Není omega 3 jako omega 3

Jméno této nesmírně zajímavé a především pro tělo důležité kyseliny se v poslední době skloňuje všemi pády. A to nejen v naší člověčí stravě, ale i ve stravě psů a koček. Prohlášení reklam a obalů nejrůznějších potravin či doplňků stravy na nás volají: "s vysokým obsahem omega 3 kyselin". Stejně tak i seznamy potravin s vysokým obsahem nás, s jistotou sobě vlastní, přesvědčují, že ta či ona potravina je nejlepší protože omega 3. Vtloukají nám do hlavy, že je zásadní pro kůži a srst, a jak se srdce bude radovat...a co teprve mozek, ten bude blažený stejně jako imunitní systém. Nebála bych se říct, že si z toho odneseme, že zařadíme-li tu či onu potravinou, která přetéká omega 3, nemá zánět v podstatě šanci.

A tak přesvědčeni správnosti své volby dáváme svým chlupatým společníkům tuhle lněné semínko, tuhle konopný olej, abychom je vystřídali rybím olejem. Jenže.....není omega 3 jako omega 3.

Pojďme si na ni posvítit a podívat se, kým vlastně tato kyselina je a proč je pro tělo tak důležitá.

Začnu tím, proč není omega 3 jako omega 3.

Proč dvě potraviny označované jako zdroj omega-3 mohou mít v organismu rozdílný význam a efekt? Je to prosté. Omega-3 označuje celou řadu mastných kyselin, kde mezi ty nejznámější patří kyselina alfa-linolenová (ALA), kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA).

ALA najdeme především v rostlinných zdrojích, například v tolik oblíbeném lněném nebo konopném semínku a oleji, chia semínkách a některých dalších rostlinách.

Naproti tomu EPA a DHA získáváme především z mořských zdrojů – z tučných ryb, krillu a některých mikrořas.

Písmenka jsou důležitá. Proč je rozdíl v písmenkách, kterými jsou omega-3 označované důležitý, když tělo potřebuje všechny? Ano, myslíte si to správně! Každá funguje v těle trochu jinak.

Zjednodušeně by se dalo říct, že výchozí omega-3 mastnou kyselinou je ALA. Organismus ji může využít jako zdroj energie, zabudovat ji do buněčných membrán, nebo ji dále přeměňovat na další mastné kyseliny, především EPA a následně DHA. A zde najdeme právě onoho pověstného zakopaného psa. Přeměna ALA na další mastné kyseliny není příliš efektivní. Psí organismus sice dokáže část ALA na EPA přeměnit, ale další přeměna na DHA je velmi omezená. Mluvíme-li o kočkách je tato schopnost ještě nižší. Z toho plyne, že tolik oblíbené lněné semínko, konopný olej či jiné běžné roslinné zdroje omega 3, nedokáží tělu zajistit dostatečné množství EPA a DHA jako třeba taková sardinka. Mimochodem sardinka je můj velmi oblíbený zdroj a nejen EPA a DHA (více o sardince zde).

Co se EPA týče, ta je významným způsobem zapojena do regulace zánětlivých procesů. Zjednodušeně řečeno umí ovlivňovat imunitní reakci na zánět. Tzn. pomáhá tělu zánětlivé procesy snižovat. Proto je EPA často zmiňována v souvislosti s klouby, kůží, alergickými a dalšími chronickými zánětlivými stavy.

DHA je naopak mimořádně důležitou stavební součástí nervové tkáně. Ve vysokém množství ji najdeme v mozku a sítnici oka. Ovlivňuje vlastnosti buněčných membrán, komunikaci nervových buněk a správný vývoj nervového systému. Z tohoto důvodu je DHA obzvlášť významná u štěňat a koťat během vývoje mozku a zraku, ale svou roli má po celý život.

Zároveň však EPA a DHA netvoří dva zcela oddělené světy. Obě jsou důležité pro tvorbu molekul, které pomáhají snižovat zánětlivé procesy v těle. Pokud to zjednoduším ještě o něco více, pak ALA je výchozí rostlinná omega-3 a „surovina“ , kterou však tělo dále potřebuje přeměnit na EPA, která pomáhá regulovat zánětlivé procesy v těle a dále na DHA, která pomáhá udržovat správnou funkci mozku, nervového systému a zraku a spolu s EPA hrají zásadní roli v zánětlivých procesech těla. Z toho je patrné, že ALA je sama o sobě nedostačující a informace, že potravina „obsahuje omega-3“ prostě nestačí. Důležité je rovněž vědět, které omega-3 obsahuje a v jakém množství.

Často slýchám: "já doplňuji omega 3 lněným nebo chia semínkem" a obě mohou mít v jídelníčku své důležité místo a já je do stravy Love často přidávám. Avšak neměli bychom se na ně automaticky spoléhat jako na zdroj pokrytí všech omega 3 mastných kyselin.

Jak už jsem zmínila, běžné rostlinné zdroje omega 3 nemohou být rovnocennou náhradou za ryby či jiné přímé zdroje EPA a DHA.

