Honza - želví dobrodruh

To mi tak večer přijde zpráva, zda neznám někoho, kdo by našel ztracenou želvu. Zvířata již nějakou dobu nehledám, a v tomto smyslu jsem se jala i odepsat, ale.... nedalo mi to a v rychlosti jsem se s želvou spojila. Byla, tedy vlastně byl - jmenuje se Honza, jak jsem se dozvěděla později - tak tedy byl jen pár desítek metrů od místa, kde jej viděli naposledy, schovaný pod prkny. A tak jsem i tuto malou naději, kde jej hledat, přidala do zprávy.

Vzápětí jsem dostala radostnou zprávu, že Jenda je na světě, živý a zdravý. Heuréééka. Mám vždy radost, když se zvíře najde, ale také je třeba říct, že takto snadné to bývá málokdy. Většinou to vyžaduje více než jen "je tam a tam, vyzvedněte si jej".

Proč s vámi však tento příběh se šťastným koncem sdílím? Jenda je povahou dobrodruh, krásný želví pán, který rád poznává nové kraje, a tak není vyloučené, že zas vyrazí na výlet.

Máme-li zvíře s podobnou povahou, můžeme ho začít střežit jako oko v hlavě, neustále se strachovat, že se nám ztratí nebo že o něj dokonce přijdeme. A ve snaze ho ochránit mu postupně vytvořit ze života vězení....

...anebo můžeme udělat vše, co je v našich silách pro jeho bezpečí, a naučit se důvěřovat. Jemu i životu.

Protože zvířata mají své vlastní osobnosti, touhy a představy o životě. A někdy se rozhodnou jinak, než bychom si přáli my.

Můžeme jim vysvětlovat rizika, můžeme je chránit a vytvářet jim bezpečné podmínky, ale nemůžeme chtít, aby se jejich život řídil pouze našimi obavami.

Rozhodně stojí za to říct zvířeti, jaká jsou nebezpečí např. u zmíněné želvy, že pokud si znovu najde super tajnou schovku a my ho nenajdeme, tak prostě umrzne, nebo když se vydá na silnici, může skončit jako placka s krunýřem na tisíc kousků. V klidu a beze strachu mu vysvětlit rizika, ale i to, že budete moc smutní, pokud by se to stalo, a že bude rádi, pokud se na podobné výlety vydávat nebude. A věřit, že se zvíře rozhodne správně.

A možná právě tohle je jedna z nejtěžších podob lásky – dovolit druhému být sám sebou, i když bychom si pro něj někdy představovali úplně jinou cestu.

Setkala jsem se s kočičím dobrodruhem, který 3 měsíce poznával krásy Prahy, musel překonat nejedno úskalí v podobě několikaproudých silnic, aby se šťastný, plný dojmů a zážitků vrátil z výletu domů, zatímco jeho kočičí matka měla vlasy z půlky hrůzou vytrhané a z půlky šedivé (dělám si srandu, vlasy má všechny a v původní barvě, ale hrůzu skutečně zažívala). Někdy je to prostě silnější :-)

Tak si vždy zkuste zachovat chladnou hlavu a důvěru, že vše dobře dopadne a podle prý indického přísloví (ale kdo ví, zda je opravdu indické) "Nakonec vše dobře dopadne. A pokud to nedopadlo dobře, tak to ještě není konec."

Autorka:

Více než 25 let se věnuji přírodní medicíně zvířat, přirozené stravě, kvalitě života zvířat, komunikaci se zvířaty a její výuce, spolu osobním rozvojem prostřednictvím spojení s přírodou a zvířaty. Ve své práci propojuji dlouholetou praktickou zkušenost, tradiční přístupy a nejnovější dostupné poznatky. Hledám souvislosti, které nám pomáhají lépe rozumět sobě i zvířatům. Více o mě zde.