čtení z knihy přírody
Neumí-li člověk dobře či dokonce vůbec číst, pak se kniha může zdát jako mnoho písmen k rozluštění. Ale , jak se naše dovednosti ve čtení zlepšují a stávají se v podstatě automatickými, pak nám slova začínají dávat smysl a čtení se přesune do radosti. Stejně tak je to s Knihou přírody. Jsou-li naše schopnosti nerozvinuté můžeme ji vnímat jako něco zeleně rozmazaného. Ale vytrvalý trénink změny základních návyků spolu s dětskou vášní pro věc v přímém kontaktu s rostlinami, zvířaty a ročními obdobími vytvoří velký slovník smysluplného hledání obrazů. S touto jazykovou dovedností si pak užijete příjemný pocit ve čtení Knihy Přírody skrze všechny její dynamické změny dějů.
Kniha Přírody nemá ani začátek ani konec. říká nejlepší stopař posledních let Jim Corbett, ale kde začít?
Příběh Přírody je nekonečný, různorody, jako skákavá žába, ale Vlk nám z toho může pomoci. Vlk nás volá, abychom začali na hraně tolika rozličnými způsoby - hrana člověčí zvědavosti, hrana mezi tím, co člověk zná a co neví, a hrana mezi obrazy přírody a jazykem moderní vědy.
My dospělí často trávíme spoustu času prohlížením nádherných panoramat a výhledů . . zatímco děti jsou na všech čtyřech zaneprázdněné s tím, co bylo přímo před nimi.
Učení záleží vždy na tom, co je smysluplné pro každého jednotlivce, nikoliv co je nezbytně smysluplné pro učitele či rodiče.
Když potkáte někoho cizího, dokud s ním nenavážete nějaký osobní vztah, snadno jej zapomenete. Ale pokud je poznáte, vše se staví a roste a stává zapamatovatelné.
Mozek potřebuje mechanický pohyb, aby se propojil s tělem. To nám může poskytnout propojení s přírodou na hluboké úrovni. Hluboké propojení s přírodou totiž optimalizuje neurologickou reakci těla. Optimalizuje smysly a kreativitu. A jaký je rozdíl mezi spojením a hlubokým spojením s přírodou?
Málo se soustředíme. Naučili jsme se soustředit pouze na jednu věc. I přesto, že naše smysly vnímají vše, co se děje kolem nás, mi to na vědomé úrovni nevnímáme. Lidé slunce, jinak také nazývaní Křováci a naši pra předci, byli plně spojeni s přírodou. I jejich dnešní potomci, kteří žijí způsobem života svých předků, patří k nejlepším stopařům na světě. Sledují vše, co se kolem nich děje. Jako jedni z mála znají řeč ptáků. Neboť ptáci nám mohou povědět, co se kolem nás děje, zda nebezpečí přichází ze země, nebo shora. Máte-li pár stovek metrů od sebe lva musíte vědět, zda odpočívá s plným břichem, nebo je na lovu. To vše lze vyčíst z ptačí řeči. Sluneční lidé i když se soustředí na jednu věc, kterou dělají, stále nějakou částí svého vědomí neustále monitorují, co se děje a ptáci jsou největší pomocníci.
Spojení s přírodou vs. hluboké spojení s přírodou se liší ve vnímání. Spojení s přírodou zažíváme kdykoliv v ní jsme. Je to běžný pobyt v přírodě. Asi nejlépe to vystihuje naše venčení psů. Jdeme s nimi do parku, nebo do lesa. Někdy jim hodíme klacík, jindy míček, ale často si při vycházce většina z nás třídí myšlenky, rovná si, co ještě musí zařídit, udělat, na co jsme zapomněli. To a tam nás zaujme nějaký krásný strom, nebo si všimneme veverky někde v koruně. Hovořím-li o hlubokém spojení s přírodou, pak mám na mysli plné rozvinutí našich smyslů. Vědomé vnímání všeho, co se kolem nás děje. Plná kalibraci našeho těla skrze naše smysly. Vše v přírodě má vlastní energii - zvuky proudící ve zvukových vlnách, pachy z hlediska vědeckého pojetí chemické prvky, které vdechujeme, barvy přírody . . . vše co vidíme, slyšíme, čicháme vyvolává nějakou odezvu těla, chemickou reakci. Tok energií. Při hlubokém propojení s přírodou se naše schopnost vnímat reakci našeho těla rozvíjí, zvětšuje a prohlubuje a mi jsme schopni vnímat tok těchto neustále proudících a cyklicky se měnících energií. To je způsob jak ti nejlepší stopaři světa poznají z jedné jediné stopy v zemi konkrétního zvířecího jedince. A jsou to právě tyto smysl, které nám pomáhají rozvíjet komunikaci a spojení se zvířaty.
