělat.
A pokud chcete vědět víc, zvu vás na online přednášku 13. 11. 2025, věnovanou právě hledání zvířat, kde se s vámi podělím o své zkušenosti i příběhy ztracených zvířat, která mi přišla do života.
RSS Feed