Jak tvořit život v radosti s Judy Ramsey

Nesmírně laskavý rozhovor s Judy Ramsey - komunikátorkou se zvířaty, zvířecí kaplankou, mentorkou a průvodkyní mezidruhovým porozuměním.

https://www.youtube.com/watch?v=LJyQF8YaKak

Jak vytvářet radostný život – rozhovor s Judy Ramsey

Jak naše každodenní rozhodnutí ovlivňují nejen náš vlastní život, ale i svět kolem nás? Jak můžeme žít vědoměji, v hlubším spojení s přírodou, zvířaty a místy, která nás obklopují?

V tomto rozhovoru si Šárka povídá s Judy Ramsey – zvířecí komunikátorkou, zvířecí kaplankou, mentorkou a průvodkyní mezidruhovým porozuměním. Judy se již více než čtyři desetiletí věnuje podpoře harmonie mezi lidmi a zvířaty a pomáhá lidem znovu objevovat hlubší vztah k životu.

Rozhovor přináší inspiraci pro každého, kdo hledá cestu k vědomějšímu, soucitnějšímu a radostnějšímu životu.

Zvířecí komunikace a mezidruhové porozumění

Jedním z hlavních témat rozhovoru je mezidruhové porozumění – schopnost naslouchat a vnímat svět nejen z lidské perspektivy, ale i z perspektivy ostatních bytostí.

Judy Ramsey pracuje jako zvířecí komunikátorka a zvířecí kaplanka. Její práce spočívá v podpoře hlubšího porozumění mezi lidmi a zvířaty a v pomoci vytvářet harmonické vztahy mezi druhy.

Zvířecí kaplanství je relativně nová oblast, která spojuje spiritualitu, péči a podporu vztahů mezi lidmi a zvířaty. Tito kaplani pomáhají lidem například v situacích, kdy procházejí náročnými momenty se svými zvířaty – při nemoci, změnách v životě nebo při odcházení zvířecího společníka.

Jedním z hlubokých témat rozhovoru je také proces odcházení ze života.

Judy sdílí své zkušenosti s doprovázením lidí i zvířat v období přechodu. Tento proces může být velmi citlivý a náročný, ale zároveň může přinést hluboké pochopení přirozených cyklů života.

V mnoha duchovních tradicích je smrt vnímána jako součást většího procesu transformace, nikoli jako definitivní konec.

Každodenní rozhodnutí, která utvářejí svět

Velká část rozhovoru se věnuje tomu, jak důležité jsou drobné každodenní volby, které děláme.

Naše rozhodnutí – způsob, jakým jednáme se zvířaty, přírodou i s ostatními lidmi – postupně formují svět kolem nás. Každý z nás má možnost přispět k tomu, aby byl svět více laskavý, soucitný a radostný.

Radostný život podle Judy nevzniká náhodou. Je výsledkem vědomých rozhodnutí, otevřenosti a schopnosti vnímat hlubší propojení mezi všemi bytostmi.

Šamanská cesta a léčení

Judy také sdílí svou osobní šamanskou cestu. Šamanismus je jednou z nejstarších duchovních tradic lidstva a je hluboce spojený s přírodou, cykly života a s vnímáním reality, která přesahuje běžné každodenní vnímání.

Na své cestě Judy pracovala s různými formami léčení a duchovní praxe, které pomáhají lidem obnovovat rovnováhu a spojení se sebou samými i s okolním světem.

Šamanská cesta není jen o individuálním rozvoji, ale také o službě – o tom, jak můžeme přispívat k harmonii ve světě kolem nás.

Odcházení ze života jako součást přirozeného cyklu

Jedním z hlubokých témat rozhovoru je také proces odcházení ze života.

Judy sdílí své zkušenosti s doprovázením lidí i zvířat v období přechodu. Tento proces může být velmi citlivý a náročný, ale zároveň může přinést hluboké pochopení přirozených cyklů života.

V mnoha duchovních tradicích je smrt vnímána jako součást většího procesu transformace, nikoli jako definitivní konec.

Posvátná místa a jejich síla

Dalším fascinujícím tématem rozhovoru jsou posvátná místa.

V různých kulturách po celém světě existují místa, která lidé vnímají jako zvláštním způsobem energeticky silná nebo duchovně významná. Tato místa mohou podporovat vnitřní klid, inspiraci a hlubší spojení se světem.

Judy vysvětluje, že se s těmito místy můžeme vědomě spojit – nasloucháním, přítomností a otevřeností. Posvátná místa nám mohou připomínat naši vlastní hlubší podstatu a pomáhat nám znovu nacházet rovnováhu.

Jak vytvářet radostný svět

Celým rozhovorem prostupuje jednoduchá, ale velmi důležitá myšlenka: každý z nás má schopnost přispívat k vytváření radostnějšího světa.

Stačí začít u malých kroků – u způsobu, jakým jednáme s ostatními bytostmi, jak se vztahujeme k přírodě a jaká rozhodnutí děláme v každodenním životě.

Právě tyto drobné volby mohou postupně proměňovat nejen náš vlastní život, ale i svět kolem nás.

Podívejte se na celý rozhovor ve videu výše.

Judy Ramsey a její práci můžete nalézt na: https://judyramsey.net

Její pomoc při "soucitné" únavě (zmiňované v rozhovoru), spolu s dalšími meditacemi, či šamanské cesty naleznete na: https://judyramsey.net/free-resources

Další rozhovory Doteků duše naleznete zde

Přepis celého záznamu rozhovoru s Judy Ramsey

Šárka: Je mi velkým potěšením přivítat ženu, jejímž posláním je pomáhat všem druhům žít spolu v míru — zvířecí komunikátorku, zvířecí kaplanku, učitelku, mentorku, kraniosakrální terapeutku a průvodkyni mezidruhovým poradenstvím, Judy. Vítejte, Judy, ve Whispers of the Soul.

