Praktické kroky, když se zvíře ztratí

3. díl série Proč komunikovat se zvířaty

​V předchozím díle jsme si řekli, že pro hledání zvířete je zásadní klid, přesnost v popisu prostředí od zvířete a důvod, proč se ztratilo. Nedílnou a stejně důležitou součástí hledání je nejen komunikace, ale i praktické kroky.

Najít vnitřní klid

Ztratí-li se zvíře, prvním a nesmírně důležitým krokem je se ZKLIDNIT. Pomalý jemný nádech, výdech… nádech, výdech. Strach, obavy, pocity viny či spílání sobě a jiným zvíře nenajdou. Spíše naopak.

Policie a útulky mohou být vaším spojencem

Dalším krokem je kontaktovat Městskou policii, zvláště pokud se zvíře ztratilo ve městě nebo obydlené části. Právě tam lidé nejčastěji volají, když zahlédnou volně pobíhat psa nebo jiné zvíře – koně, papouška či dokonce fretku. U koček je hledání obtížnější, protože jejich samostatný pohyb je pro okolí běžný. Navíc ve stresu mají tendenci zalézat do těžko přístupných míst.

Stejně tak obvolejte nejbližší útulky a veterinární kliniky, kam se mohlo zvíře dostat poté, co jej někdo našel.

Dejte o ztrátě vědět

Letáky, sociální sítě, lokální rádia, psí detektiv – informaci je třeba dostat mezi co nejvíce lidí. Nikdy nevíte, kdo zvíře uvidí. Ideální jsou úřady, nákupní centra či autobusové zastávky – místa, kudy denně projde mnoho lidí. Nezapomeňte si vždy vyžádat souhlas s vyvěšením letáku.

Spojte se se zvířetem!

Každý z nás má schopnost komunikovat se zvířaty. Využijte toho – i když jste svou schopnost vědomě zapomněli, vaše zvíře je s vámi stále propojené. V klidu a rovnováze k němu promlouvejte ve své mysli tak, jako by bylo doma.

Požádejte zvíře o pomoc

Zvířata nejsou bezmocná, jak si často myslíme. Požádejte je o spolupráci. Krásně to ukazuje příběh mé učitelky komunikace se zvířaty Wynter Worsthorne a jejího kocoura Bigglese, který se ztratil uprostřed runway johannesburského letiště. Po zoufalých a dlouhých třech měsících hledání jej Wynter požádala, aby „udělal správnou věc“ – a Biggles udělal. Nechal se najít ženou, která viděla leták.

Podobně jsem jednou požádala psa ztraceného uprostřed lesa, aby štěkal – a díky tomu je našli nedaleko tábořící skauti.

A nezapomínejte: odpovědnost za hledání leží vždy na majiteli. Neznamená to, že jste v tom sami – ale vy musíte být hnacím motorem. Ostatní mohou být pomocnou rukou, nikoliv těmi, kdo převezmou odpovědnost.

Přeji každému, aby své zvíře nikdy nemusel hledat. A pokud se vydá na dobrodružnou cestu, ať jej vždy najdete zdravé a v pořádku.

Příště se zaměříme na problematické chování zvířat a na to, jak může komunikace pomoci.

Zajímá-li vás širší pohled na tuto tematiku, můžete jej najít zde: Komunikace se zvířaty