Pro štěstí se musíme rozhodnout

Jsme-li šťastní v hloubi svého srdce, jsme sami sebou. Tím, kdo opravdu jsme ve své podstatě. Beze strachu. V lásce k sobě, k ostatním, k celé Zemi i ke všemu, co nás obklopuje.

Jsme-li šťastní, záříme. Záříme a rozdáváme radost, lásku a soucit.

Jsme-li šťastní, máme ve svém srdci mír. Radostné ticho, z něhož vyvěrá hluboký pocit zakořenění ve vlastním nitru. Je to stav, který přetrvává i v dobách největších životních hurikánů.

A právě tehdy, když jsme opravdu šťastní, děláme šťastné i všechny kolem nás.

Co Vás činí šťastnými? Zastavte se na chvilku. Několikrát se jemně a zhluboka nadechněte a vydechněte. Ponořte se do svého srdce a zeptejte se:„Co mě činí šťastným?“

Opusťte velkolepá spirituální slova, přesto však zůstaňte velkorysí. A především buďte maximálně konkrétní v tom, co Vás skutečně činí šťastnými.

Naprosto dokonalou inspirací jsou v tomto ohledu zvířata a děti. Jsou připomínkou radosti ze života pro život samotný. Je-li ve Vašem životě zvíře či nějaká ta drobotina, pak víte, o čem mluvím.

Zastavíme-li se a dopřejeme si chvíli, abychom je pozorovali v jejich konání čehokoli se zápalem a v naprosté důvěře, spatříme to, co jsme my sami na pouti životem často zapomněli – radost ze své podstaty. Zvířata i děti vždy vědí, co chtějí, jaké jsou jejich potřeby v daný okamžik, a dokážou je dát jasně najevo.

Ze zkušenosti mohu říct, že zvláště zvířata se vyjadřují velmi přímo. Netancují kolem toho, co by chtěla. Nečekají, zda nám to dojde (to by se také nemuseli dočkat). Jdou rovnou k meritu věci.

Například moje kočka Jitřenka. Kdykoli začnu meditovat, přijde, lehne si mi na hrudník a zůstává ležet tak dlouho, dokud nepřijde ticho mysli. Když se mi to nedaří, položí mi tlapku na krk – jemně, ale významně. A chce-li být důraznější, ťukne mě tlapkou přes nos.

Zvířata velmi přesně vědí, co potřebují a ukazují to i nám. Stačí se zastavit, začít si více všímat a skutečně naslouchat.

Zajímá-li vás širší pohled na tuto tematiku, můžete jej najít zde: Komunikace se zvířaty