Artróza u psů je v několika posledních desetiletích poměrně velký problém.
Co to vlastně artróza je?
Zjednodušeně lze říci, že se jedná o kloubní problém, který má mnoho negativních dopadů na život psa, včetně velké bolesti a často i omezení pohybu. Doslovný význam je „zánět kloubu“, i když teoreticky se má za to, že osteoartróza není zánětlivou záležitostí. V určitém úseku tohoto procesu však záněty vznikají. Zajímavostí může být, že se jedná o jedno z nejstarších známých onemocnění, objeveného již u fosilií z doby dinosaurů.
Postupné oslabování chrupavky (případně její poranění) vede k omezenému tření v kloubu, snížení množství kloubní tekutiny, která kloubem protéká a je odpovědná za jeho výživu, až k následným patologickým změnám v kloubu, zahrnující ztrátu chrupavky, s následnou sklerózou, či tvrdnutí (zbytnění) kosti přilehlé přímo ke kloubu. Celý proces by se dal přirovnat k mazání motoru a kvalitním tlumičům. Čím méně oleje (kloubní tekutiny) v motoru bude, k tím vyššímu tření bude docházet, až se jednoho dne zadře a auto nepojede. Stejně tak s tlumiči (chrupavkami), čím slabší budou, tím větší otřesy budou přenášeny na další části auta až se jednoho dne někde něco "vysype" a auto dojezdí. Je to sice velmi zjednodušený pohled, ale pro naše účely to zcela postačí.
V počátku se bolest omezuje pouze na kloub a blízké okolí. Původně se věřilo, že bolest pochází z poškozené chrupavky v kloubu. Současná medicína však přišla na to, že bolest pramení z kosti, která se díky opotřebení chrupavky stala nechráněnou. Zároveň dochází ke zmenšení prostoru kloubního pouzdra, ve kterém kloub sedí a v okolních tkáních – šlachy, svaly, úpony - obepínajících kloub, vniká napětí a dochází k jejich zkrácení. To vše dohromady vytváří enormní tlak na daný kloub.
Samozřejmě je celá řada druhů a příčin artrózy, nejčastěji se však setkáváme s osteoartrózou, která se rovněž označuje jako degenerativní kloubní onemocnění. Panuje názor, že osteoartróza je jaksi nedílnou součástí procesu stárnutí a člověk s tím, ať již u sebe, či u svých čtyřnohých společníků, až zas tak moc nenadělá. Leč již méně se ví, že artróza může být rovněž důsledkem předchozího poranění kloubu. Znamená to, že artróza není „výsadou“ pouze starších psů, ale může jí "vyzískat" i poměrně mladý jedinec a bohužel, díky přetěžování psů ve velmi raném věku, kdy není kostra (potažmo pohybový aparát) plně vyvinuta, se nejedná o úplně výjimečné případy. Má se za to, že zhruba 20% psů starších 1 rok již vykazuje známky artrotických změn v jednom, či více kloubech.
Pokud psa provází bolest působená onemocněním jakým je artróza, jeho tělo začne postiženou oblast „vypínat“ . Jinými slovy pokouší se zastavit její požívání, aby nedošlo k dalšímu poškození. V praxi to znamená, že má-li pes např. artrózu v koleni, přestane danou nohu plně zatěžovat (snaží se najít způsob, jak ji odlehčit), čímž začne přetěžovat zbylé tři končetiny spolu s jinými částmi těla. Jedná se o proces jakési „ochrany“ a také o počátek katastrofických změn, které v relativně krátké době rozjedou další, nový cyklus bolesti, způsobený právě z výše zmíněného přetěžování a nerovnoměrným využíváním kosterně svalového systému. Zvyšující se bolest pak vytváří změnu v postoji psa, a máme tu začarovaný kruh bolesti z přetěžování. Úlevou jedné části je přetížena jiná, která dříve či později začne bolet, a tak opět dochází k úlevě a dalšímu přetížení a další úlevě a tak stále dokola a dokola . . . Bolest ve svalech pramenící z tohoto zacyklení může být tak velká, že tím trpí nejen pohyblivost, ale i celkové zdraví psa. Proces, jak stres a napětí v těle mohou vést až k nemoci je velmi detailně popsán v lidské medicíně a stejně jako u lidí, i u psů, může popsaný proces změnit chování a zvyky psa, a protože se jedná o proces postupný, který se ve většině případů děje nepozorovaně v rámci týdnů, měsíců a někdy i let, jsou potíže, spojené s chronickou bolestí kloubu/ů - únik moči, vyprazdňování v domě, vznik zanícení kůže, olizování a kousání (pes má tendenci zbavit se napětí v daném místě), potíže se stravou, opakující se vzorce chování, nechuť potkávat se s jinými psy, či nevrlost bez zjevné příčiny - často interpretované izolovaně a nesprávně.
