Jak moc pohybu je moc pohybu pro psa? Položili jste si někdy tuto otázku? Nebo pohyb psa v jakémkoliv rozsahu berete za samozřejmost?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a už vůbec ne jednoznačná. Je to zcela individuální záležitost u každého psa, stejně jako dané situace. Téma množství pohybu zahrnuje tolik informací, kde každá vychází z jiné perspektivy a má jiný základ, ať již mluvíme o tréninku, chování atd.
Pojďme se na to podívat z pohledu fyziologie psa a jeho omezení pohyblivosti. Ve své praxi se často setkávám a pečuji o psy, u kterých právě díky nevhodnému pohybu, či prostřednictvím určitého, stále se opakujícího, typu pohybu, došlo v průběhu života k pohybovým potížím.
Jedním z největších problémů, se kterým se setkávám, je opakující se zátěž. Mám na mysli jakýkoliv typ pohybu, který je se psem opakován v pravidelných vzorcích např. vycházka do parku, kde na louce pes stráví 20 minut běháním pro míček, pak možná lítá s dalšími psy. My pak jdeme domů s pocitem, že pes je unavený a dobře vyvenčený. Stane-li se jeden druh pohybu pravidelnou, každodenní součástí aktivit psa, projeví se to dříve, či později negativním dopadem na jeho těle v důsledku stále se opakující zvýšené zátěže na jednu část svalového a kosterního systému.
Všeobecně by se dalo říct, že pohybový režim je v pořádku tehdy, je-li pestrý a zahrnuje-li, zjednodušeně řečeno, zapojení nejen vnějších svalů tzn. těch, na které si můžeme sáhnout, ale i svaly v hlubších vrstvách těla, tedy ty, které drží kostru pohromadě. Je třeba mít na paměti pestrost a vyváženost, spolu s postupným zatěžováním a budováním kondice. Je málo pravděpodobné, že byste očekávali od nesportovce závodní výkony bez postupného vybudování fyzičky.
Co mám tedy na mysli když hovořím o jednom druhu pohybu či opakujícím se zatížení? Zde jsou nejčastější příklady:
Chytání míčku, které jsem již zmínila. Házení míčku nebo frisbee - tato nepřetržitá akce běhu, lovu a otáčení způsobuje v psím těle obrovské potíže. Navíc při této aktivitě přetěžuje pes vždy jen jednu stranu těla. Tak jako mi lidé i zvířata preferují jednu stranu těla více, než druhou. A tak pes bude vždy dělat stejný pohyb - chytí míček a otočí se pokaždé na stejnou stranu. Přetížení svalů znamená jejich zkrácení. To vede ke zvýšenému napětí kolem kloubů. Pro kloub to pak znamená omezení pohybu a nedostatečnou výživu. Běhání za míčkem je však pro psa neodolatelná zábava, což se může stát velkým problémem. Možná už se vám někdy stalo, že jste rozdělali nějakou práci a uprostřed vás začalo někde na těle něco bolet. Protože to byla bolest, která se dala vydržet, řekli jste si "tak to už dodělám". U mladších ročníků to může být třeba přehnaný sportovní výkon, kdy si řeknete "trochu mě píchá v koleni, ale vždyť už je to jen kilometr, to zvládnu". S přibývajícím roky může být bolest výraznější a mi si začneme ulevovat o něco více. Pokud těmto občasným potížím nezačneme věnovat pozornost a potřebnou péči, začneme mít, dříve či později, změny v postoji i v chůzi a v horším případě i zdravotní potíže. To samé se děje v těle psů, jen, vzhledem k věku, kterého se dožívají, je celý proces výrazně rychlejší. Pes nepřemýšlí "no asi bych si mohl poranit sval, nebo to není dobrý pro moje klouby". Je to zábava, která ho baví, a tak nikdy neřekne „dost“. Postupně tak dochází ke stále masivnějšímu, opakujícímu se náporu na svaly a klouby. Nenechte se mýlit, že „kdyby psa něco bolelo, tak to přece nebude dělat“. Téměř každý pes, pokud mu nabídnete aktivitu, kterou má rád, neřeší, že ho něco bolí, nebo někde píchá. Viděla jsem psa, který měl do krve rozedrané tlapky, a přesto stále vždy dychtivě a s radostí vyběhl za letícím míčkem.
