Vy se ptáte,
já odpovídám
Každý týden zde najdete otázky, které mi pokládáte, nebo se kterými se nejčastěji setkávám ve své praxi.
Možná napadá něco i vás?
Mohu důvěřovat svému pocitu, že se se zvířetem něco děje, i když nejsou zjevné příznaky?
Ano — a za sebe bych řekla, že dokonce musíme.
Ve většině případů jsme to právě my, kdo své zvíře zná nejlépe. A často se stává, že změny vnímáme dříve, než se projeví navenek. Jde o jemné signály, které zachytíme, aniž bychom je uměli hned pojmenovat.
Vzpomínám si na komunikaci s jednou postarší psí dámou. Její majitelka cítila, že se něco děje, i když zjevné příznaky chyběly.
V komunikaci se objevoval obraz černého „fleku“ na slinivce. O pár hodin později, při sonografii, ukázala veterinářka na obrazovku se slovy: „Vidíte ten černý flek?“
Ukázalo se, že šlo o potíže se slinivkou, které se díky vhodné léčbě a dietě podařilo zvládnout. A ona psí dáma tu byla ještě několik radostných let.
Tento příběh je krásnou ukázkou toho, že naše vnímání může přijít dřív, než jasné důkazy.
Neznamená to ale, že pokaždé, když se naše zvíře podívá „jinak“, je něco špatně a my budeme co druhý den na veterině ze strachu, abychom něco nezanedbali. Spíš je to o větší přítomnosti a pozornosti k našim zvířatům.
Máte-li pocit, že se něco děje, zkuste situaci chvíli pozorovat. Jaké jsou reakce zvířete? Chová se jako obvykle? Jednalo se o jednorázovou situaci, nebo se něco opakuje? Například máte zvíře, které svou krmnou dávku vždy zhltne tak, že se jen zapráší a najednou druhý den nedojí. Na místě je otázka: "Je to jen jarem a „láskou ve vzduchu“, nebo se skutečně něco děje?
Důležité je nejednat ze strachu a obav, ale zároveň situaci nepodceňovat. Někdy právě díky této pozornosti můžeme události příští zachytit včas a ušetřit si spoustu starostí.