Co s tím?
Degenerativní kloubní onemocnění je stav, který nelze vrátit zpět, tedy nelze jej uzdravit a vrátit kloubní spojení do původního stavu. Co však lze, je možnost významně tento proces zpomalit. Jednak pomocí vhodného pohybového režimu, aktivit a specifických cvičení se psem, a jednak pomocí vhodných terapií zaměřených právě na tuto oblast. Jednou z velmi pomocných a účinných terapií je myoterapie. Uvolnění svalů a měkkých tkání, které kompenzují či ochraňují tělo na lokální úrovni (tedy okolo postiženého kloubního spojení) s následným uvolněním bolesti z těla, dochází k nápravě v postoji psa, čímž dochází ke zmírnění či úplnému odstranění přetěžování jiné části těla. Méně bolesti rovněž znamená zrušení případné nutnosti podávat léky proti bolesti, nebo alespoň snížit jejich dávky, a snížit tak zatížení jater, potažmo ledvin v jejich nekončící činnosti odstraňování toxinů z těla, zvláště pak u mladších hafanů. Myoterapie tak nabízí maximálně efektivní zlepšení v celkové kvalitě života psa. Není výjimkou, že hafíci, kteří mají velkou bolest, aktivně při terapii spolupracují, neboť již při terapii samotné cítí obrovskou úlevu. Stejně jako u lidí i u psů jsou svaly vděčné za jakýkoliv manuální zásah, který je uvolní. U starších psích jedinců pak kombinace léčivých protizánětlivých přípravků tzv. nesteroidních analgetik s myoterapií může být velmi efektivní způsob při dlouhodobém snížení bolesti a zlepšení životní pohody psa. Velkým přínosem je myoterapie zvláště pro psy, kteří jsou na léky snižující bolest intolerantní např. z důvodu zažívacích potíží. Ideální, pro dosažení maximálního výsledku, je kvalitní veterinární péče ve spojení s myoterapií či jinou terapií, zaměřenou na snížení či odstranění bolesti způsobenou degenerativním onemocnění kloubů.
Co to vlastně artróza je?
Zjednodušeně lze říci, že se jedná o kloubní problém, který má mnoho negativních dopadů na život psa, včetně velké bolesti a často i omezení pohybu. Doslovný význam je „zánět kloubu“, i když teoreticky se má za to, že osteoartróza není zánětlivou záležitostí. V určitém úseku tohoto procesu však záněty vznikají. Zajímavostí může být, že se jedná o jedno z nejstarších známých onemocnění, objeveného již u fosilií z doby dinosaurů.
Postupné oslabování chrupavky (případně její poranění) vede k omezenému tření v kloubu, snížení množství kloubní tekutiny, která kloubem protéká a je odpovědná za jeho výživu, až k následným patologickým změnám v kloubu, zahrnující ztrátu chrupavky, s následnou sklerózou, či tvrdnutí (zbytnění) kosti přilehlé přímo ke kloubu. Celý proces by se dal přirovnat k mazání motoru a kvalitním tlumičům. Čím méně oleje (kloubní tekutiny) v motoru bude, k tím vyššímu tření bude docházet, až se jednoho dne zadře a auto nepojede. Stejně tak s tlumiči (chrupavkami), čím slabší budou, tím větší otřesy budou přenášeny na další části auta až se jednoho dne někde něco "vysype" a auto dojezdí. Je to sice velmi zjednodušený pohled, ale pro naše účely to zcela postačí.
V počátku se bolest omezuje pouze na kloub a blízké okolí. Původně se věřilo, že bolest pochází z poškozené chrupavky v kloubu. Současná medicína však přišla na to, že bolest pramení z kosti, která se díky opotřebení chrupavky stala nechráněnou. Zároveň dochází ke zmenšení prostoru kloubního pouzdra, ve kterém kloub sedí a v okolních tkáních – šlachy, svaly, úpony - obepínajících kloub, vniká napětí a dochází k jejich zkrácení. To vše dohromady vytváří enormní tlak na daný kloub.