Judy: Děkuji, Šárko.

Šárka: Pojďme se tedy ponořit do otázek. Byla jste vysvěcena jako zvířecí kaplanka před více než 40 let. Musím…

Judy: Čtyřicet? Ne, zvířecí kaplanka jsem... téměř 40 let.

Šárka: Ano, to je poměrně dlouho.

Judy: Je to nová věc.

Šárka: Ano, musím přiznat, že myšlenka zvířecí kaplanky je pro mě něco poměrně nového. A věřím, že i mnoho lidí může být zvědavých. Mohla byste sdílet, co tato role skutečně znamená, a možná se s námi podělit o nějaký příběh, který vám zůstal obzvlášť blízko srdci?

Judy: Zvířecí kaplani… usnadňují… dobré vztahy mezi druhy. Pracujeme především... Existuje několik kategorií zvířecích kaplanů. Prvně, jsme vyškoleni a vysvěceni organizací Compassion Consortium. Což je nezisková organizace, která se zabývá spiritualitou a zvířaty. Můj trénink trval 9 intenzivních měsíců s reverendkou Sarah Bowen. A… studovala jsem mnoho věcí. Pro mě šlo především o doplnění mezer v tom, jak různé duchovní tradice vnímají zvířata. Protože každý je jiný. A pokud mám pomáhat lidem s jejich zvířaty — a já pomáhám především v hospicové péči, při dlouhodobých nemocech, ve smutku a při ztrátě. Asi 80 % mých klientů řeší zármutek ze ztráty. A věděla jsem, že potřebuji… posílit své dovednosti v držení bezpečného a klidného prostoru, když zvíře v rodině umírá. Ale také pracuji jako komunikátorka s behaviorálními problémy. A jako praktikující šamanka. Dovednosti zvířecí kaplanky jsou zaměřené především na podporu člověka. Pokud jste někdy měli zvíře, které trpí ... dostane to člověka do velkého stresu, protože to zvíře je člen rodiny, hluboce milovaný. To zvíře může být jedinou oporou, kterou ten člověk má. A pokud hrozí ztráta, pak člověk opravdu potřebuje podporu, aby dokázal držet prostor pro svého zvířecího člena rodiny. A to je to, co dělám. Jiní zvířecí kaplani jsou advokáti. Pracují s environmentálními tématy, která ovlivňují ohrožené druhy. Jiní pracují jako zastánci v útulcích a azylech, pro ztracená zvířata, toulavá zvířata, ta, která byla opuštěná, nebo s nimi nebylo dobře zacházeno a byla traumatizována. A zvířecí kaplani pracují jak se zvířaty, tak s organizací, aby bylo zajištěno, že potřeby zvířete jsou naplňovány správně.

Šárka: Takže… pracujete na fyzické... stejně jako na energetické úrovni. Děláte komunikaci se zvířaty a také praktikujete šamanské léčení...znamená to, že práce kaplanky… obsahuje obě tyto části?

Judy: Ne tak docela. Pokud… pokud je v nějakém případu, který dostanu, zapojená kaplanská práce, mám jakoby tři různé role, které zastávám. Kaplanské dovednosti a šamanská podpora se vlastně velmi dobře prolínají, protože šamanská praxe se zabývá duchovními aspekty léčení a umírání. A stejně tak kaplanství. A já… Někteří lidé si mohou myslet, že když mluvím s někým, kdo je velmi rozrušený, možná by mu komunikace se zvířetem pomohla cítit se lépe. Ale já to tak nedělám. Komunikaci držím odděleně od kaplanských nabídek a také od šamanských služeb... ...a podpory. Existuje pro to hned několik důvodů. Zvíře a člověk mají společnou karmickou cestu... ...a já ji nechci narušovat. Také chci, aby člověk mohl, a nebo zvíře, skutečně vyjádřit, jak se cítí. Nechci, aby se cítili lépe jen proto, že něco udělám. Mohlo by je to připravit o příležitost pro skutečný smutek. Takže jejich smutek přijímám, sedím s nimi, když jím procházejí, a zpracovávají ho, a pomáhám energeticky, pokud mě požádají. Ale také pomáhám zvířatům zpracovávat jejich smutek. Když odejde jejich člověk nebo jiné zvířecí přítel.

Šárka: Takže je to oddělené od vaší léčivé práce, že?

Judy: Ano, to je.

Šárka: chápu to správně.

Judy: Ano, snažím se to udržovat jasně oddělené, protože si myslím, že tak je to nejpřínosnější pro každého, kdo to přijímá. A je v tom méně zmatku.

Šárka: Chápu. To je zajímavé. Když… když pracujete... zmínila jste šamanskou praxi. A předpokládám, že ji děláte jak pro lidi, tak pro zvířata.

Judy: Ano, dělám.

Šárka: Jak se vaše cesta vyvíjela od komunikace se zvířaty k šamanskému léčení, a jak vnímáte vztah mezi těmito dvěma způsoby práce?

Judy: No, k šamanské praxi jsem se dostala... Jsem šamanský praktik, což znamená, že žiji šamanský způsob života. Není to víra ani konkrétní metoda — je to způsob života. Je to způsob, jak se díváte na svět. Jako na součást celé přírody. Je to velmi založené na přírodě, na Zemi.

