Skvělým způsobem, jak se to naučit, je práce se zvířaty. Zvířata nám ukazují nutnost zpomalit, zastavit se a naslouchat. Vedou nás z hlučné mysli do ticha srdce.

Sdílení společných prostor s pavouky byla nepředstavitelná a naprosto nemyslitelná skutečnost. Každé naše setkání mělo vždy stejný průběh. . . leknutí. . . panika . . . hysterie. . . nádech . . . bryskní skok po vysavači . . . okamžitá smrt! Nikoli moje, ale toho nebohého tvora, který se rozhodl udělat si svůj příbytek v tom mém.

Když se mysl ztiší, krajina začne mluvit. V nitru se rodí mír, kterým nepohne žádná bouře. Štěstí jako rozhodnutí být skutečně doma – v sobě.