Z jakých cihel je vaše zeď?

„Nejsem připravený. Slyšel jsem to snad tisíckrát. A sám jsem to řekl víckrát, než bych si chtěl přiznat. Je to jedna z nejrozumněji znějících vět vůbec, a právě proto je tak snadné se za ni schovat. S připraveností je to totiž zvláštní. Jednoho rána se neobjeví, nepoklepe vám na rameno a neřekne: „Teď je ten správný čas.“ Téměř nikdy nepřijde sama od sebe. To, čemu říkáme „ještě nejsem připravený“, bývá často jen odpor. A odpor má špatnou pověst. Považujeme ho za lenost či zbabělost, přitom je to často jen naše vlastní životní síla, zadržená za zdí, kterou jsme kdysi dávno postavili - tak dávno, že jsme zapomněli, že jsme ji postavili sami. A velikost toho odporu nám něco skutečného napovídá. Malá zeď zadrží jen pramínek. Zeď takhle velká zadržuje řeku. Takovou zeď nezboříte silou vůle. Necháte ji roztát. Pomalu. S pozorností. Ve správné společnosti. A pak povolí mnohem jemněji, než byste čekali."

Tato slova mystika, šamana a animisty Angell Deera mě dnes ráno zaujala. Napadlo mě, že pro mě to nikdy nebyla pochybnost, zda jsem, či nejsem připravená. Život mě naučil, že člověk je připravený na vše, co přijde.

Ale uvědomila jsem si, že i já mám svá „slova odporu“, svou zeď, kterou pomalu, cihlu po cihle, rozebírám.

Moje zeď se skládá především z obav:

„Co když to nevyjde?“

„Co když to nebude nikoho zajímat?“

„Co když se něco pokazí?“

Každý den se však znovu rozhoduji věřit svému vnitřnímu hlasu - intuici, chcete-li - spíš než svým obavám. Sundávám jednu cihlu za druhou, a když přijde otázka: „Co když to nevyjde?“, odpovím si jednoduše:

„Když to nezkusíš, tak to nezjistíš.“

Někdy to jde rychle a odvezu klidně celé kolečko cihel. Jindy se jedna jediná cihla zdá být těžká jako kolečko plné cihel.

A tak si odpočinu. A pak pokračuji dál.

Pomalu, krok za krokem, zjišťuji, že s každou další cihlou je to o něco snadnější. Ne snad proto, že by byly lehčí, ale protože přichází rytmus, zkušenost, fortel.

Postupně to jde prostě lépe - bez ohledu na váhu.

Souhlasím s Angellem, že takovou zeď člověk nezboří silou vůle. Nejde do ní prostě kopnout a zbourat ji. Tedy samozřejmě, že to udělat můžete, ale… nejenže vás to bude stát enormní množství energie, především to nadělá spoustu nepořádku.

Cihly se vyvalí všude a vy je budete muset stejně cihlu po cihle uklidit. A navíc… i přesto, že už vidíte, co je za zdí, neustálé přelézání hromady cihel je vyčerpávající, a obraz za zdí se stává tím hůře dosažitelný, čím je přelézání namáhavější a frustrující. O prachu, který zhorší viditelnost a zaneřádí celé okolí a dostane se do míst, o kterých jste ani nevěděli, že existují, nemluvě.

Takže většinou to udělá více škody než užitku.

Proto je vlastně méně náročné a praktičtější rozebrat stěnu cihlu po cihle. Někdy máme energii jen na jednu, jiný den jich odvezeme celé kolečko nebo i dvě.

Báječné na tom je, že je to vědomá práce. Pomáhá nám poznat a pochopit, co která cihla přináší, co nás naučila, kde nám pomohla, kam nás posunula, ale také rozhodnout se, že ji tam ještě z jakéhokoliv důvodu potřebujeme mít a začít třeba z druhé strany, kde už cihly svůj účel splnily.

Z jakých cihel se skládá ta vaše zeď? Jaká jsou vaše „slova odporu“, která jako zeď zadržují vaši životní sílu, aby mohla proudit? A jak si dodáváte odvahu se do toho pustit?

Mým osvědčeným způsobem jsou zvířata a příroda. Jejich přítomnost. Vnímání jejich zvyků a cyklů. Naslouchání tomu, co mě učí.

Příroda a zvířata mění každého z nás jiným, naprosto jedinečným způsobem.

Člověk, který si na chvíli sedne pod strom, nemusí nic řešit ani hledat odpovědi má najednou více prostoru vnímat sám sebe. Své ticho. Své otázky. Volání své duše.

A jsou to právě okamžiky v přírodě, kdy si znovu a znovu uvědomuji, jak důležité je dovolit si naslouchat, splynout, porozumět.

Láká-li vás cesta porozumění a umění naslouchat, přidejte se ke mně na prožitkovou cestu Umění naslouchat, která nás povede k hlubokému spojení se zvířaty a přírodou a ke znovunalezení schopnosti naslouchat každou buňkou svého těla co nám říkají.

Stále je 6 volných míst.

Autorka:

Více než 25 let se věnuji přírodní medicíně zvířat, přirozené stravě, kvalitě života zvířat, komunikaci se zvířaty a osobnímu rozvoji prostřednictvím spojení s přírodou

a zvířaty. Ve své práci propojuji dlouholetou praktickou zkušenost, tradiční přístupy a nejnovější dostupné poznatky. Hledám souvislosti, které nám pomáhají lépe rozumět sobě i zvířatům. Více o mě zde.