Samozřejmě je celá řada druhů a příčin artrózy, nejčastěji se však setkáváme s osteoartrózou, která se rovněž označuje jako degenerativní kloubní onemocnění. Panuje názor, že osteoartróza je jaksi nedílnou součástí procesu stárnutí a člověk s tím, ať již u sebe, či u svých čtyřnohých společníků, až zas tak moc nenadělá. Leč již méně se ví, že artróza může být rovněž důsledkem předchozího poranění kloubu. Znamená to, že artróza není „výsadou“ pouze starších psů, ale může jí "vyzískat" i poměrně mladý jedinec a bohužel, díky přetěžování psů ve velmi raném věku, kdy není kostra (potažmo pohybový aparát) plně vyvinuta, se nejedná o úplně výjimečné případy. Má se za to, že zhruba 20% psů starších 1 rok již vykazuje známky artrotických změn v jednom, či více kloubech.
Pokud psa provází bolest působená onemocněním jakým je artróza, jeho tělo začne postiženou oblast „vypínat“ . Jinými slovy pokouší se zastavit její požívání, aby nedošlo k dalšímu poškození. V praxi to znamená, že má-li pes např. artrózu v koleni, přestane danou nohu plně zatěžovat (snaží se najít způsob, jak ji odlehčit), čímž začne přetěžovat zbylé tři končetiny spolu s jinými částmi těla. Jedná se o proces jakési „ochrany“ a také o počátek katastrofických změn, které v relativně krátké době rozjedou další, nový cyklus bolesti, způsobený právě z výše zmíněného přetěžování a nerovnoměrným využíváním kosterně svalového systému. Zvyšující se bolest pak vytváří změnu v postoji psa, a máme tu začarovaný kruh bolesti z přetěžování. Úlevou jedné části je přetížena jiná, která dříve či později začne bolet, a tak opět dochází k úlevě a dalšímu přetížení a další úlevě a tak stále dokola a dokola . . . Bolest ve svalech pramenící z tohoto zacyklení může být tak velká, že tím trpí nejen pohyblivost, ale i celkové zdraví psa. Proces, jak stres a napětí v těle mohou vést až k nemoci je velmi detailně popsán v lidské medicíně a stejně jako u lidí, i u psů, může popsaný proces změnit chování a zvyky psa, a protože se jedná o proces postupný, který se ve většině případů děje nepozorovaně v rámci týdnů, měsíců a někdy i let, jsou potíže, spojené s chronickou bolestí kloubu/ů - únik moči, vyprazdňování v domě, vznik zanícení kůže, olizování a kousání (pes má tendenci zbavit se napětí v daném místě), potíže se stravou, opakující se vzorce chování, nechuť potkávat se s jinými psy, či nevrlost bez zjevné příčiny - často interpretované izolovaně a nesprávně.
Co s tím?
Degenerativní kloubní onemocnění je stav, který nelze vrátit zpět, tedy nelze jej uzdravit a vrátit kloubní spojení do původního stavu. Co však lze, je možnost významně tento proces zpomalit. Jednak pomocí vhodného pohybového režimu, aktivit a specifických cvičení se psem, a jednak pomocí vhodných terapií zaměřených právě na tuto oblast. Jednou z velmi pomocných a účinných terapií je myoterapie. Uvolnění svalů a měkkých tkání, které kompenzují či ochraňují tělo na lokální úrovni (tedy okolo postiženého kloubního spojení) s následným uvolněním bolesti z těla, dochází k nápravě v postoji psa, čímž dochází ke zmírnění či úplnému odstranění přetěžování jiné části těla. Méně bolesti rovněž znamená zrušení případné nutnosti podávat léky proti bolesti, nebo alespoň snížit jejich dávky, a snížit tak zatížení jater, potažmo ledvin v jejich nekončící činnosti odstraňování toxinů z těla, zvláště pak u mladších hafanů. Myoterapie tak nabízí maximálně efektivní zlepšení v celkové kvalitě života psa. Není výjimkou, že hafíci, kteří mají velkou bolest, aktivně při terapii spolupracují, neboť již při terapii samotné cítí obrovskou úlevu. Stejně jako u lidí i u psů jsou svaly vděčné za jakýkoliv manuální zásah, který je uvolní. U starších psích jedinců pak kombinace léčivých protizánětlivých přípravků tzv. nesteroidních analgetik s myoterapií může být velmi efektivní způsob při dlouhodobém snížení bolesti a zlepšení životní pohody psa. Velkým přínosem je myoterapie zvláště pro psy, kteří jsou na léky snižující bolest intolerantní např. z důvodu zažívacích potíží. Ideální, pro dosažení maximálního výsledku, je kvalitní veterinární péče ve spojení s myoterapií či jinou terapií, zaměřenou na snížení či odstranění bolesti způsobenou degenerativním onemocnění kloubů.
RSS Feed