My čekali jaro a zatím přišel mráz . . . tak by se dalo popsat mrazivé počasí posledních dnů. Zmrzlá krása v zasněženém lese uchvátí nejednu romantickou duši, poněkud jinak je tomu s naším tělem. To snižujícími se stupni na teploměru může trpět a chřadnout. U psů tomu není jinak. Nebudu dnes psát o nutnosti oblékat v takto nízkých teplotách psy, kteří žijí ve vyhřátých domovech schouleni pěkně u topení. Řeč bude o bezpečnosti našich domácností a nebezpečí, která pro psy mohou představovat. Na důležitost tohoto tématu mě přivedly právě vycházky po lese, kde bylo na cestách často pěkně zledovatělo a mé hafině to tu a tam na ledu ujelo. Jakou, že má led spojitost s domácností? Hned uvidíte . . . přesněji řečeno, dočtete se!
Ve své praxi často vídám psy, kteří mají fyzické potíže nikoliv kvůli nějaké nemoci, ale kvůli zraněním z opakujícího se zatížení. Opakující se zatížení je, jak už vyplývá z názvu, konstantně opakující se činnost, která vyústí v poškození základní podpory psa, a to jak z pohledu měkkých tkání - svalů, šlach, vazů, svalové povázky, tak z pohledu kostry. Je-li poškozený sval, je pouze otázkou času, než bude omezen pohyb kloubu. Opakující zátěž může být samozřejmě způsobena i nevhodným tréninkem, ale o tom jsem již psala. Dnes se zaměřím především na naše domácí prostředí a dva nejčastější aspekty, se kterými se u svých klientů setkávám.
Tělo psa bylo vytvořeno pro život v přírodě, nikoliv pro naše domovy. Bylo navrženo, aby se pohybovalo v lese, na loukách, putovalo krajinou, na povrchu, kde lze bez zbytečného úsilí udržovat správné napětí, spát v pohodlné pozici bez omezení prostorem s možností výběru povrchu i místa k životu . . . nikoliv prostoru s nábytkem, schody, kluzkou podlahou a řadou dalších překážek . . .
Očekáváme od našich psů, že budou žít v prostředí, které je navrženo pro naše dvě, nikoliv čtyři nohy. Nebojte se, nechci se vracet zpátky na stromy a nabádat čtenáře k vytvoření lesa či louky v obýváku pro pohodlí svého psa, ale budu ráda, pokud se po přečtení alespoň zamyslíte nad možností, zda by se tu a tam nedal váš společný prostor k životu upravit pro lepší zdraví vašich čtyřnohých kamarádů.
Častou překážkou, kterou mí klienti popisují, jsou schody. Schodiště mají držadla. Ta umožňují nám lidem udržet si oporu. Psi však takovou možnost nemají. Často slýchám "dolů je to v pohodě, ale do schodů má problém". Pokud by nám k tomu řekl něco náš pes, pak by to nejspíš znělo asi nějak takto: "Jdu-li nahoru je to bolestivé, protože mě bolí kyčle a záda, ale mohu-li jít pomalu, tak se nakonec vyškrabu, i když přední nohy a krk jsou bolavé. Ze schodů je to cesta hrůzy, jako jízda po černé, bez možnosti zastavit, bolí mě krk i ramena a musím doufat, že mě udrží zadní nohy dokud se nedostanu dolů."
Je důležité mít na paměti, že na rozdíl od nás lidí, psi musí vždy používat přední nohy bez ohledu, zda je bolí krk či rameno. Máme-li my lidé problém na krku nebo ramenech, či kdekoliv na ruce, prostě omezíme jejich pohyb. Bolí-li nás záda, nebo kyčel, pak jen myšlenka jakéhokoliv pohybu, natož pak pohybu po schodech je, upřímně řečeno, děsivá. Většina psů nemá jinou možnost.
