Komunikace se zvířaty
Na této stránce se dozvíte:
1. Co se rozumí komunikací se zvířaty
2. Kdy a proč může pomoci
3. Co komunikace přináší – a co od ní nečekat
4. Jakým způsobem se zvířaty pracuji
Komunikace se zvířaty není ničím novým, je tu od nepaměti. Bohužel lidstvo tuto svou schopnost zapomnělo. Přesto je řada původních národů, které tuto schopnost stále používají ve svém každodenním životě. O tom, jak lidé ztratili schopnost komunikovat hovoří příběh, který v jedné ze svých knih vypráví Credo Mutwa, africký Sanusi (nejvyšší pozice šamana), historik, spisovatel, básník a sochař.
Credo Mutwa:
"Prosím odpusťte mi, ale musím se s vámi podělit o tento příběh. Je to jeden z nejpodivnějších příběhů, který najdete kdekoliv v Africe, v šamanské tajné společnosti i dalších místech, kde jsou stále udržovány zbytky našich pradávných a starověkých umění a moudrostí.
Původně byla Země pokryta velmi hustou pokrývkou mlhy, nebo závoje. Lidé skutečně neviděli Slunce na obloze, kromě „hbitého“ světla. A také viděli Měsíc v noci coby spáru světla na obloze, kvůli tomu těžkému závoji. Také déšť padal v ustavičném mlžení. Avšak nikdy nehřmělo. Nebyly bouřky.
Svět byl hustě pokrytý obrovskými lesy, velkými džunglemi a lidé v těchto časech žili na Zemi v míru. Byli šťastní a říká se, že v té době jsme mi lidské bytosti neměli schopnost řeči. Dělali jsme pouze směšné zvuky, jako opice a paviáni, ale řeč, jakou máme nyní, jsme neměli. V těchto dobách spolu lidé hovořili prostřednictvím své mysli.
Muž mohl zavolat svou ženou tak, že na ní myslel - myslel na tvar jejího obličeje, vůni jejího těla a dotek jejích vlasů. Stejně tak lovec - šel do buše a přivolával zvířata, a zvířata vybrala jedno z nich, které bylo staré a unavené a toto zvíře se nabídlo lovci, aby jej směl rychle zabít a vzít si jeho maso do jeskyně.
Nebylo násilí proti zvířatům. V té době rovněž nebylo jakékoliv násilí od lidských bytostí proti Přírodě. Člověk byl zvyklý přijít ke stromu, pomyslet na ovoce a strom nechal některé ovoce spadnout na zem, aby si je člověk vzal."
Příběh má samozřejmě pokračování o tom, jak se člověk oddělil od přírody a tím ztratil svou schopnost telepatické komunikace.
Se schopností komunikace se zvířaty jsme se narodili
Tento příběh není pohádkou v běžném slova smyslu.
Je obrazem paměti – vzpomínkou na dobu, kdy člověk nebyl oddělený od světa kolem sebe, ale byl jeho součástí.
Schopnost komunikovat beze slov nebyla výsadou vyvolených. Byla přirozenou součástí bytí. Člověk, zvíře i krajina sdíleli jeden jazyk – jazyk vnímání, obrazu, pocitu a záměru.
Když se člověk postupně oddělil od přírody, ztratil nejen schopnost slyšet hlas zvířat, ale i schopnost slyšet sám sebe. Řeč nahradila vnímání, hluk překryl ticho a mysl se postavila do role vládce místo partnera.
Komunikace se zvířaty, tak jak ji dnes chápeme, není návratem k něčemu novému ani výjimečnému. Je návratem k něčemu hluboce přirozenému – ke schopnosti naslouchat jiným bytostem bez potřeby ovládat, hodnotit či měnit.
Zvířata s námi stále komunikují. Nepřestala. Jen jsme se odnaučili jejich jazyk slyšet.
Mezidruhová komunikace není o „mluvení se zvířaty“ v lidském smyslu slova. Je o otevření prostoru, ve kterém se mohou setkat dvě vědomí – lidské a zvířecí – a sdílet informace skrze obrazy, pocity, emoce a tělesné vjemy.
Právě proto je komunikace se zvířaty především cestou zpět k sobě. K tichu. K vnímání. K pokoře vůči životu ve všech jeho podobách.