Další aktivitou je běh u kola, která by se mohla zdát jako výhra na obou stranách. Cyklista si zajezdí na kole a pes má pohyb. Běh u kola má však mnoho různých aspektů, včetně skrytých negativních následků.
Předně je vysoce pravděpodobné, že po psovi bude požadováno mnohem více pohybu, než je vhodné, protože pro cyklistu je aktivita mnohem snadnější, a tím pádem může být pocit únavového faktoru u psa snadno přehlédnutý. Dalším faktorem je tempo psa. Ten jej musí stále upravovat podle rychlosti kola, což ve většině znamená, že převážnou část doby cválá/kluše (v nejhorším případě stále upravuje tempo) konstantní rychlostí. To je spouštěcí prvek pro přetížení svalů, které pracují pouze v jednom rozsahu (jeden rozsah = fixovaná délka kroku beze změny). Svaly se tak sice mohou zvětšovat a vypadat velmi vypracovaně, ale nejsou zdravé, protože jsou „upravené“ a ve skutečnosti zkrácené pouze na jeden rozsah pohybu. To způsobuje, že svaly přestávají být plně funkční.
Dalším vážným problémem může být snaha psa vyhnout se přílišné blízkosti kola. Valná většina psů bude preferovat udržení si dostatečné vzdálenosti. Má to svou logiku, kdo by chtěl dát si přejet nohy pneumatikou. Proto pes běží a zároveň se uhýbá, čímž se vytváří rotační zatížení na celé tělo, a to následně způsobuje vážný problém v pohybovém systému. Důležitým aspektem je rovněž povrch – tvrdá silnice, nebo naopak měkký či nerovný terén po celou dobu jízdy. Každý z těchto povrchů může mít dopad na funkci psích svalů a jeho celkové zdraví. Otázka povrchu je aktuální i v případě běhání se psem. Všeho moc škodí, stejně tak příliš jednostranného povrchu. Je třeba různorodost, jen tak dochází k rovnovážnému zatížení celého těla.
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a už vůbec ne jednoznačná. Je to zcela individuální záležitost u každého psa, stejně jako dané situace. Téma množství pohybu zahrnuje tolik informací, kde každá vychází z jiné perspektivy a má jiný základ, ať již mluvíme o tréninku, chování atd.
Pojďme se na to podívat z pohledu fyziologie psa a jeho omezení pohyblivosti. Ve své praxi se často setkávám a pečuji o psy, u kterých právě díky nevhodnému pohybu, či prostřednictvím určitého, stále se opakujícího, typu pohybu, došlo v průběhu života k pohybovým potížím.
Jedním z největších problémů, se kterým se setkávám, je opakující se zátěž. Mám na mysli jakýkoliv typ pohybu, který je se psem opakován v pravidelných vzorcích např. vycházka do parku, kde na louce pes stráví 20 minut běháním pro míček, pak možná lítá s dalšími psy. My pak jdeme domů s pocitem, že pes je unavený a dobře vyvenčený. Stane-li se jeden druh pohybu pravidelnou, každodenní součástí aktivit psa, projeví se to dříve, či později negativním dopadem na jeho těle v důsledku stále se opakující zvýšené zátěže na jednu část svalového a kosterního systému.
Všeobecně by se dalo říct, že pohybový režim je v pořádku tehdy, je-li pestrý a zahrnuje-li, zjednodušeně řečeno, zapojení nejen vnějších svalů tzn. těch, na které si můžeme sáhnout, ale i svaly v hlubších vrstvách těla, tedy ty, které drží kostru pohromadě. Je třeba mít na paměti pestrost a vyváženost, spolu s postupným zatěžováním a budováním kondice. Je málo pravděpodobné, že byste očekávali od nesportovce závodní výkony bez postupného vybudování fyzičky.
