Proč nás zvířata učí být šťastnými

Chceme-li komunikovat se zvířaty, rostlinami, stromy, kameny, nebo třeba se svým vlastním tělem – je základem klidná mysl. Mysl oproštěná od všedních starostí, hodnocení a nikdy nekončícího vnitřního dialogu, alespoň na malou chvíli.

Klidná mysle je také jednou z cest ke štěstí. Zvláště pak naučíme-li se vypnout mysl, vypnout vnitřní autoritu a neúprosného soudce kritika. Děláme-li to s železnou pravidelností, ideálně každý den coby součást naší mentální hygieny, náš život se stane pohodovější.

Jedním ze způsobů, za mě jednoznačně nejlepším, jak se naučit zklidnit mysl, je práce se zvířaty. Zvířata nám ukazují nutnost zpomalit, zastavit se a naslouchat. Vedou nás z hlučné mysli do ticha srdce. Učí nás poznávat krajinu našeho vnitřního světa a směřovat hlouběji k poznání toho, kdo jsme.

Bez obalu přiznávám, že v mém poměrně akčním životě je to pořádná výzva. Je to však zároveň jedna z nejdůležitějších lekcí, které mi zvířata předávají a jejich přítomnost mi pomáhá častěji se zastavit, třeba jen tím, že pozoruji ptáky na krmítku, nebo si přisednu ke kočce, která vystavuje své tělo slunečním paprskům. Stačí jen pár minut zastavení.

Zpomalení, zastavení, kontemplace to vše nás učí být šťastnými. Už jsem o tom psala v jiném článku. Štěstí nepřijde z venku, nezávisí na našem okolí, či na situaci a na tom, jak se vyvine. Pravé štěstí vychází z našeho středu a přináší život v harmonii a radosti. Únava, stres, dlouhodobé přepětí a starosti – trvají-li příliš dlouho – jsou spolehlivými zabijáky štěstí.

Nevíte-li, jak začít, zkuste dechové cvičení.

Lidé se často ptají:„Jak mám být šťastná / šťastný?“

Lepší otázkou však je:„Proč nejsem šťastná / šťastný?“Co mi v tom brání?, a nebo ještě lépe Čím nebo kde si bráním být šťastný?

A věřte nebo ne – nebývají to peníze, chování partnera, děti ani okolnosti. Štěstí nezačíná venku. Štěstí začíná uvnitř nás samotných. Pro štěstí se musíme rozhodnout. Rozhodnout z podstaty našeho bytí. V každý okamžik našeho života se můžeme rozhodnout, zda se na sklenici naplněnou z poloviny vodou budeme koukat jako na poloprázdnou, nebo na poloplnou. Můžeme se rozhodnout, zda budeme naštvaní, nebo se strachovat, že už nám zbývá jen polovina, nebo být vděční za to, že ještě máme polovinu. Vše v našem životě záleží na vědomém rozhodnutí. Můžeme se stát tvůrci svého života, nebo se nechat vléct a pouze reagovat.

Jak se rozhodnete? Teď, teď, teď . . .