Vše je energie
Každá myšlenka, pocit a záměr, je fyzickou energií se svou vlastní frekvencí. Dokážeme-li se sladit s těmito energiemi, můžeme se spojit zvířaty na velmi jemné a velmi hluboké úrovni, a vzájemně si porozumět bez ohledu na druh. To je způsob, jak jsou spolu zvířata a lidé schopni komunikovat. Spojení, či chcete-li most, který nás propojuje, a skrze který tato komunikace plyne, je základní energie bezpodmínečné lásky.
Tento koncept komunikace není v historii lidstva ničím novým, ale vychází ze starověké tradice. Původní lidé ze všech částí světa fungovali s přírodou tímto způsobem již od počátku věků. Byla to úplně původní podoba světa, kdy lidé, lidské bytosti, byli pouze jedním z mnoha zvířat v cyklu života a v naprosté jednotě se vším ostatním. Jedná se o přirozený způsob, jakým spolu všechna zvířata a dokonce rostliny, stromy či kameny vzájemně komunikují, aby spolu vzájemně koexistovali v harmonii na této planetě.
Člověk zapomněl své spojení s přírodou
Existuje mnoho starověkých příběhů o počátku časů a o tom, co způsobilo oddělení člověka od přírody. Z pohledu křesťanů to bylo vyhnání z ráje, kdy člověk přestal být poslušný Stvořiteli, Bohu. Z pohledu původních kmenů lidí Sun, nazývaných také Křováci to byla doba, když člověk začal používat oheň.
Stalo cosi, co způsobilo velké oddělení mezi člověkem a přírodou. Ve všech těchto příbězích je v podstatě stejná linka: lidé byli potrestáni za neposlušnost, a byli odděleni od přírody. Během staletí jsme více a více ztráceli své sladění se světem přírody a se zvířaty. Postupné oddělování člověka od přírody zvláště pak v období během a následně průmyslové revoluce a objevu elektřiny. Nevnímejte mě špatně, na straně jedné vývoj a nové objevy přinesly a přináší mnoho užitečného a příjemného, na straně druhé technický rozvoj postupně oddělil člověka od přírody a jejích přirozených cyklů.
Po staletí jsme byli vychováváni věřit, že zvířata jsou hloupé bestie bez schopnosti komunikovat a nerozumí tomu, co jim říkáme, a že jsme to mi lidé, kdo má nad nimi dominanci.
Avšak byli jsme to mi lidé, kdo zapomněl společný a universální jazyk, jímž komunikují všechny druhy: tichý jazyk intuitivní komunikace; jazyk empatie, emocí a pocitů; JAZYK SRDCE.
Nyní nastává čas, abychom otevřeli svá srdce a opět se rozpomněli na tento láskyplný JAZYK SRDCE.
Co komunikace se zvířaty JE
Co komunikace se zvířaty NENÍ
Komunikace se zvířaty je způsob vnímání a dialogu, který probíhá mimo běžnou lidskou řeč. Je o porozumění motivaci daného jednání či příčiny nemoci.
Komunikace umožňuje hlubší pochopení změn chování.
Využívá obrazů, pocitů, emocí a tělesných vjemů – tedy jazyk, kterým zvířata přirozeně komunikují mezi sebou i se světem.
Nejde o nadání vyvolených, ale o schopnost, kterou jsme jako lidé kdysi přirozeně používali, a kterou je možné znovu rozvíjet skrze ticho, pozornost a respekt.
Komunikace se zvířaty není nástroj k ovládání jejich chování.
Není to způsob, jak zvíře „přesvědčit“, aby se změnilo, aby změnilo své chování, či poslouchalo nebo jednalo podle lidských představ. Přesně o této tematice si můžete přečíst v článku Když zvíře nechce spolupracovat.
Stejně jako v lidském dialogu – porozumění neznamená automatickou změnu. Znamená otevření prostoru, ve kterém se změna může, ale nemusí objevit.
Kdy může komunikace pomoci
Komunikace se zvířaty může přinést porozumění zejména v situacích, kdy:
– zvíře vykazuje náhlé změny chování
– objevují se zdravotní potíže bez jasné příčiny
– dochází k napětí ve vztahu člověk–zvíře
– zvíře prochází změnou (stěhování, nový člen rodiny, ztráta)
– člověk cítí, že „něco není v pořádku“, ale neví co