Když nemoci promlouvají

9. díl série Proč komunikovat se zvířaty.

​V dnešním díle série Proč komunikovat se zvířaty se podíváme na jedno z nejsilnějších témat – jak nám zvířata pomáhají nést naše zdravotní potíže.

Možná už vás někdy napadlo: „Proč má můj pes stejné potíže jako já?“ nebo „Jak je možné, že kočka onemocněla podobně jako já?“. Odpověď je ANO, spojitost existuje.

Silný příběh, kdy nemoc promlouvá

Ráda bych s vámi sdílela jeden velmi silný příběh dámy, jejíž kočka umírala na rakovinu. Ona dáma chtěla prostřednictvím komunikace najít případnou pomoc, jak ulevit kočce v její situaci. Jaké překvapení pro ni bylo, když dostala zcela jiné, přesto jasné poselství.

Onemocnění rakovinou byl kočičí způsob, jak říct, že její majitelka žije v toxickém a sebezničujícím vztahu. A ačkoliv to samé jí říkali blízcí celé roky, teprve když to „uslyšela“ od své kočky, byla ochotná si pravdu přiznat. Bylo to bolestivé, ale zároveň osvobozující poznání.

Možná si teď říkáte:

„Ale to přece nemá zvíře dělat! Nechci, aby za mě neslo moje nemoci či problémy!“

Jenže . . . rozhodnutí je vždy na něm. Zvířata jsou svobodné bytosti. Pokud se rozhodnou nám v nemoci ušetřit bolest či ukázat cestu, je to jejich volba. Jediný způsob, jak to můžeme změnit, je naše vlastní uzdravení.

Co můžeme udělat my?

Moje rada zní: „Buďme k sobě brutálně upřímní.“ A tím myslím opravdu k sobě, nikoliv k celému světu. Upřímnost totiž neznamená, že musíme hned sdílet všechno s ostatními. Jsou to naše nejintimnější a často bolestivé objevy, které patří především nám. Stačí je přiznat si – beze strachu, beze zlehčování. Uvědomit si, co v našem životě nefunguje, a najít v sobě odvahu změnit postoj, vztahy či nastavení. To je klíč, který otevírá cestu k vlastnímu uzdravení – a tím i k větší lehkosti našich zvířecích parťáků.

V příštím díle se podíváme na to, jak komunikace pomáhá rozpoznat nejen potíže zvířat, ale i naše vlastní stíny a vnitřní zranění.

Zajímá-li vás širší pohled na tuto tematiku, můžete jej najít zde: Komunikace se zvířaty