Děti do čtyř, pěti někdy (podle prostředí, ve kterém žijí) i o něco později mají tyto smysly plně otevřené a jsou s přírodou a zvířaty spojeni zcela přirozeně. Být jako děti nikoliv dětinský.
Můžeme chodit vždy na stejné místo, protože nás něčím přitahuje. Každé místo v přírodě má svého Genia Loci, a proto nám pobyt na každém místě přináší něco unikátního.
Kniha Přírody nemá ani začátek ani konec. říká nejlepší stopař posledních let Jim Corbett, ale kde začít?
Příběh Přírody je nekonečný, různorody, jako skákavá žába, ale Vlk nám z toho může pomoci. Vlk nás volá, abychom začali na hraně tolika rozličnými způsoby - hrana člověčí zvědavosti, hrana mezi tím, co člověk zná a co neví, a hrana mezi obrazy přírody a jazykem moderní vědy.
My dospělí často trávíme spoustu času prohlížením nádherných panoramat a výhledů . . zatímco děti jsou na všech čtyřech zaneprázdněné s tím, co bylo přímo před nimi.
Učení záleží vždy na tom, co je smysluplné pro každého jednotlivce, nikoliv co je nezbytně smysluplné pro učitele či rodiče.
Když potkáte někoho cizího, dokud s ním nenavážete nějaký osobní vztah, snadno jej zapomenete. Ale pokud je poznáte, vše se staví a roste a stává zapamatovatelné.
Mozek potřebuje mechanický pohyb, aby se propojil s tělem. To nám může poskytnout propojení s přírodou na hluboké úrovni. Hluboké propojení s přírodou totiž optimalizuje neurologickou reakci těla. Optimalizuje smysly a kreativitu. A jaký je rozdíl mezi spojením a hlubokým spojením s přírodou?
Málo se soustředíme. Naučili jsme se soustředit pouze na jednu věc. I přesto, že naše smysly vnímají vše, co se děje kolem nás, mi to na vědomé úrovni nevnímáme. Lidé slunce, jinak také nazývaní Křováci a naši pra předci, byli plně spojeni s přírodou. I jejich dnešní potomci, kteří žijí způsobem života svých předků, patří k nejlepším stopařům na světě. Sledují vše, co se kolem nich děje. Jako jedni z mála znají řeč ptáků. Neboť ptáci nám mohou povědět, co se kolem nás děje, zda nebezpečí přichází ze země, nebo shora. Máte-li pár stovek metrů od sebe lva musíte vědět, zda odpočívá s plným břichem, nebo je na lovu. To vše lze vyčíst z ptačí řeči. Sluneční lidé i když se soustředí na jednu věc, kterou dělají, stále nějakou částí svého vědomí neustále monitorují, co se děje a ptáci jsou největší pomocníci.
Spojení s přírodou vs. hluboké spojení s přírodou se liší ve vnímání. Spojení s přírodou zažíváme kdykoliv v ní jsme. Je to běžný pobyt v přírodě. Asi nejlépe to vystihuje naše venčení psů. Jdeme s nimi do parku, nebo do lesa. Někdy jim hodíme klacík, jindy míček, ale často si při vycházce většina z nás třídí myšlenky, rovná si, co ještě musí zařídit, udělat, na co jsme zapomněli. To a tam nás zaujme nějaký krásný strom, nebo si všimneme veverky někde v koruně. Hovořím-li o hlubokém spojení s přírodou, pak mám na mysli plné rozvinutí našich smyslů. Vědomé vnímání všeho, co se kolem nás děje. Plná kalibraci našeho těla skrze naše smysly. Vše v přírodě má vlastní energii - zvuky proudící ve zvukových vlnách, pachy z hlediska vědeckého pojetí chemické prvky, které vdechujeme, barvy přírody . . . vše co vidíme, slyšíme, čicháme vyvolává nějakou odezvu těla, chemickou reakci. Tok energií. Při hlubokém propojení s přírodou se naše schopnost vnímat reakci našeho těla rozvíjí, zvětšuje a prohlubuje a mi jsme schopni vnímat tok těchto neustále proudících a cyklicky se měnících energií. To je způsob jak ti nejlepší stopaři světa poznají z jedné jediné stopy v zemi konkrétního zvířecího jedince. A jsou to právě tyto smysl, které nám pomáhají rozvíjet komunikaci a spojení se zvířaty.
Děti do čtyř, pěti někdy (podle prostředí, ve kterém žijí) i o něco později mají tyto smysly plně otevřené a jsou s přírodou a zvířaty spojeni zcela přirozeně. Být jako děti nikoliv dětinský.
Můžeme chodit vždy na stejné místo, protože nás něčím přitahuje. Každé místo v přírodě má svého Genia Loci, a proto nám pobyt na každém místě přináší něco unikátního.