Bolí-li psa záda, bedra, či kyčle, projeví se to na vyšším zatížení přední části, tedy na ramenech a krku. Bohužel v našem domácím prostředí je až příliš "příležitostí", jak může dojít k poranění zadní části těla, či zad. Tím nejčastějším je kluzká podlaha - parkety, lino, dlaždice, snad nejhorší pak plovoucí podlaha. Kluzký povrch nadělá v pohybovém aparátu psa v mžiku tolik škody a to bez naprostého povšimnutí člověkem. K nejčastějším poraněním dochází u tzv. přitahovačů, jak se psovi rozjíždějí nohy ať už při chůzi, kdy uklouzne, nebo, více častěji, když se na kluzkém povrchu otáčí. Samozřejmě platí, že čím rychlejší pohyb, tím větší nebezpečí poranění hrozí. Situace, kdy se pes žene do kuchyně pro něco dobrého, nebo utíká přivítat ke dveřím návštěvu, nebo radostně skáče z gauče na zem, ze země na gauč a tak dokola, jsou na každodenním pořádku. Dojde-li k poranění přitahovačů, ovlivní to svalovinu a měkké tkáně ležící v těsné blízkosti. Tyto svaly nejsou odpovědné pouze za pohyb vpřed, ale slouží zároveň jako stabilizátory pro zadní část psího těla. Dojde-li tedy k jejich poranění je více než pravděpodobné, že k tomuto poranění bude docházet opakovaně, neboť stabilita, stejně jako síla držet nohy u sebe, bude omezena. Tak vzniká prostor pro řetězovou reakci, neboť omezená stabilita znamená větší zranitelnost zadních nohou, z toho pramenící přetížení přední části těla a další následná omezení, která se postupně, v průběhu měsíců, mohou řetězově vrstvit jedno na druhé.
Každý z nás má nějakou představu o podobě domácnosti, jaké prostředí se mu líbí, či nelíbí a většinou není velký prostor pro nějakou zásadní změnu, ale vždy svým klientům radím, aby zvážili alespoň drobné úpravy. První krok je uvědomit si, co se našemu psovi v daném prostředí děje. Představte si, že byste celý život chodili po ledě? Určitě byste ocenili, pokud by vám někdo vytvořil alespoň malé ostrůvky (např. v podobě běhounů), po kterých byste, bez obav z uklouznutí, mohli přejít. V případě schodů to pak může být alespoň omezení četnosti pohybu po nich. Mějme stále na paměti, že jsou to psi, kdo nežije ve svém prostředí, a možná by stálo za zamyšlení, zda tu a tam neudělat ve svém vkusu kompromis. Našim psům tím můžeme prodloužit život bez bolesti.
Ve své praxi často vídám psy, kteří mají fyzické potíže nikoliv kvůli nějaké nemoci, ale kvůli zraněním z opakujícího se zatížení. Opakující se zatížení je, jak už vyplývá z názvu, konstantně opakující se činnost, která vyústí v poškození základní podpory psa, a to jak z pohledu měkkých tkání - svalů, šlach, vazů, svalové povázky, tak z pohledu kostry. Je-li poškozený sval, je pouze otázkou času, než bude omezen pohyb kloubu. Opakující zátěž může být samozřejmě způsobena i nevhodným tréninkem, ale o tom jsem již psala. Dnes se zaměřím především na naše domácí prostředí a dva nejčastější aspekty, se kterými se u svých klientů setkávám.
Tělo psa bylo vytvořeno pro život v přírodě, nikoliv pro naše domovy. Bylo navrženo, aby se pohybovalo v lese, na loukách, putovalo krajinou, na povrchu, kde lze bez zbytečného úsilí udržovat správné napětí, spát v pohodlné pozici bez omezení prostorem s možností výběru povrchu i místa k životu . . . nikoliv prostoru s nábytkem, schody, kluzkou podlahou a řadou dalších překážek . . .
Očekáváme od našich psů, že budou žít v prostředí, které je navrženo pro naše dvě, nikoliv čtyři nohy. Nebojte se, nechci se vracet zpátky na stromy a nabádat čtenáře k vytvoření lesa či louky v obýváku pro pohodlí svého psa, ale budu ráda, pokud se po přečtení alespoň zamyslíte nad možností, zda by se tu a tam nedal váš společný prostor k životu upravit pro lepší zdraví vašich čtyřnohých kamarádů.
