3 cvičení pro klidnou mysl

Současná doba nás vystavuje stále většímu množství podnětů a informací. Od chvíle, kdy se probudíme, naši pozornost přitahují zprávy, upozornění, sociální sítě, reklamy, rozhovory či události odehrávající se na druhém konci světa. Některé studie uvádějí, že je naše mysl během jediného dne vystavena až 70 000 dat, která musí určitým způsobem zpracovat. Množství informací, jež dnes naše vědomí přijme za jediný den, by středověkému člověku vystačilo na celé roky. Naše mysl tak téměř neustále něco přijímá, třídí, posuzuje a zpracovává. Jen málokdy má možnost jednoduše spočinout.

To vše nás postupně odpojuje od přírody, od vlastního těla i od nás samotných. A to už je sakra pádný důvod věnovat se zklidnění mysli. Osobně se při hledání praktický způsobů ráda inspiruji původními tradicemi, v nichž byl člověk mnohem těsněji spojený s přírodou a jejími rytmy. Vnímal proměny krajiny, pohyb Slunce, střídání ročních období i potřeby místa, ve kterém žil.

Jednou z tradic, které mě zaujaly, je lakotský obřad Wiwáŋyaŋg Wačípi - „Tanec hledění ke Slunci“.

V původním pojetí jde o několikadenní posvátný obřad spojený s modlitbami, půstem, očistou, vytrvalostí i osobní obětí. Krásnou stránkou celého obřadu je, že tanečníci netančí pouze za sebe. Tančí za své rodiny, za uzdravení nemocných, za celé společenství i za obnovu vztahu mezi lidmi a zemí.

Obnova, ochrana, modlitba, poděkování a prosba, ale také komunikace s krajinou či duchovním světem prostřednictvím tance se objevují v kulturách napříč celou planetou. U mnoha původních národů jsou podobné obřady stále živou a posvátnou tradicí.

O Slunci, nebeských silách a prvotním Stvořiteli nazývaném Amma hovoří také dogonská tradice. Afričtí Dogoni si po generace předávali příběhy o vzniku světa, Slunci, hvězdách a vztahu člověka k vesmírnému řádu.

O původních národech a jejich tradicích byly napsány celé knihy. Ráda se u nich inspiruji také proto, že vztah ke zvířatům, krajině a neviditelnému světu byl pro většinu z nich přirozenou součástí života.

Následující 3 cvičení pro klidnou mysl jsou inspirována právě principy, které v sobě tyto tradice nesou: vědomý pohyb, dobrovolné ztišení a návrat ke světlu.

Mohou nám pomoci na chvíli vystoupit z každodenního hluku a znovu se vrátit k sobě.

1. Tanec při východu Slunce

Toto cvičení patří k mým oblíbeným, protože spojuje dvě věci, které mám nesmírně ráda – tanec a východ Slunce. Nevadí mi vstát brzy ráno a vyrazit do zeleně ještě předtím, než se krajina probudí a začne žít svůj denní příběh.

Pokud nepatříte k ranním ptáčatům, západ Slunce může být stejně krásnou pozvánkou k tanci.

Tanec v tomto případě neznamená přesně dané kroky ani naučené pohyby. Znamená naslouchání vlastnímu tělu.

Jak na to?

Postavte se čelem k vycházejícímu nebo zapadajícímu Slunci. Oči můžete zavřít nebo je nechat otevřené a pozorovat proměňující se krajinu či nechat pohled volně spočinout na obloze. Tak, jak vám to bude příjemné.

Několikrát se pomalu a zhluboka nadechněte a vydechněte.

Můžete si položit ruku na srdce. Pomůže vám to přenést pozornost z hlavy hlouběji do těla a do oblasti srdce.

Chvíli jen tak spočiňte.

Přijde-li myšlenka, představte si, že je jako mrak na obloze. Jen je a pluje oblohou, není třeba ji zadržovat, snažit se jí zbavit, rozvíjet ani jí věnovat pozornost.

Začněte vnímat své tělo a dovolte mu, aby se pohybovalo tak, jak je mu v tuto chvíli příjemné.

Můžete si pustit oblíbenou instrumentální hudbu, jejíž slova vás nebudou odvádět od vlastního prožívání. Stejně dobře však můžete tančit pouze za doprovodu větru, zpěvu ptáků a zvuků krajiny.

Možná se budete jen lehce kolébat. Možná se potřebujete protáhnout. A možná se ve vás rozproudí síla větru a začnete se točit jako derviš.

