výzkum mezidruhové komunikace - přivolání zvířete myšlenkou
Ve spolupráci s doc. PhDr. Dušanem Janákem, Ph.D. z Centra empirických výzkumů, Fakulty veřejných politik, Slezské univerzity v Opavě se podílím na pilotním výzkumu, zda mezidruhová komunikace opravdu funguje. Pro jednu část tohoto výzkumu hledáme zájemce z řad majitelů zvířat, kteří mají chuť a čas podílet se na malém experimentu z této oblasti.
Určitě řada z nás, kteří máme jedno a více zvířat, zažila pocit, že nám zvíře rozumí . . . že ví na co myslíme . . . že přesně ví, jak se cítíme . . . dokonce, že nám pomáhá . . . někdy se snaží utěšit, jindy potěšit . . . . a zajímavé je, že vždy volí tu správnou variantu toho, co nejvíce potřebujeme.
Možná jste se setkali se situací, kdy vaše zvíře přesně vědělo, kdy se vrátíte domů. Kdy vám, po vašem příchodu, váš partner nebo někdo z rodiny řekl, že už dobře 20 minut běhá váš pes ke dveřím, jako kdyby věděl, že jste na cestě. Stejně tak koně vědí, kdy jejich majitel přijede do stáje. Ostatně o fenoménu, kdy zvířata, konkrétně psi, přesně vědí (bez ohledu na čas a místo), že se majitel blíží domů, hovoří anglický biochemik a fyziolog rostlin, Rupert Sheldrake ve svém výzkumu, který popsal v knize "Váš pes to ví".
Určitě máte zkušenost, že vaši psi poznají, že se jde ven, aniž by byli ve vaší blízkosti, nebo že se chystá jídlo. Rozeznají, kdy jdete do práce a kdy se jde ven, i přesto že není rozdíl ve vašem oblečení . . . . a tak by se dalo pokračovat dál a dál.
My bychom rádi prověřili, zda se jedná o náhodný jev, nebo zda opravdu komunikujeme, ať již vědomě či nevědomě, s našimi zvířecími kamarády!
Dosavadní pokusy v rámci našeho malého týmu zatím potvrzují, že zvířata přijdou téměř okamžitě, jsme-li emočně naladěni v dětské radosti a hravosti bez usilování či strachu, že zvíře nepřijde. Rovněž se nám osvědčilo zapojit i ostatní členy domácnosti, kteří například pozorují, co zvíře v daný okamžik, kdy je přivoláno myšlenkou, dělá. Často je to pro zvíře něco jiného/nového a nejprve s projevuje drobnými projevy typu - zvedne hlavu, nastaví uši směrem k místu, kam by mělo jít, nesmělé vydání se směrem k přivolávajícímu a pod.
A v čem vlastně náš malý experiment spočívá? V přivolání vašeho zvířecího kamaráda pouhou myšlenkou.
V předem určený čas se vy budete v jedné části domu/bytu/místnosti věnovat činnosti, která nezahrnuje vašeho zvířecího kamaráda. Zvíře by pak mělo být buď v klidu na pelíšku, v jiné části domu, případně někde venku. . . . prostě běžná situace v domácnosti.
V tuto chvíli začnete myslet na to, že přijde-li zvíře k vám, dostane pamlsek. Tuto situaci bude třeba opakovat v dostatečném počtu sérií, abychom měli představu, zda se jedná o náhodný nebo nenáhodný proces, tj. zda zvíře přichází častěji v době, kdy má možnost získat pamlsek nebo přichází (resp. nepřichází) stejně často v době bez pamlsku, jako v době s pamlskem.
Tento pokus není o navození jakési uměle vytvořené situace, ale "včlenění" přivolání myšlenkou do běžného života rodinné "smečky", případně jedno nebo dvě přivolání myšlenkou denně. Podmínkou je, že se musí jednat o běžnou situaci v rodinně a zvíře musí být v klidu bez zájmu o činnost člověka/majitele v dané situaci a zároveň musí být v jiném prostoru, než je člověk, který jej přivolává. V podstatě se jde o to vyloučit jakékoliv reakce na naučený rituál či tělesný signál majitele. Samozřejmě pro tvrzení, že tomu tak opravdu je, je třeba určitá četnost opakování v různých časech, právě proto, aby bylo možné vyloučit naučené chování, rituál, či signál.
Máte-li podobné pouto se svým zvířetem, podobné zkušenosti, nebo víte o někom vhodném ve svém okolí, spolu s chutí pomoci nám zrealizovat tento malý experiment (očekáváme mezi 15-30 přivoláními jednoho zvířete v rámci cca 10-15 dnů, jedno přivolání je na 1-10 minut, podle toho, zda je zvíře venku, nebo uvnitř) napište nám na:
sarka@krasnacarodejka.cz nebo animal.c.research@fvp.slu.cz
Máte-li nějakou zkušenost podobného typu, můžete nám jej v krátkosti, několika jednoduchými větami také poslat.