Častou překážkou, kterou mí klienti popisují, jsou schody. Schodiště mají držadla. Ta umožňují nám lidem udržet si oporu. Psi však takovou možnost nemají. Často slýchám "dolů je to v pohodě, ale do schodů má problém". Pokud by nám k tomu řekl něco náš pes, pak by to nejspíš znělo asi nějak takto: "Jdu-li nahoru je to bolestivé, protože mě bolí kyčle a záda, ale mohu-li jít pomalu, tak se nakonec vyškrabu, i když přední nohy a krk jsou bolavé. Ze schodů je to cesta hrůzy, jako jízda po černé, bez možnosti zastavit, bolí mě krk i ramena a musím doufat, že mě udrží zadní nohy dokud se nedostanu dolů."
Je důležité mít na paměti, že na rozdíl od nás lidí, psi musí vždy používat přední nohy bez ohledu, zda je bolí krk či rameno. Máme-li my lidé problém na krku nebo ramenech, či kdekoliv na ruce, prostě omezíme jejich pohyb. Bolí-li nás záda, nebo kyčel, pak jen myšlenka jakéhokoliv pohybu, natož pak pohybu po schodech je, upřímně řečeno, děsivá. Většina psů nemá jinou možnost.
Bolí-li psa záda, bedra, či kyčle, projeví se to na vyšším zatížení přední části, tedy na ramenech a krku. Bohužel v našem domácím prostředí je až příliš "příležitostí", jak může dojít k poranění zadní části těla, či zad. Tím nejčastějším je kluzká podlaha - parkety, lino, dlaždice, snad nejhorší pak plovoucí podlaha. Kluzký povrch nadělá v pohybovém aparátu psa v mžiku tolik škody a to bez naprostého povšimnutí člověkem. K nejčastějším poraněním dochází u tzv. přitahovačů, jak se psovi rozjíždějí nohy ať už při chůzi, kdy uklouzne, nebo, více častěji, když se na kluzkém povrchu otáčí. Samozřejmě platí, že čím rychlejší pohyb, tím větší nebezpečí poranění hrozí. Situace, kdy se pes žene do kuchyně pro něco dobrého, nebo utíká přivítat ke dveřím návštěvu, nebo radostně skáče z gauče na zem, ze země na gauč a tak dokola, jsou na každodenním pořádku. Dojde-li k poranění přitahovačů, ovlivní to svalovinu a měkké tkáně ležící v těsné blízkosti. Tyto svaly nejsou odpovědné pouze za pohyb vpřed, ale slouží zároveň jako stabilizátory pro zadní část psího těla. Dojde-li tedy k jejich poranění je více než pravděpodobné, že k tomuto poranění bude docházet opakovaně, neboť stabilita, stejně jako síla držet nohy u sebe, bude omezena. Tak vzniká prostor pro řetězovou reakci, neboť omezená stabilita znamená větší zranitelnost zadních nohou, z toho pramenící přetížení přední části těla a další následná omezení, která se postupně, v průběhu měsíců, mohou řetězově vrstvit jedno na druhé.
Každý z nás má nějakou představu o podobě domácnosti, jaké prostředí se mu líbí, či nelíbí a většinou není velký prostor pro nějakou zásadní změnu, ale vždy svým klientům radím, aby zvážili alespoň drobné úpravy. První krok je uvědomit si, co se našemu psovi v daném prostředí děje. Představte si, že byste celý život chodili po ledě? Určitě byste ocenili, pokud by vám někdo vytvořil alespoň malé ostrůvky (např. v podobě běhounů), po kterých byste, bez obav z uklouznutí, mohli přejít. V případě schodů to pak může být alespoň omezení četnosti pohybu po nich. Mějme stále na paměti, že jsou to psi, kdo nežije ve svém prostředí, a možná by stálo za zamyšlení, zda tu a tam neudělat ve svém vkusu kompromis. Našim psům tím můžeme prodloužit život bez bolesti.
RSS Feed