Šárka: K šamanismu jsem se dostala, když mě shodil kůň.

Judy: Ano. Poranila jsem si záda a žebro a nemohla jsem dělat nic jiného než sedět a civět před sebe. asi tři a půl měsíce jsem byla v ortéze.

Šárka: Páni.

Judy: Nemohla jsem nic dělat, jen sedět a hledět, takže jsme s mým psem chodili na zadní verandu. Mluvila jsem s divokými zvířaty. V té době jsem už byla komunikátorka. A také jsem hledala na internetu kurzy, které bych mohla absolvovat. Říkala jsem si, že ten čas alespoň využiji... ...a narazila jsem na kurz od Carly Meske, která je šamanka a pracuje specificky se zvířaty. Bla jsem fascinovaná. Nikdy předtím jsem se se šamanismem nesetkala. Ona mě uvedla do praxe, a pak už jsem pokračovala sama. Strávila jsem rok s Carlou tréninkem šamanismu a prací se zvířaty — jak v šamanské komunikaci se zvířaty, tak v šamanském léčení. Poté jsem zakončila trénink, začala jsem propojovat svou telepatickou komunikaci se šamanskou komunikací... ...a vyvíjela kurzy zaměřené konkrétně na toto propojení.

Šárka: Carla mi nabídla, že bude mojí mentorkou, čehož jsem využila.

Judy: Mám také Penelope Smith jako mentorku a Sandru Ingerman jako mentorku, takže mám ty nejlepší lidi, ,kteří mi ukazují, co dělat. Odtud se to přirozeně rozeběhlo... je to přirozený způsob komunikace se zvířaty. Telepatická komunikace je nejen velmi intuitivní. Ale když jste pokročilý telepatický komunikátor, tak opravdu komunikujete se zvířaty způsobem, jakým komunikují oni. A stejně tak šamanismus. Takže je to… V reálném životě to není tak jasně oddělené jako na papíře, ale eticky se řídím třemi etickými kodexy. Vlastně se řídím čtyřmi. A... ...musím si být jistá, že dodržuji tyto etické kodexy, aby moje praxe v čemkoli, co dělám pro člověka nebo zvíře, byla etická a v souladu s integritou.

Šárka: Co se děje v prostoru mezi člověkem, zvířetem a přírodou, když se skutečně propojí skrze srdce, protože... ...to je to, co děláme, propojujeme se skrze naše srdce.

Judy: Ano. Vidíte, jak se dějí zázraky. Že ano... Je to opravdu, opravdu úžasné. Je jedna klientka, které jsem pomáhala... ...s procesem umírání — na konci života — u několika jejích zvířat. A u jejího posledního… labradora-retrívra. To proběhlo tak krásně, tak hladce. To zvíře chtělo odejít samo, a tak také odešlo. Ona stála v pietě. Nestála, spíš hodně času spala, ale seděla se zvířetem, dokud neodešlo. Řekla mi: "víte, než jsem začala s komunikací, bála jsem se umírání. Bávala jsem se smrti. Nevěděla jsem, co očekávat." Přišla o manžela a o několik zvířat ještě předtím, než jsme se poznali. A tento konkrétní proces umírání byl tak jemný. A byl tak… výjimečný. ve své spiritualitě. Že říkala, že to úplně změnilo její vnímání toho, co smrt je. A to je hezké slyšet, víte?

Šárka: To je… To je velmi krásné. téma, i když pro někoho může být smrt hrozivá. Mohla byste sdílet trochu víc o tomto tématu — o smrti a o odcházení ze života?

Judy: Mnoho lidí, když jsou jejich zvířata na konci života,

Šárka: se snaží je udržet naživu co nejdéle. Na tom není nic špatného.

Judy: Chceme s nimi být tak dlouho, jak jen můžeme. Ale přijde chvíle, kdy musíme přijmout, že je to konec. A pokud je člověk příliš zaměřený na anticipační smutek, tedy na „co budu dělat, až odejdou?“ Dělávala jsem to s jedním ze svých psů, ke kterému jsem měla obzvlášť blízko. Dívala jsem se na něj — bylo jasné, že umírá. Říkala jsem: bude mi chybět tvoje srst. On se na mě podíval jako: ještě jsem neodešel! Když si představíte... ...stav, kdy jste velmi nemocní, jako když jste někdy měli chřipku nebo opravdu vážnou nemoc. A přijde vás utěšit přítel, ale první, co řekne, je: vypadáš hrozně. Jak je to užitečné?

Šárka: Díky?!

Judy: A nakonec uklidňujete je, že jste v pořádku, i když ve skutečnosti nejste.

Šárka: Přesně.

Judy: A zvířata dělají to samé. Takže rada, kterou jsem dostala od jednoho ze svých domácích králíčků, byla: Važte si každé vteřiny, kterou spolu máte. Namísto prodlužování života, který už nelze zachránit. Buďte přítomní v životě toho zvířete. Buďte přítomíý, abyste mohl zažít ty poslední malé zázraky, které se dějí. Často, na konci života... Když byl kůň mého manžela dole na pastvině a museli jsme ho nechat uspat. Byl to… byl to úžasný tvor. A měli jsme ho už nějakou dobu. Veterinář tam byl, můj manžel tam byl, a byl to… byl to náročný den, protože si lehl v kruhovce, která je celá z písku, a nemohl se zvednout. A žádné množství lidí ani snahy ho nedokázalo postavit. Mj manžel… mu předčítal poezii. Několik hodin. Postavili jsme velkou plachtu, aby měl stín, protože bylo léto. Bylo horko. Dali jsme mu vodu, dali jsme mu všechny pamlsky, které chtěl... ...když byl uspán. ...dar, který mi dal — viděla jsem, jak z koně vystoupil jeho duch. Na okamžik to bylo, jako by z těla vycházel křišťálový kůň. Jen mě uzřel a pak se rozplynul, jako… jako oblak. Bylo to tak krásné.