Dovolte si to.

Nesnažte se, aby váš pohyb vypadal krásně. Není to tanec určený pro oči ostatních. Je to způsob, jak přivítat nový den, poděkovat za vše, co do vašeho života přichází, a naladit se na plynutí, ve kterém je vám dobře.

2. Půst od informací

Mluvíme-li o půstu, nejčastěji si jej spojujeme s jídlem.

V původních kulturách však půst nebyl pouze odříkáním. Byl především způsobem, jak omezit každodenní rozptylování, více se spojit se sebou a obrátit pozornost k tomu, co je skutečně podstatné.

Půst od jídla má, samozřejmě, své místo i v dnešní době. Za ještě důležitější však považuji půst informační. Osobně mu říkám rádiové ticho.

Moje okolí již ví, že se během něj odpojím od technologií a nějakou dobu nejsem na příjmu. Žádné sociální sítě, žádné zprávy, žádné bezcílné otevírání internetu ani kontrolování telefonu. Prostě odložím veškeré technologie, které nám současná doba nabízí.

Dovolíme-li si na chvíli se odpojit, vytváříme prostor pro spočinutí, lelkování či obyčejné nicnedělání.

A právě to může naší mysli i našemu tělu udělat velmi dobře.

Vyzkoušejte si to.

Já si ráda dopřávám celý víkend, ale začít můžete třeba jen jedním odpolednem nebo několika hodinami.

Neberte to jako nějakou zkoušku, kterou musíte úspěšně zvládnout, ale spíše to zkuste vnímat tak, že si vědomě vytváříte prostor sami pro sebe.

Odložte telefon, vypněte počítač, přestaňte sledovat zprávy, či co se právě děje ve světě.

Můžete jít na procházku, pracovat na zahradě, vařit, tvořit, číst knihu, pozorovat krajinu nebo jednoduše chvíli lelkovat. Všímejte si, jaké pocity ve vás odpojení vyvolává.

Je to pro vás snadné? Nebo je pro vás těžké nebýt stále k dispozici ostaním? Dokážete chvíli nevědět, co se děje „venku“?

A co se ve vašem světě začne objevovat, když vnější podněty na chvíli utichnou? Začne se něco dít jinak?

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jak dlouhé rádiové ticho jste si dopřáli a co vám přineslo.

3. Vědomé spojení se Sluncem

Při východu Slunce se svět probouzí do nového dne. Pomalu se vynořuje z temnoty noci a začíná odhalovat své barvy, tvary a své každodenní příběhy. Když se den přiblíží ke svému konci, vše se začne znovu proměňovat. Barvy pomalu blednou, tvary se rozpouštějí a krajina se se zapadajícím Sluncem noří do příběhů naplněných tmou. Východ a západ Slunce jsou okamžiky přechodu. Jeden nás učí přijímat. Druhý odevzdávat.

Jak na to?

Najděte si místo, odkud můžete nerušeně pozorovat východ nebo západ Slunce.

Na chvíli se zastavte a pozorujte. Pozorujte, jak se krajina i obloha mění. Vnímejte světlo, barvy a proměny, které kolem sebe vytváří - světlo na stromech, mraky na obloze, prodlužující se stíny i život, který se probouzí do svého denního nebo nočního příběhu. Vnímejte přechod od jednoho k druhému.

Jeden nás učí přijímat, druhý odevzdávat. Učí nás, že v každý okamžik našeho života se učíme, že je pouze na nás, co do svého života přijmeme a co z něj propustíme.

Čemu v tento okamžik dovolíte vstoupit do vašeho života?

Co už vám neslouží a nemusíte nést dál?

Spočiňte v tichu okamžiku. I ticho může být odpovědí.

Návrat k vlastnímu středu

Klidná mysl není mysl, ve které se nikdy neobjeví žádná myšlenka. Je to mysl, která nemusí následovat každý podnět, každou obavu ani každé upozornění na telefonu.

Ztišení nemusíme hledat pouze v lotosovém sedu a se zavřenýma očima. Můžeme k němu dojít pohybem, dobrovolným omezením i vědomým obrácením ke světlu.

Nemusíme změnit celý svůj život. Stačí tu a tam vstát se Sluncem, na několik hodin odložit svět informací a znovu cítit, že jsme součástí země, nebe a mnohem většího příběhu.

A právě tehdy, když na chvíli přestaneme hledat další odpovědi venku, se můžeme navrátit do svého vlastního středu.