Vitamín D ve stravě psů a koček

Vitamín D patří v přirozené výživě psů a koček mezi zásadní prvky.

Na rozdíl od člověka psi ani kočky nedokážou syntetizovat vitamín D působením slunečního záření. Pobyt venku tedy hladinu vitamínu D nezvyšuje – ani u koček, ani u psů. Jediným zdrojem vitamínu D je pro ně strava. I proto se vitamín D řadí mezi esenciální živiny, které musí být v krmné dávce přítomné v odpovídajícím množství.

U zdravých psů a koček krmených kvalitní, přirozeně sestavenou stravou se v praxi s nedostatkem ani předávkováním vitamínem D běžně nesetkáváme. Organismus má při příjmu vitamínu D z přirozených potravin své vlastní regulační mechanismy a dokáže si s ním poradit mnohem lépe než s izolovanými syntetickými doplňky.

Problémy s vitamínem D mohou vzniknout především tehdy, je-li:

• strava dlouhodobě jednostranná a nevyvážená

• vitamín D nevhodně nebo nadměrně doplňován (např. tresčí olej)

• kombinováno více koncentrovaných zdrojů vitamínu D bez kontroly

Proto dostává-li váš pes kvalitní a vhodně složenou stravu není čeho se bát.

Pokud vás – stejně jako mě – zajímá, co dáváte do misky svým chlupatým společníkům a jaký vliv mají jednotlivé živiny na jejich tělo, pak jste na správném místě.

Pokud vás tato oblast nezajímá do hloubky, můžete ji bez obav přeskočit a inspirovat se recepty či dalšími tématy přirozené výživy na blogu.

Jak tedy vitamín D v těle psa a kočky funguje?

Vitamín D má v organismu psa i kočky dlouhou řadu nenahraditelných funkcí. Ve spolupráci s vitamínem K2 se podílí na správné distribuci vápníku v těle – tedy na jeho ukládání tam, kde je žádoucí (kosti, zuby), a naopak na omezení ukládání vápníku tam, kde nemá co dělat (měkké tkáně, cévy). Tím nepřímo ulevuje i ledvinám.

Mluvím-li o hospodářství vápníku a minerálů v těle, pak vitamin D podporuje správné vstřebávání vápníku a fosforu a je klíčový pro zdravý vývoj kostí a zubů.

Současně se podílí na:

• fungování imunitního systému,

• ovlivňuje svalovou činnost,

• hraje roli ve funkci nervové soustavy

• má význam v buněčné regulaci a hormonální rovnováze

Pokud vlivem nevhodné či jednostranné stravy dojde k jeho nedostatku, zvláště u štěňat či koťat, může to vést k poruchám růstu, případně, u dospělých jedinců k oslabení kostí, svalové slabosti nebo snížené imunitě.

Jak už jsem uvedla na začátku při vyvážené stravě není třeba doplnění vitaminu D jakýmkoliv způsobem řešit. Pokud však z jakéhokoli důvodu dojde k jeho nerovnováze, nejlepším řešením je úprava stravy, nikoli automatické sahání po doplňcích.

Vhodnými přirozenými zdroji jsou zejména:

• tučné ryby (makrela, sardinky, šproty)

• vejce, především žloutek (ideálně syrový nebo vařený „na hniličku“)

  
  

Máte-li podezření na výraznější nerovnováhu a zvažujete použití doplňků stravy, je vždy na místě:

• konzultace s veterinářem,

• případně laboratorní vyšetření,

• a nastavení dávkování dle aktuální potřeby konkrétního zvířete

Zvláště u koček je riziko předávkování vyšší a je třeba postupovat velmi obezřetně.

Zvláštní pozornost si zaslouží olej z tresčích jater. Často slýchám, že jej lidé dávají svým psům „pro zdraví“.

Tresčí olej je sice významným zdrojem vitamínu D, zároveň však obsahuje velmi vysoké množství vitamínu A, který je – stejně jako vitamín D – rozpustný v tucích a může se v těle hromadit.

Při kombinaci jater a tresčího oleje v každodenní stravě tak výrazně roste riziko předávkování.

Prakticky a jednoduše

Máte-li zdravou kočku nebo psa a chcete mít větší jistotu, že jejich strava je vyvážená, pak při přirozeném krmení obvykle postačí:

• U koček 1–2× týdně ½ čajové lžičky sardinky ve vlastní šťávě, nebo stejné množství vařeného žloutku na hniličku

• U psů :malá sardinka 2–3× týdně + 1 vejce týdně na každých 10 kg hmotnosti psa (ideálně syrové nebo vařené na hniličku)

Závěrem, mějte na paměti, že vy jste tím, kdo své zvíře zná nejlépe – jeho potřeby, kondici i aktuální stav. Jak svým klientům často říkám:

"Lepší je prospívat na granulích než živořit na špatně sestavené přirozené stravě."

Pokud vše funguje, zvíře prospívá, má chuť do života i do jídla (tedy s výjimkou chronických nejedlíků), není důvod experimentovat. Přirozená strava má být cestou k rovnováze – nikoli zdrojem stresu.