Šárka: Mám z toho husí kůži. jak to vyprávíte...

Judy: Může to být krásné a posvátné, když to dovolíme.

Šárka: Čemu naslouchám je, že odchází-li zvíře z fyzického světa do energetického, měli bychom to dělat pro zvíře než pro sebe, protože… ...protože naše obava — co budu dělat, až tu nebudeš? To je víc o nás než o zvířeti.

Judy: Ano, a nejsme s tím zvířetem opravdu přítomní, když naši přítomnost potřebuje nejvíc. Lidé mají s přítomností problém. Naše mysl pořád běží. Můj kůň tomu říkal „hlava jako tornádo“. Většina lidí je taková, zvlášť když jsme hodně online. I já si všímám, že mám večer taky tornádovou hlavu. Ale když dokážeme být prostě přítomní, pak se o naše potřeby postará život. Když dokážeme ocenit každou vteřinu, kterou s nimi ještě máme, neznamená to, že nebudeme truchlit. Já lidi povzbuzuji — uznejte svůj smutek. Dovolte mu být. Nikdy nikomu neříkejte: neplač, bude to dobré. Nikdy to není dobré. Je tam obrovská mezera... ...ve vašem životě. Jste zvyklí chodit se psem na procházku, máte zaběhnutý režim krmení, čas na mazlení během dne... ...to je pryč. Povzbuzuji lidi — pokračujte v rutině... ...pokračujte v návycích v rozsahu, v jakém to jde. Nepořizujte si hned další zvíře. Postarejte se o svůj smutek, a pak… se postarejte o zvíře. Protože pokud ne, přitáhnete si do života zvíře, které samo zažilo velkou ztrátu. Někdy to funguje, protože se můžete navzájem uklidnit, a někdy ne, protože člověk očekává náhradu, a to nemusí být to, co dostane. A není to vůči zvířeti fér.

Šárka: To je zajímavé, protože… smrt nebo ztráta našeho milovaného... ...nezáleží na tom, jestli je to zvíře nebo člověk, může vytvořit trauma. A mluvili jsme o vaší šamanské praxi... ...říkala jste, že v šamanském chápání má všechno ducha, všechno je jedno — lidé, zvířata, rostliny. Dokonce i samotná Země — když trauma, nebo nějaká negativní životní zkušenost ovlivní ducha, může to přinést nějakou nemoc nebo… nebo nějaké… tělesné potíže. Jak porozumění tomuto všemu vede vaši práci se zvířaty a je rozdíl při práci s lidmi, zvířaty nebo dokonce se zemí?

Judy: Rozdíly tam jsou. Je tam jiná energie, se kterou se pracuje. A… ...práce se zvířaty je vlastně jednodušší, protože nenesou tolik zátěže a odporu jako my lidé. A… práce se zvířaty je docela přímočará. Dnes ráno jsem viděla zvíře na silnici. Byl to jelen sražený autem, ale ještě žil. Mé srdce k němu okamžitě směřovalo. Ujistili jsme se, že pro něj někdo přijede. Postará se o něj, pokud to půjde, nebo ho uspí, bude-li to třeba. Ale je to… je to trauma. Když kdokoli z nás prožije trauma, jedna věc je společná — část našeho ducha odejde nebo ji odložíme, abychom mohli přežít. Upadáme do šoku. Odložíme tu část sebe, která je důvěrou a radostí. Věci, které by nám v tu chvíli nepomohly přežít. To, co dělá šamanská cesta, je, že tyto části navrací, když je zvíře nebo člověk připraven. Na jakékoli části svého ducha, které jsou skryté, nebo odložené, nebo v tu chvíli nedostupné... ...a teď je potřebují. Uplynul nějaký čas od traumatu. Vezměte si například zvířata z útulku. Obvykle přicházejí s behaviorálními problémy. Protože… části jejich ducha, které potřebují, pro ně nejsou dostupné. A právě tam vstupuje šamanské léčení v pomoci jim znovu získat přístup k té části jejich ducha, kterou teď potřebují. Potřebují důvěřovat svému novému člověku. Potřebují věřit, že jsou tam, kde mají být. Potřebují si hrát, být schopni socializace s jinými zvířaty, nebo se svým člověkem. U traumatizovaného člověka — říkáme tomu PTSD coby určitý starší zastřešující termín. - je to mnoho symptomů, se kterými jsme se už naučili pracovat, protože bylo tolik válek, tolik přírodních katastrof... ...mnoho změn na planetě. A… ty negativní myšlenky, negativní rušivé elementy, které jsou myšlenkovými vzorci. Ty, které právě teď obklopují planetu — ať už je to smutek, hněv, zášť nebo cokoli jiného. Z šamanského pohledu jsou zodpovědné za změny na Zemi. Extrémy počasí. Klimatické extrémy. Katastrofy v krajině. Z šamanské perspektivy je to způsob Země, jak čistit energii. Může to v určitém bodě znamenat i očištění Země od lidí. Ale Země je živý organismus. Postará se sama o sebe. U lidí je to složitější, protože člověk musí mít jasný a silný záměr uzdravení. A mnoho lidí neví, jak záměr vytvořit. Nevědí, co potřebují nebo co chtějí. Mají potíže si cokoli představit... ..jakékoli zlepšení pro sebe. Tak daleko to pro mnoho lidí na této planetě došlo. Tak s nimi mohu nejprve pracovat na tom, aby získali dostatek jasnosti, aby si vytvořili záměr, kam chtějí směřovat. Po šamanském léčení je žádám, aby se podívali, kým jsou po léčení. Co… co vidí? Jaké změny ve svém životě vnímají jako výsledek tohoto obřadu. A pokud to dokážou, jsou připraveni na léčení. Pokud nedokážou vytvořit záměr a nemají ponětí, co chtějí, je to jako bych nemohla jít dovnitř — tedy mohla bych, ale eticky to neudělám. Protože… ...pokud udělám šamanskou cestu a je to jen pro objevování, je to jako dělat operaci někomu, kdo vás požádal: prostě mě otevřete a opravte, co najdete. To nedává smysl. Víte, jaké máte symptomy a kam… chcete potom dojít? S tím se snažím lidem pomoci, ale teprve až když jsou připraveni, jsou vidět úžasné posuny v energii lidí, v jejich perspektivě, ve způsobu, jakým pokračují ve svém životě. Je také obtížné pracovat se zvířetem nebo člověkem, který se uzdraví, a pak se musí vrátit do zneužívající situace. Lidé jsou v takové situaci častěji než zvířata. Jakékoli léčení, které proběhlo, je pak znovu narušeno, takže s lidmi je to mnohem složitější... ...a trvá to déle.

