Tato slova mystika, šamana a animisty Angell Deera mě dnes ráno zaujala. Napadlo mě, že pro mě to nikdy nebyla pochybnost, zda jsem, či nejsem připravena. Život mě naučil, že člověk je připravený na vše, co přijde. Ale uvědomila jsem si, že i já mám svá „slova odporu“, svou zeď, kterou pomalu, cihlu po cihle, rozebírám.

Sdílení společných prostor s pavouky byla nepředstavitelná a naprosto nemyslitelná skutečnost. Každé naše setkání mělo vždy stejný průběh. . . leknutí. . . panika . . . hysterie. . . nádech . . . bryskní skok po vysavači . . . okamžitá smrt! Nikoli moje, ale toho nebohého tvora, který se rozhodl udělat si svůj příbytek v tom mém.