Děkujeme a budeme se těšit!
Určitě řada z nás, kteří máme jedno a více zvířat, zažila pocit, že nám zvíře rozumí . . . že ví na co myslíme . . . že přesně ví, jak se cítíme . . . dokonce, že nám pomáhá . . . někdy se snaží utěšit, jindy potěšit . . . . a zajímavé je, že vždy volí tu správnou variantu toho, co nejvíce potřebujeme.
Možná jste se setkali se situací, kdy vaše zvíře přesně vědělo, kdy se vrátíte domů. Kdy vám, po vašem příchodu, váš partner nebo někdo z rodiny řekl, že už dobře 20 minut běhá váš pes ke dveřím, jako kdyby věděl, že jste na cestě. Stejně tak koně vědí, kdy jejich majitel přijede do stáje. Ostatně o fenoménu, kdy zvířata, konkrétně psi, přesně vědí (bez ohledu na čas a místo), že se majitel blíží domů, hovoří anglický biochemik a fyziolog rostlin, Rupert Sheldrake ve svém výzkumu, který popsal v knize "Váš pes to ví".
Určitě máte zkušenost, že vaši psi poznají, že se jde ven, aniž by byli ve vaší blízkosti, nebo že se chystá jídlo. Rozeznají, kdy jdete do práce a kdy se jde ven, i přesto že není rozdíl ve vašem oblečení . . . . a tak by se dalo pokračovat dál a dál.
My bychom rádi prověřili, zda se jedná o náhodný jev, nebo zda opravdu komunikujeme, ať již vědomě či nevědomě, s našimi zvířecími kamarády!
Dosavadní pokusy v rámci našeho malého týmu zatím potvrzují, že zvířata přijdou téměř okamžitě, jsme-li emočně naladěni v dětské radosti a hravosti bez usilování či strachu, že zvíře nepřijde. Rovněž se nám osvědčilo zapojit i ostatní členy domácnosti, kteří například pozorují, co zvíře v daný okamžik, kdy je přivoláno myšlenkou, dělá. Často je to pro zvíře něco jiného/nového a nejprve s projevuje drobnými projevy typu - zvedne hlavu, nastaví uši směrem k místu, kam by mělo jít, nesmělé vydání se směrem k přivolávajícímu a pod.
A v čem vlastně náš malý experiment spočívá? V přivolání vašeho zvířecího kamaráda pouhou myšlenkou.
V předem určený čas se vy budete v jedné části domu/bytu/místnosti věnovat činnosti, která nezahrnuje vašeho zvířecího kamaráda. Zvíře by pak mělo být buď v klidu na pelíšku, v jiné části domu, případně někde venku. . . . prostě běžná situace v domácnosti.
V tuto chvíli začnete myslet na to, že přijde-li zvíře k vám, dostane pamlsek. Tuto situaci bude třeba opakovat v dostatečném počtu sérií, abychom měli představu, zda se jedná o náhodný nebo nenáhodný proces, tj. zda zvíře přichází častěji v době, kdy má možnost získat pamlsek nebo přichází (resp. nepřichází) stejně často v době bez pamlsku, jako v době s pamlskem.
Tento pokus není o navození jakési uměle vytvořené situace, ale "včlenění" přivolání myšlenkou do běžného života rodinné "smečky", případně jedno nebo dvě přivolání myšlenkou denně. Podmínkou je, že se musí jednat o běžnou situaci v rodinně a zvíře musí být v klidu bez zájmu o činnost člověka/majitele v dané situaci a zároveň musí být v jiném prostoru, než je člověk, který jej přivolává. V podstatě se jde o to vyloučit jakékoliv reakce na naučený rituál či tělesný signál majitele. Samozřejmě pro tvrzení, že tomu tak opravdu je, je třeba určitá četnost opakování v různých časech, právě proto, aby bylo možné vyloučit naučené chování, rituál, či signál.
Máte-li podobné pouto se svým zvířetem, podobné zkušenosti, nebo víte o někom vhodném ve svém okolí, spolu s chutí pomoci nám zrealizovat tento malý experiment (očekáváme mezi 15-30 přivoláními jednoho zvířete v rámci cca 10-15 dnů, jedno přivolání je na 1-10 minut, podle toho, zda je zvíře venku, nebo uvnitř) napište nám na:
sarka@krasnacarodejka.cz nebo animal.c.research@fvp.slu.cz
Máte-li nějakou zkušenost podobného typu, můžete nám jej v krátkosti, několika jednoduchými větami také poslat.
Děkujeme a budeme se těšit!