Život plný života

Joseph Campbell: „Často říkáme, že to, co hledáme, je smysl života. Nemyslím, že to je tím, co opravdu hledáme. Myslím, že to, co hledáme, je zažít naplněnost životem, být živí.“

Osobně s tímto tvrzením pana Campbella velmi souzním a jsem přesvědčená, že naše touha po životě naplněném Životem samým je to, co vede tolik lidí k sdílení svého života se zvířaty, touze po jejich přítomnosti či práci s nimi. Zvířata po našem boku nám ukazují, inspirují a učí nás, jak žít naplno, jak si život užívat v maximální možné míře v každém jeho okamžiku. Stačí tak málo . . .

. . . vnímat rytmy dne a kouzlo přítomného okamžiku.

Dopřejeme-li si čas k lelkování a pozorování přírody a jejích obyvatel, staneme se svědky neutuchající touhy po životě. Necháme-li se inspirovat a odevzdáme-li se spolu s nimi kouzlu okamžiku, začnou se dít zázraky. Můžeme využít krásný slunečný den, sednout si na lavičku v parku, na pařezu v lese a byť jen na malou chvíli dopřát dovolenou svým myšlenkám. Jen tak se nechat hýčkat silou a teplem slunečních paprsků . . . bez cíle, bez záměru . . . pouze pro okamžik samotný.

. . . vystoupit z komfortu (stačí jen malinko)

Zkusili jste někdy překonat svou pohodlnost a vyskočit z tepla postele už před rozbřeskem? Přiznávám, nyní v zimně to může být poněkud výzva, leč odměnou je nebe plné jasných hvězd v hlavní roli s Orionem nad západním obzorem. Necháme-li to na jaro či pozdější období roku, kdy se z postele vstává o poznání lépe, pak si v nejbližší zeleni můžeme dopřát koupel v ranní rose či poslech koncertu příjemně ohlušujícího zpěvu ptáků. Jsem si jistá, že i ten největší pesimista a bručoun jen obtížně odolá úsměvu (samozřejmě jen pod vousy, image bručouna je třeba si udržet). Ti méně uzavřenější z nás se budou usmívat na plné kolo a vnímat, jak se našemu tělo dobíjejí baterky. Ti nejodvážnější pak možná začnou tančit.

A co určitě alespoň trošičku a minimálně na nějakou chvíli zlepší den každému, je východ slunce. Nejlépe vyrazit dostatečně brzo ráno. Tak si užijeme oblohu plnou hvězd, které postupně blednou a dávají prostor úsvitu. Nebe, jako každý den, se nemůže rozhodnout, jakou barvu si oblékne, a tak ji co chvíli mění z modré na fialovou, a hned na to na růžovou či oranžovou . . . je čas otevřít svou mysl všemu, co se kolem nás děje . . . vnímat, jak se noční život ukládá ke svému spánku a příběhy nového dne začínají psát své první řádky. Každý den stejně, a přece zcela jinak.

. . . . že vás z postele před rozedněním nedostanou? V každý okamžik dne je co pozorovat a nejoblíbenější částí přeci bývá podvečer. Okouzlující okamžik těsně před tím, než se sluneční bůh Ra vydá na svou každodenní cestu podsvětím. Okamžik pro spočinutí a pozorování, jak příroda využívá poslední chvilky dne . . . kouzlo přítomného okamžiku, kdy člověka naplní pocit lehkosti . . . blaženosti . . . vděčnosti . . . úžasu nad tím, kde žijeme, překrásné místo pro život naplněný životem.

Zajímá-li vás širší pohled na tuto tematiku, můžete jej najít zde: Komunikace se zvířaty