Šárka: Takže… Říkáte, že, lidé musí být připraveni na léčení, takže… obvykle jsou uzdraveni? Existuje, nebo zažila jste situaci, kdy se léčení nemohlo plně rozvinout, protože… člověk nebyl připraven… ...nebyl připraven na změnu?

Judy: Ano, stále. V šamanismu se říká: mohu ti dát nápravu, uzdravení je na tobě. Protože to není o tom, že někoho opravím. Nemohu nikoho opravit, ale pracuji s člověkem jako partner při uzdravování. Abych podpořila jeho vlastní úsilí uzdravit se. To je ideál. Ale přijdou-li lidé a říkají: chci, abyste to odstranila... Mnoho lidí si to po uzdravení zase přivolá zpět, protože jsou tak zvyklí cítit se určitým způsobem. Nejsou zvyklí být šťastní. Co s tou radostí dělat? A to v nich vyvolává úzkost. Dělá je to ještě úzkostnějšími. Radost a láska jsou zahlcující pozitivní pocity. A pokud jste zažili trauma jako člověk, nebo i jako zvíře, uzavřete se před všemi silnými pocity, protože byly tak bolestivé. Ale uzavřete-li se před silnými pocity, uzavřete se i před radostí a láskou. Musíte si na to zvyknout postupně.

Šárka: Mi se však toho určitým způsobem držíme, ne ne, to je moje a já se toho nevzdám?

Judy: Přesně tak, ale ono i přijímání může být zahlcující. Pokud jste ve svém životě nepřijímali lásku, nebo velmi dlouho ne, může to být naprosto zahlcující.

Šárka: Co zvířata s takovými lidmi, když s nimi žijí a často jim pomáhají s emocemi?

Judy: Pomáhají, a dělají to způsobem, který člověk obvykle dokáže přijmout. Je to jeden z důvodů, proč jsou zvířata pro mnoho lidí jedinými společníky, protože je to mnohem snazší — jsou milováni bezpodmínečně. Nejsou tam žádné podmínky pro to být spolu. Prostě být. Myslím, že proto během covidu, když bylo tolik lidí izolovaných, v karanténě, nemohli být s jinými lidmi, došlo k obrovskému nárůstu adopcí zvířat. Myslím, že právě proto. Potřebovali nějakého živého společníka.

Šárka: Cítit lásku, bezpodmínečnou lásku.

Judy: Ano, a být s nimi ve velmi jemném, nenáročném vztahu. Protože lidé mají pro lásku obvykle podmínky. Víte.

Šárka: Když mluvíme o řekněme výzvách života pro nás lidi, mnozí to vnímají jako součást růstu duše nebo duchovní evoluce. Z vašeho pohledu — jak zvířata prožívají trauma? Vyvíjejí se jejich duše skrze tyto zkušenosti také, nebo existuje jiný způsob, jak porozumět jejich roli na naší společné cestě?

Judy: Když zvířata zažijí trauma, zažívají také ztrátu části duše. Samozřejmě duše se ve skutečnosti neztratí, jen k ní není přístup. A mnoho problémů v chování pramení například ze ztráty důvěry. Důvěry v sebe i ve svět. To je pro zvíře zásadní. Zvíře potřebuje důvěřovat svým instinktům pro přežití. Lidé si tohoto nejsou tolik vědomi...nevěří ve své instinkty. Spíše by… v první řadě, důvěřovali instinktům někoho jiného, než svým vlastním. Víte, jako lidé máme o sobě hodně pochybností. Zvířata tolik ne. Ale přesto je to ovlivňuje. Co se týče chování, protože kdokoli s PTSD, včetně zvířete, když je to vážné a něco to spustí, protože jsme tak nastaveni — v našem mozku jsou orgány, jedním z nich je amygdala, která pro nás ukládá všechny tyto traumatické události, a když se dostaneme do situace, která to znovu spustí, amygdala funguje jako varovný systém, který říká: děje se to znovu, dostaň se do bezpečí, chraň se. To funguje stejně u všech savců. U zvířete dojde ke spuštění reakce, ale když vidí někoho přicházet, není to ve skutečnosti jeho člověk, je to ten, kdo ho dříve zneužíval. Dochází k posunu ve vnímání, který… způsobí, že zvíře i člověk vidí to, co tam není. Ale je to dost podobné na to, aby se spustila reakce. A tak se objeví ochranné chování, zvýšená ostražitost, agresivní reakce. Je-li tato část duše opravena, zpřístupněna, a člověk nebo zvíře je uzdraveno z PTSD, začnou postupně důvěřovat sobě i ostatním. Začnou se uzdravovat, začne proces kdy se zvou stávají celistvými.