Co mám tedy na mysli když hovořím o jednom druhu pohybu či opakujícím se zatížení? Zde jsou nejčastější příklady:
Chytání míčku, které jsem již zmínila. Házení míčku nebo frisbee - tato nepřetržitá akce běhu, lovu a otáčení způsobuje v psím těle obrovské potíže. Navíc při této aktivitě přetěžuje pes vždy jen jednu stranu těla. Tak jako mi lidé i zvířata preferují jednu stranu těla více, než druhou. A tak pes bude vždy dělat stejný pohyb - chytí míček a otočí se pokaždé na stejnou stranu. Přetížení svalů znamená jejich zkrácení. To vede ke zvýšenému napětí kolem kloubů. Pro kloub to pak znamená omezení pohybu a nedostatečnou výživu. Běhání za míčkem je však pro psa neodolatelná zábava, což se může stát velkým problémem. Možná už se vám někdy stalo, že jste rozdělali nějakou práci a uprostřed vás začalo někde na těle něco bolet. Protože to byla bolest, která se dala vydržet, řekli jste si "tak to už dodělám". U mladších ročníků to může být třeba přehnaný sportovní výkon, kdy si řeknete "trochu mě píchá v koleni, ale vždyť už je to jen kilometr, to zvládnu". S přibývajícím roky může být bolest výraznější a mi si začneme ulevovat o něco více. Pokud těmto občasným potížím nezačneme věnovat pozornost a potřebnou péči, začneme mít, dříve či později, změny v postoji i v chůzi a v horším případě i zdravotní potíže. To samé se děje v těle psů, jen, vzhledem k věku, kterého se dožívají, je celý proces výrazně rychlejší. Pes nepřemýšlí "no asi bych si mohl poranit sval, nebo to není dobrý pro moje klouby". Je to zábava, která ho baví, a tak nikdy neřekne „dost“. Postupně tak dochází ke stále masivnějšímu, opakujícímu se náporu na svaly a klouby. Nenechte se mýlit, že „kdyby psa něco bolelo, tak to přece nebude dělat“. Téměř každý pes, pokud mu nabídnete aktivitu, kterou má rád, neřeší, že ho něco bolí, nebo někde píchá. Viděla jsem psa, který měl do krve rozedrané tlapky, a přesto stále vždy dychtivě a s radostí vyběhl za letícím míčkem.
Další aktivitou je běh u kola, která by se mohla zdát jako výhra na obou stranách. Cyklista si zajezdí na kole a pes má pohyb. Běh u kola má však mnoho různých aspektů, včetně skrytých negativních následků.
Předně je vysoce pravděpodobné, že po psovi bude požadováno mnohem více pohybu, než je vhodné, protože pro cyklistu je aktivita mnohem snadnější, a tím pádem může být pocit únavového faktoru u psa snadno přehlédnutý. Dalším faktorem je tempo psa. Ten jej musí stále upravovat podle rychlosti kola, což ve většině znamená, že převážnou část doby cválá/kluše (v nejhorším případě stále upravuje tempo) konstantní rychlostí. To je spouštěcí prvek pro přetížení svalů, které pracují pouze v jednom rozsahu (jeden rozsah = fixovaná délka kroku beze změny). Svaly se tak sice mohou zvětšovat a vypadat velmi vypracovaně, ale nejsou zdravé, protože jsou „upravené“ a ve skutečnosti zkrácené pouze na jeden rozsah pohybu. To způsobuje, že svaly přestávají být plně funkční.