Potvrzují to i studie, kde psi dostávali stravu obohacenou lněným semínkem. Ukázalo se, že v krvi vzrostl obsah ALA i EPA, ale DHA se nevytvořila. Oproti tomu při podávání lněného oleje obohaceného o zdroje mořských EPA a DHA se úroveň těchto dvou kyselin v krvi zvedla. Je tedy důležité mít na paměti, že

omega-3 automaticky neznamená EPA a DHA, kde právě tyto dvě jsou důležité v celé řadě procesů v těle, zvláště v souvislosti se:

• zdravím kůže a srsti,

• klouby a pohybovým aparátem,

• nervovým systémem a mozkem,

• srdcem,

• ledvinami,

• imunitními a zánětlivými procesy.

U psů s osteoartrózou existují data, podle kterých strava bohatá na EPA případně suplementace EPA zlepšila mobilitu a v některých případech snížila potřebu nesteroidních protizánětlivých léků.

Rozhodně to však neznamená čím víc tím líp, nebo že každý pes potřebuje vysokou dávku EPA. Vždy je třeba věnovat pečlivou pozornost skladbě jídelníčku, výběru vhodných a kvalitních surovin a obsahu všech potřebných živin s ohledem na zdraví a aktuální stav daného zvířete.

Jak je to s omega 3 a omega 6?

Někdy se můžeme setkat se zjednodušeným tvrzením, že omega 6 způsobují zánět a omega 3 zánět snižují.

Ve skutečnosti je to opět o rovnováze. Tělo potřebuje jak omega-3, tak omega-6 mastné kyseliny. Z obou vznikají látky nezbytné pro správné fungování organismu, kůže, reprodukce, imunity i normální zánětlivé odpovědi. Problém tedy není v tom, že by omega-6 byly samy o sobě „špatné“. Důležité je celkové zastoupení jednotlivých mastných kyselin v jídelníčku a především to, zda zvíře získává dostatek EPA a DHA. Ale dost teorie, pojďme na praktickou stránku jídelníčku...

...co přidat do misky, abychom zachovali rovnováhu

Jedním z nejpřirozenějších zdrojů jsou tučné mořské ryby. Já osobně používám již zmiňované sardinky nebo sledě, protože jsou to malé ryby s rychlým životním cyklem, a proto u nich je menší zatížení ze znečištění vod např. těžkými kovy. Ale použít můžete i ančovičky, šproty či makrelu. Pokud váš hafík nebo číča mají ryby rádi rozhodně stojí za to je v odpovídajícím množství zařadit do jídelníčku pravidelně. Důležité je, aby byly buď čerstvé, nebo v případě zpracovaných ryb ve vlastní šťávě bez soli či dalších přidaných ochucovadel.

Vedle ryb můžeme EPA a DHA dodat také prostřednictvím:

• rybího oleje,

• krillového oleje,

• oleje z některých druhů řas,

Osobně doporučuji oleje střídat. V pestrosti je síla.

Je lepší ryba, nebo olej?

Na tuto otázku neexistuje jediná správná odpověď.

U zdravého zvířete, které má pestrou, správně sestavenou, přirozenou stravu a pravidelně dostává vhodné tučné ryby, nemusí být automaticky nutné přidávat každý den rybí olej.

Olej může být praktický potřebujeme-li množství EPA a DHA v jídelníčku zvýšit nebo mít přesnější kontrolu. Olej však nemusí být vhodný pro některá onemocnění např. potíže se slinivkou, kde by olej mohl slinivku příliš zatěžovat.

Rozhodneme-li se pro olej, nestačí sledovat pouze jeho původ. Důležité je, kolik skutečně obsahuje EPA a DHA, jak byl zpracován a chráněn před oxidací, ale také jeho čerstvost a způsob skladování. EPA a DHA jsou velmi náchylné k oxidaci, kterou urychlují především kyslík, světlo a vyšší teplota.

Mějte na paměti, jako u jakékoliv jiné živiny, kterou tělo potřebuje, ani v případě mastných kyselin nedává smysl přidávat víc jen „pro jistotu“. U EPA a DHA sice nebývá mírný nadbytek zásadním problémem, ale tělo jej přesto musí zpracovat, metabolizovat a případně uložit nebo odbourat.

Ve výživě totiž téměř nikdy neplatí, že když je něco prospěšné, dvojnásobek bude automaticky dvakrát lepší.

I zde platí, co u výživy obecně: ani nejzázračnější superpotravina nenahradí pestrou stravu z kvalitních surovin ve vhodném složení.

Jaké zdroje EPA a DHA používáte?

Autorka:

Více než 25 let se věnuji přírodní medicíně zvířat, přirozené stravě, kvalitě života zvířat, komunikaci se zvířaty a osobnímu rozvoji prostřednictvím spojení s přírodou

a zvířaty. Ve své práci propojuji dlouholetou praktickou zkušenost, tradiční přístupy a nejnovější dostupné poznatky. Hledám souvislosti, které nám pomáhají lépe rozumět sobě i zvířatům. Více o mě zde.