Šárka: Takže mluvíte o jakési ztrátě síly nebo strachu nebo ztrátě duše, se kterou šamanské praxe pracují. Jak tyto stavy rozpoznáváte a liší se přístup k uzdravení?

Judy: Ne, neliší se. Přístup k uzdravení… když někdo ztratil sílu, může to být proto, že ztratil přístup ke své duši. To je velmi časté. Měla jsem myšlenku, kterou jsem vám chtěla říct, a úplně zmizela, omlouvám se. Co šamanský proces při léčení dělá — provádím šamanskou cestu jménem člověka nebo zvířete, které požádalo o uzdravení. Pracuji se soucitnými duchovními průvodci, oni jsou ti, kdo provádí uzdravení. Já nedělám nic kromě toho, že v šamanském smyslu slova jsem dutá kost, která přivádí energii z dimenze neobyčejné reality, z energetické dimenze, do tohoto života, který nazýváme obyčejnou realitou. Avšak jsou to moji duchovní průvodci, kdo dělají veškeré léčení. Pro zvířata i pro lidi. Já pouze přivádím tuto energii a aplikuji ji na zvíře nebo člověka. Děje se to na šamanské cestě, která je nástrojem pro léčení i komunikaci, a pro vše šamanské. Je to stav mysli, který je téměř jako trans, ale zároveň je to stav mysli hluboce propojený se všemi bytostmi.

Šárka: Když mluvíte o soucitných pomocných bytostech, nebo průvodcích, myslím, že mnoho lidí cítí, že nějaké mají, či že existuje něco mezi zemí a nebem. Co byste doporučila? Jak se spojit s těmito duchovními průvodci, a jak s nimi pracovat na denní bázi.

Judy: Meditace je skvělý nástroj pro vstup do duchovního světa. Většina lidí má strážné anděly. Mnoho lidí má silová zvířata, která k nim přicházejí ve zvířecí podobě. Protože je to pro lidi nejjednodušší způsob, jak přijmout pomoc. Například pokud sbíráte nějaké konkrétní zvíře, já jsem vždy sbírala malé sošky koní. Jiní lidé, které znám, mají… vidím za vámi na obrázku lvy.

Šárka: Ano, bílé lvy

Judy: Takže pokud máte obrázky, sošky, příběhy o lvech, lev může být jedním z vašich silových zvířat. Pojďme to zjednodušit. Když máme silové zvíře, uznáváme jeho pomoc. Jsou to naši průvodci, učitelé a ochránci. Ale také neseme jejich sílu v sobě. A tak například při šamanské cestě pro vás mohu zjistit silové zvíře nebo vás naučit, jak se s ním spojit a zeptat se, jaké dary vám dalo Budou vám velmi povědomé. Ale průvodci jsou vždy přítomní. Nikdy nejsme sami. Nikdy. A když jsme propojeni, není to jen fyzicky, ale také duchovně. Když si představíte… Posvátná místa, která jsou pro vás posvátná. Dokážete si vybavit pár posvátných míst?

Šárka: Ano.

Judy: Kolik míst na světě je pro vás posvátných? Pro mě možná pět nebo šest.

Šárka: Mně se vybavila dvě.

Judy: Dobře, takže váš domov je pravděpodobně také posvátné místo.

Šárka: Ano.

Judy: Když si představíte sebe doma jako na posvátném místě a ta další dvě místa, a představíte si čáru, která je spojuje, zvyšuje to vaši osobní sílu.

Šárka: Ano, cítím to v těle.

Judy: Můžete čerpat sílu těchto míst, jako byste si budovala vlastní síť.

Šárka: Wow, když o tom mluvíme, cítím, jak to vstupuje do těla.

Judy: Ano, a vy jste přímo uprostřed. A veškerá síla a energie, kterou potřebujete, přichází k vám. Takže až se příště budete cítit vyčerpaná nebo velmi unavená, ale víte, že musíte pokračovat, spojte se se svými silovými místy.

Šárka: Děkuji za tento velmi jednoduchý tip, je opravdu snadný. A může to udělat kdokoliv.

Judy: Všichni máme zvláštní místa, která milujeme a která milují nás. Když na tato místa přijdeme, prostě cítíme: ach, jsem tady. Jsem obnovená a propojená. Můžete propojit všechna tato místa, stejně jako... v šamanismu tomu říkáme síť vztahů. Když si představíte pavučinu a každý průsečík je vztah, který jste měla se zvířetem, člověkem, stromem, kamenem nebo místem, veškerá ta síla, protože jste součástí té sítě.

Šárka: Vlastně je to celý svět, když o tom mluvíte.

Judy: Je to celý svět.

Šárka: Jakmile to začneme poznávat.

Judy: Už jste studentkou tohoto tance, ano. Je to celý svět, ano. A tak když jsou některé části zasaženy bombami. Když jsou některé části zaplaveny nebo spáleny ohněm, cítíme to v té síti, i když si neuvědomujeme, že tomu tak je. Ovlivňuje nás to.