Dalším vážným problémem může být snaha psa vyhnout se přílišné blízkosti kola. Valná většina psů bude preferovat udržení si dostatečné vzdálenosti. Má to svou logiku, kdo by chtěl dát si přejet nohy pneumatikou. Proto pes běží a zároveň se uhýbá, čímž se vytváří rotační zatížení na celé tělo, a to následně způsobuje vážný problém v pohybovém systému. Důležitým aspektem je rovněž povrch – tvrdá silnice, nebo naopak měkký či nerovný terén po celou dobu jízdy. Každý z těchto povrchů může mít dopad na funkci psích svalů a jeho celkové zdraví. Otázka povrchu je aktuální i v případě běhání se psem. Všeho moc škodí, stejně tak příliš jednostranného povrchu. Je třeba různorodost, jen tak dochází k rovnovážnému zatížení celého těla.
Asi nejčastějším vzorcem opakujícího se pohybu, se kterým se setkávám, jsou tzv. víkendoví bojovníci. Tento druh pohybu může u psů způsobovat velkou řadu potíží, které se však ve valné většině projevují až s odstupem týdnů, měsíců, ale i let! Víkendoví bojovníci jsou psi, kteří během týdne mají krátké procházky plus, mínus dvacet minut, možná hodinku, dvakrát denně, a pak o víkendu vyrazí se svými pány na pořádnou vycházku, která trvá více jak hodinu a často se jedná o výlet na celý den! To je pro psa extrémně náročné. Během týdne je totiž v relativním klidu a o víkendu se má stát nejzdatnějším atletem, protože rodina má pocit, že je důležité alespoň jednou týdně pořádně „psa vyvenčit“. Už slyším jak si teď mnoho z vás v duchu říká: „ale vždyť je to pes, tak potřebuje pořádnou procházku“, „je to pes, a má tyto schopnosti“, nebo „když se celý týden neproběhne, potřebuje se pořádně projít alespoň o víkendu!“. Všechna tato tvrzení jsou vůči psům velmi tvrdá. Je třeba mít na zřeteli, že pes není „chodící stroj“. Má téměř totožný svalový a kosterní systém jako člověk. Představte si, že každý den vyjdete na klidnou a pohodovou cca dvacetiminutovou procházku a někdy, když nestíháte, ji úplně vynecháte a o víkendu vyrazíte na běžecké závody v půlmaratonu. Pro většinu lidí zcela nereálné, a přesto, od našich psů to očekáváme.
Víkendové dlouhé vycházky způsobují mnoha psům opravdu bolesti a následnou letargii na minimálně další dva dny, která je často pochopena jako, že pes je „šťastný a unavený“. Do pátku se pak relativně zotaví na další víkend plný pohybu. Jak již bylo řečeno, pes určitě nebude protestovat, ale pokud je ztuhlý a tichý, ukazuje diskomfort či bolest. A ani tento vzorec nezůstane bez následků.
Jestliže nemají svaly dostatek času či vhodnou péči, zotavují se z přespřílišného zatížení v kratším uspořádání. Tzn. svalová vlákna se postupně zkracují, čímž vytváří obrovské napětí v kloubech. To pak může být první krok k artróze, či jinému degenerativnímu kosternímu onemocnění.
Je patrné, že většina zátěžového pohybu má v základě dobrý záměr – odhodlání majitele dát psovi to, co potřebuje – pohyb. Ano, pohyb je pro dobré zdraví psa důležitý, avšak v mnoha případech je dobré držet se pravidla „méně je více“. Nechápejte mě špatně, že pes by měl ležet doma na gauči nebo zahradě a nehýbat se. Naopak! Inspiraci můžeme hledat u vlků. Mláďata si postupně budují tělesnou kondici tak, že si chvíli hrají, pak chvíli odpočívají a tak stále dokola celý den. Jejich pohybové aktivy jsou rozmanité. Do našeho života by se to dalo převést pravidlem "málo, ale často". Svaly jsou stále procvičovány, ale nepřetěžovány. Například, miluje-li pes honění míčku, bude pro něj mnohem zdravější půjdeme-li s ním alespoň 10 minut krokem, poté jednou, či dvakrát hodíme míček, a pak necháme psa míček nosit v tlamce, či znovu proložíme 10-15 minutami krokem, nebo volným pohybem psa. Rovněž, házíme-li míček, je dobré jej udržovat nízko nad zemí, aby pes nemusel skákat a otáčet se zároveň. Co třeba schovat míček, aby jej musel vyčenichat? Čenichání je velmi podněcující a nemá negativní dopad na fyzické zdraví psa. Právě naopak pachové práce jsou velmi stimulující a pro pohybový aparát zdravé, neboť mozek i svaly jsou zaměstnané, což vytváří více prospěšný typ pohybu.
