Proč jsme ztratili spojení s přírodou a jak je znovu najít?

Drobnými krůčky a velmi pozvolna přichází do naší krajiny jaro. Sluníčko se již nějakou dobu prosazuje s teplejšími paprsky. Sněženky a bledulky pomalu ztrácí svou krásu narcisky s krokusy spěchají, aby vytvořily zářící koberce, které povznáší na duchu i na duši.

Teplejší dny s přibývajícím světlem budí nejen přírodu, ale i nás. Dny začínají být o krapítek veselejší a my máme chuť více a více času trávit venku. Máte-li možnost na procházku v lese či nějaké zeleni v nejbližším parku, pak i tam uslyšíte přicházející jaro. Stále ještě nahé koruny stromů umožňují pozorovat ptáky a jejich způsob probouzení, stejně jako naslouchat jejich o poznání veselejším trylkům.

Slunné dny naplněné ptačím zpěvem a letmými hrátkami sice střídají ještě tu a tam ty chladné, kdy mazivě studené ráno pročísne jen hejno vyplašených holubů či vzdálené zvuky datla, ale světla znatelně přibylo a příroda se po několika měsících spánku znovu probouzí k životu.

Pozorování zvířat a přírody nám odhaluje kouzlo přirozenosti cyklů. Cykly světla a tmy, tepla a zimy, různých barev, různých energií… Každý okamžik je výsledkem toho, jak příroda reaguje na slunce – střed naší sluneční soustavy, zdroj světla a života na této planetě. Zvířata stejně jako rostliny vědí, jak je slunce pro ně důležité. Ve starověku bylo vnímáno jako božská síla a v mnoha kulturách bylo považováno za boha.

Rostliny se otevírají a zavírají podle slunce, stejně jako zvířata uléhají k spánku a probouzejí se podle síly a sklonu světelných paprsků. Přirozeně nás tak vedou zpět k rytmu, který jsme jako lidé po staletí sdíleli s přírodou.

Možná jsme se od tohoto rytmu postupně vzdálili. Možná jsme přestali naslouchat jemným signálům kolem nás i v nás samotných. A přesto – cesta zpět zůstává otevřená.

Stačí zpomalit. Všímat si. Být.

Možná právě v tichu lesa, v ranním světle nebo ve zpěvu ptáků začneme znovu nacházet to, co jsme nikdy úplně neztratili – jen na chvíli zapomněli - spojení s přírodou, spojení s naším tělem, spojení s naší duší.

Využijte jarní dny a najděte si každý den pár minut, které věnujete sami sobě.

Zkuste si následujících 30 dní dopřát 10 minut zastavení v přírodě. Najděte si místo s kouskem zeleně, les, louka, park, nebo třeba jen kytku v obýváku či ložnici.

Zastavte se, jen buďte a vnímejte. Naslouchejte zeleni, ptákům, přírodě… nebo třeba právě té vaší kytce.

Bez usilování, bez cílů, bez potřeby něco měnit. Jen buďte v tichu sami se sebou.

A pokud si vzpomenete, dejte mi po 30 dnech vědět, jaké to pro vás bylo – co vám to přineslo a zda se něco změnilo.