Šárka: Jak to můžeme pomoci uzdravit?

Judy: Existují… prohlášení, které používám se svými klienty, říká se jim matrixová prohlášení, která mohou pomoci Existují energetické matrice, které obklopují svět. Zvířata mi to znovu a znovu ukazují. Když si představíte matrici, představte si negativní pocit, třeba zoufalství. Když všichni cítí zoufalství, dodávají tuto energii té matrici. Můžete říct maticový výrok jako: Volím si a zasloužím si oddělit se od matrice zoufalství, která obklopuje planetu. A představujete si, jak se skutečně odpojujete od té matrice. Takže si to řeknete pět nebo šestkrát pro sebe. Můžeme to říct teď, jestli chcete.

Šárka: Určitě.

Judy: Volím si a zasloužím si

Šárka: Volím si a zasloužím si

Judy: Odpojit se od matrice zoufalství.

Šárka: Odpojit se od matrice zoufalství.

Judy: Zoufalství, která obklopují planetu.

Šárka: Zoufalství, která obklopují planetu.

Judy: Volím si a zasloužím si odpojit se od matrice zoufalství, která obklopují planetu, a představte si, jak se od ní vzdalujete. Volím si a zasloužím si…

Šárka: ...a zasloužím si

Judy: ...dokud opravdu necítíte, že jste odpojená. Volím si a zasloužím si odpojit se od matrice zoufalství, která obklopují planetu.

Šárka: ...která obklopuje planetu.

Judy: A prostě stáhnete svou energii z té matrice. A potom… Kam byste chtěla dát svou energii? Možná do matrice naděje nebo do matrice soucitu.

Šárka: Já bych šla do radosti.

Judy: Dobře. Volím si a zasloužím si napojit se na matrici radosti, která obklopuje planetu.

Šárka: Volím si a zasloužím si. vstoupit do matrice radosti.

Judy: Napojit se na matrici radosti, která je kolem nás.

Šárka: radosti, která mě obklopuje.

Judy: Ano. Volím si a zasloužím si

Šárka: Volím si a zasloužím si

Judy: napojit se na matrici radosti,

Šárka: napojit se na matrici radosti,

Judy: která obklopuje planetu.

Šárka: která obklopuje planetu.

Judy: A představte si, jak do té matrice vkládáte svou energii.

Šárka: Je to exploze.

Judy: Spojujete se, ano, a připojujete se ke všem, kteří se rozhodli zvolit radost. Je to volba. A můžete si ji zvolit každý den. Nastavit tím tón svého dne. Dnes si volím radost.

Šárka: Vlastně... to, co říkáte, je vlastně zaměření našich myšlenek.

Judy: Ano.

Šárka: Kam zaměříme pozornost, to se bude dít.

Judy: Přesně. Přesně.

Šárka: To je… velmi krásné, děkuji za to. Je to úžasné.

Judy: A je to něco, co můžete použít i se svým zvířetem. Pokud je váš pes zvyklý utíkat a nevracet se, vezmete-li ho do parku. Po nějaké době, když dorazíte do parku, máte představu: doufám, že neuteče… Ano. Ale pokud je jeho mysl napojená na vaši a jediné, co vidí je jak utíká, přesně to se stane. Lepší je představit si, že se vrací. představit si, co chcete, aby udělal, ne to, co nechcete. A to je další těžká věc — nebo spíš výzva — pro lidi. Protože naše mysl jede… jdeme na procházce... doufám, že nebude štěkat a vrhat se na toho psa a člověka, kteří jdou proti nám, víte? Místo toho, aby svému chudákovi psovi vizualizovali: Jen klidně seď vedle mě, dobře? Jen si to představovat, jak lidé procházejí kolem.

Šárka: Myslím, že… nejtěžší je… udržet ten obraz. Ano, a nepropadnout panice.

Judy: Chce to praxi. Opravdu to chce praxi.

Šárka: Ano. Funguje to, opravdu to funguje.

Judy: Rozhodně to funguje. Ano, funguje.

Šárka: Judy, vaše přítomnost působí velmi krásně a klidně a tak nějak uzemněně. I když práce, o které mluvíme, může být energeticky velmi náročná.

Judy: Jak pečujete o svou vlastní rovnováhu a…

Šárka: jak se vyhýbáte "soucitové únavě" ve své práci?

Judy: To je opravdu dobrá otázka. Pro svou závěrečnou práci v kaplanství jsem měla prezentaci. Je to 45 minutová prezentace ve třech 15minutových částech o "soucitové únavě". Je to zdarma na mém… webu pro každého, kdo ji chce.

Šárka: Dám odkazy pod video.

Judy: Navrhla jsem ji speciálně pro veterinární personál a pracovníky útulků, kteří jsou tak vyhořelí. Pro sebe si plánuju čas na odpočinek. V šest vypínám počítač. Po šesté večer nezvedám telefon ani nekontroluju e‑maily. To je konec mého dne.

Šárka: Dobře.

Judy: Chodím do přírody. Potřebuji být hodně venku v přírodě... ...a čerpám útěchu ze všeho krásného kolem sebe. Žiji na této krásné farmě na venkově. A… je to… každý den je tu něco, co mohu… Říkám tomu mikro‑okamžiky krásy. Jen se trénuji, abych si jich všímala. Třeba třpyt na sněhu. Nebo krásný pták. Nebo… něco legračního, co udělala moje kočka. Všímám si toho a to vyživuje mou duši. Pak si také dávám pozor, abych si udělala čas na čaj. Dělám ho tak horký, že ho nemůžu rychle vypít, musím sedět… a usrkávat.