Pokud se dostanete na procházky pouze během víkendu, je skvělé, že vezmete vašeho psa ven, ale zařaďte na vycházce pravidelné přestávky (lelkujte společně krajinou) a možná nechoďte tak daleko, nebo jděte na dvě kratší procházky. Tyto drobné změny umožní nižší nápor na pohybový systém vašeho psa, čímž přispíváte k jeho lepšímu zdraví, celkové pohodě a delšímu životu. V pokročilejším věku pak bude pes stále dobře mobilní a s největší pravděpodobností bude potřebovat mnohem méně návštěv u veterináře.
Víkendové dlouhé vycházky způsobují mnoha psům opravdu bolesti a následnou letargii na minimálně další dva dny, která je často pochopena jako, že pes je „šťastný a unavený“. Do pátku se pak relativně zotaví na další víkend plný pohybu. Jak již bylo řečeno, pes určitě nebude protestovat, ale pokud je ztuhlý a tichý, ukazuje diskomfort či bolest. A ani tento vzorec nezůstane bez následků.
Jestliže nemají svaly dostatek času či vhodnou péči, zotavují se z přespřílišného zatížení v kratším uspořádání. Tzn. svalová vlákna se postupně zkracují, čímž vytváří obrovské napětí v kloubech. To pak může být první krok k artróze, či jinému degenerativnímu kosternímu onemocnění.
Je patrné, že většina zátěžového pohybu má v základě dobrý záměr – odhodlání majitele dát psovi to, co potřebuje – pohyb. Ano, pohyb je pro dobré zdraví psa důležitý, avšak v mnoha případech je dobré držet se pravidla „méně je více“. Nechápejte mě špatně, že pes by měl ležet doma na gauči nebo zahradě a nehýbat se. Naopak! Inspiraci můžeme hledat u vlků. Mláďata si postupně budují tělesnou kondici tak, že si chvíli hrají, pak chvíli odpočívají a tak stále dokola celý den. Jejich pohybové aktivy jsou rozmanité. Do našeho života by se to dalo převést pravidlem "málo, ale často". Svaly jsou stále procvičovány, ale nepřetěžovány. Například, miluje-li pes honění míčku, bude pro něj mnohem zdravější půjdeme-li s ním alespoň 10 minut krokem, poté jednou, či dvakrát hodíme míček, a pak necháme psa míček nosit v tlamce, či znovu proložíme 10-15 minutami krokem, nebo volným pohybem psa. Rovněž, házíme-li míček, je dobré jej udržovat nízko nad zemí, aby pes nemusel skákat a otáčet se zároveň. Co třeba schovat míček, aby jej musel vyčenichat? Čenichání je velmi podněcující a nemá negativní dopad na fyzické zdraví psa. Právě naopak pachové práce jsou velmi stimulující a pro pohybový aparát zdravé, neboť mozek i svaly jsou zaměstnané, což vytváří více prospěšný typ pohybu.
Pokud se dostanete na procházky pouze během víkendu, je skvělé, že vezmete vašeho psa ven, ale zařaďte na vycházce pravidelné přestávky (lelkujte společně krajinou) a možná nechoďte tak daleko, nebo jděte na dvě kratší procházky. Tyto drobné změny umožní nižší nápor na pohybový systém vašeho psa, čímž přispíváte k jeho lepšímu zdraví, celkové pohodě a delšímu životu. V pokročilejším věku pak bude pes stále dobře mobilní a s největší pravděpodobností bude potřebovat mnohem méně návštěv u veterináře.
RSS Feed