Šárka: To je chytré!

Judy: Ano. No, nutí mě to k tomu, víte. Je to jako zaparkovat auto co nejdál od dveří, abyste měli pohyb — jste k tomu donuceni. Dělám čaj tak horký, že musím sedět v klidu. A ten čas klidu je pro nás moc důležitý k regeneraci, opravdu je. Ale také se starám o své tělo. Chodím pravidelně na akupunkturu. Na práci s tělem a odpočinek. Dávám si ve čtyři odpoledne šlofíka, s kočkou vedle sebe a psem u nohou. To je prostě… ...nebe. Ležíme jen dvacet minut. Opravdu to osvěží... ...také objevování a tvoření. Dělat něco kreativního. Každý den, každý týden, cokoli můžete udělat. Ať už je to malování, kreslení — pracuji s origami. Protože mám ráda povahu papíru, nemůžu ho nutit, musím pracovat s jeho přirozeností. A… být kreativní je vlastně druh meditace. Miluji vaření jako meditaci... ...prostě… objevování, dělat něco nového. Studuji čínštinu, protože jedu do Číny.

Šárka: Páni.

Judy: A je to tak zábavné! Opravdu zábavné. A cítím, jak se mi budují ty malé nervové dráhy, víte, jak pokračuji. Když to zvládnu já, zvládne to kdokoli. Letos mi bude 80.

Šárka: Ó, páni!

Judy: A myslím, že…

Šárka: Chci vypadat jako vy v osmdesáti. Vypadáte úžasně, opravdu!

Judy: To je mile. No a také mám Zoom nastavený tak, aby mě zkrášloval, víte. Je tam na to nastavení. Ale ano — možnost se každý den zasmát může nějakou dobu trvat.

Šárka: To opravdu hodně pomáhá člověka zachovat.

Judy: Takže když dokážete najít radost, když si dokážete radost vybrat a každý den se něčemu zasmát.

Šárka: Ano, říkáte… hlubokou moudrost, pokud si ji člověk vybere.

Judy: Je to volba.

Šárka: Ano.

Judy: Bohužel mi trvalo desítky let, než jsem tu volbu udělala. Ale mám takovou radost, když vidím lidi mladší než já, jak tu volbu dělají. Ano.

Šárka: Ano, je to… je to proces...

Judy: Je to proces a začněte s ním co nejdříve, jak jen můžete.

Šárka: Ano, to je pravda. Z vaší dlouholeté zkušenosti práce se zvířaty — co by podle vás zvířata chtěla, abychom my lidé právě teď, v této době, pochopili?

Judy: Zvířata si naprosto nejvíc přejí, aby se lidé soustředili na přítomný okamžik. Nejen na klid, ale skutečně na přítomnost. Jsme tak moc v minulosti, tak moc v budoucnosti — a jen zřídka jsme tady a teď. Pokud nás k tomu něco otřesného nedonutí. Existují i jednodušší způsoby, jak být přítomní, než spadnout z koně. Pokaždé, když jsem potřebovala zpomalit nebo být přítomná, byl u toho nějaký kůň. Byli to moji nejlepší učitelé. Ale začala jsem naslouchat pozorněji, aby to nemuselo být spojeno s tolika bolestí. Pouze v klidu. Takže teď mám pocit, že už jsem to pochopila. A opravdu si vědomě vytvářím prostor pro klid. Opravdu. A to je to, co většina zvířat od lidí chce — naši přítomnost.

Šárka: Děkuji za veškerou moudrost, kterou jste s námi sdílela. Dostáváme se k mé poslední otázce. Jaký by byl jeden jednoduchý krok, který mohou lidé udělat dnes nebo zítra, aby pomohli vytvořit více míru a porozumění mezi lidmi, zvířaty a přírodou?

Judy: Hmm, existuje spousta kroků, které nejsou tak jednoduché. Ale řekla bych — to nejjednodušší je dát si čaj.

Šárka: Ano.

Judy: A s tím čajem… se přinuťte sedět, dokud ho nedopijete — ale nespěchejte. Lidé často říkají: nemám čas. Nemůžete si dovolit čas nemít. Kolik klidu si do života dáte teď, tím déle ho budete schopni žít. A představte si, jak moc přetěžujeme své srdce a svůj mozek. Kolik lidí dnes onemocní demencí v mnohem mladším věku? Protože naše návyky nejsou čisté ani vědomé — neudržují nás v přítomnosti, jen nás ženou dál. A my jsme lidské bytosti, nikoliv lidské „dělající“. Pokud prostě jen budete. To je ten nejlepší vztah, jaký kdy můžete mít sami se sebou i se zvířetem — když prostě jen jste, aniž byste něco chtěli od zvířete, stromu, kamene nebo místa. Jen to prožívejte. Bez otázek, bez rozhovoru, bez potřeby zaplnit to zvukem. I když vím, že moji větrní spojenci jsou venku — slyšela jste zvonkohru. JudyJudy: Omlouvám se, doufám, že to nekazí nahrávku.

Šárka: Ne, ne, je to naprosto v pořádku, vytváří to krásnou atmosféru.

Judy: Některé lidi to přivádí k šílenství, ale…

Šárka: Ne, ne, je to v pořádku.

Judy: Dobře, dobře. Bylo to nádherné, Šárko. Moc děkuji.

Šárka: Děkuji, Judy, za váš čas a za všechny vaše příběhy a sdílení moudrosti.