Téma spondylartrózy, jinak také Bechtěrevovi nemoci nemusí na první pohled vypadat aktuálně, co se psů týče. Avšak nenechte se mýlit. Jedná se o poměrně rozšířený problém. Co to spondylartróza vlastně je. Slovy lékařského slovníku se jedná o tzv. spondylartritidu - „Zánětlivé onemocnění kloubů vč. kloubů páteře, artróza meziobratlových kloubů. Projevuje se bolestmi zad, zejména po zátěži, zvýšeným napětím svalů páteře a omezenou pohyblivostí.“ Tolik tedy lékařský slovník. V životě psa to znamená, že se na jednom či více místech páteře vytváří výrůstky, které se postupně zvětšují na můstky, až nakonec dochází ke srůstu obratlů v jedné či více částích páteře. Dané místo, se pak stává nepohyblivým a při zvýšené zátěži mohou v těchto místech vznikat záněty.
Dalo by se říct, že pokud se srůsty utvářejí vně páteře, pak díky její vodorovné poloze (na rozdíl od lidí, kde se vzpřímená páteř deformuje) může mít pes relativně klidný a pohodový život. Bohužel z mé zkušenosti tomu tak velmi často není. Leč potíže působí nikoliv samotné srůsty, ale projevy a další nemoci, které se k nim mohou vázat. Ale vezměme to popořadě.
Veterinární medicína hodnotí příčinu spondylartrózy jako, cituji: „degenerativní kloubní onemocnění s geneticky danou dispozicí“, což samozřejmě není třeba rozporovat. To je medicínský fakt. Stejně jako fakt, že trpí-li pes tímto onemocněním, pak toto onemocnění nelze nijak efektivně léčit (nemluvím-li o poměrně drahé operaci odstranění výrůstků, což je však opět pouze částečné řešení, neboť výrůstky většinou opět znovu vyrostou a navíc je podobný druh operace velmi vážný zásah do organismu psa, který může provázet dlouhá rekonvalescence i celá řada přidružených, dopředu obtížně odhadnutelných potíží, o finanční náročnosti ani nemluvě). Abychom však jakékoliv nemoci mohli předcházet, případně ji zpomalit, je třeba se vždy ptát po její skutečné příčině.
Pojďme se se na celou záležitost podívat z pohledu fungování organismu. I po konzultaci se zkušenými veterináři, dojdeme k závěru, že na samém prvopočátku spondylartrózy je nedostatečnost ledvin. Jejich úkolem je, krom jiného, odvádět přebytečné látky, rozumějte metabolický odpad v podobě například minerálů, stopových prvků a celé řady dalších, pro tělo již nepotřebných, látek ze všech koutů těla. Pokud tomu tak není, přebytečné látky se usazují a působí neplechu v podobě systémových zánětů. To je i případ spondylartrózy, kde se zbytky minerálních látek usazují kolem páteře a tam postupně bytní, až se z nich časem stanou výrůstky a srůsty páteře. Mluvíme-li o nedostatečnosti ledvin, pak se, z pohledu fyziologických hodnot organismu, jedná o zcela zanedbatelnou disharmonii a není třeba se obávat, že pes má špatné ledviny (zde je však třeba dodat, že chronické selhávání ledvin, tzn. nejedná se o akutní stav - např. akutní zánět ledvin, zaznamenají běžně dostupné diagnostické přístroje až ve chvíli, kdy může být již 80% ledvin nevratně poškozených). Proto, pokud pes trpí spondylartrózou, je základem pro zpomalení či zastavení tohoto degenerativního onemocnění kloubů a kloubních spojení prevence, tzn. posílení a harmonizace ledvin a to po celý život našeho psa.
Dalo by se říct, že pokud se srůsty utvářejí vně páteře, pak díky její vodorovné poloze (na rozdíl od lidí, kde se vzpřímená páteř deformuje) může mít pes relativně klidný a pohodový život. Bohužel z mé zkušenosti tomu tak velmi často není. Leč potíže působí nikoliv samotné srůsty, ale projevy a další nemoci, které se k nim mohou vázat. Ale vezměme to popořadě.
Veterinární medicína hodnotí příčinu spondylartrózy jako, cituji: „degenerativní kloubní onemocnění s geneticky danou dispozicí“, což samozřejmě není třeba rozporovat. To je medicínský fakt. Stejně jako fakt, že trpí-li pes tímto onemocněním, pak toto onemocnění nelze nijak efektivně léčit (nemluvím-li o poměrně drahé operaci odstranění výrůstků, což je však opět pouze částečné řešení, neboť výrůstky většinou opět znovu vyrostou a navíc je podobný druh operace velmi vážný zásah do organismu psa, který může provázet dlouhá rekonvalescence i celá řada přidružených, dopředu obtížně odhadnutelných potíží, o finanční náročnosti ani nemluvě). Abychom však jakékoliv nemoci mohli předcházet, případně ji zpomalit, je třeba se vždy ptát po její skutečné příčině.
Pojďme se se na celou záležitost podívat z pohledu fungování organismu. I po konzultaci se zkušenými veterináři, dojdeme k závěru, že na samém prvopočátku spondylartrózy je nedostatečnost ledvin. Jejich úkolem je, krom jiného, odvádět přebytečné látky, rozumějte metabolický odpad v podobě například minerálů, stopových prvků a celé řady dalších, pro tělo již nepotřebných, látek ze všech koutů těla. Pokud tomu tak není, přebytečné látky se usazují a působí neplechu v podobě systémových zánětů. To je i případ spondylartrózy, kde se zbytky minerálních látek usazují kolem páteře a tam postupně bytní, až se z nich časem stanou výrůstky a srůsty páteře. Mluvíme-li o nedostatečnosti ledvin, pak se, z pohledu fyziologických hodnot organismu, jedná o zcela zanedbatelnou disharmonii a není třeba se obávat, že pes má špatné ledviny (zde je však třeba dodat, že chronické selhávání ledvin, tzn. nejedná se o akutní stav - např. akutní zánět ledvin, zaznamenají běžně dostupné diagnostické přístroje až ve chvíli, kdy může být již 80% ledvin nevratně poškozených). Proto, pokud pes trpí spondylartrózou, je základem pro zpomalení či zastavení tohoto degenerativního onemocnění kloubů a kloubních spojení prevence, tzn. posílení a harmonizace ledvin a to po celý život našeho psa.
Znamená to dostatečný pitný režim, dostatek pohybu, kvalitní strava případně byliny či potravinové doplňky na posílení ledvin např. ruská medicína – Urolesan.
Velmi často majitelé, když zjistí, že jejich pes má spondylartrózu, kterou bohužel provází i bolesti, nechají psa ležet na pelíšku a omezí pohyb na minimum. To je zásadní chyba! Pes pohyb potřebuje. Avšak je třeba jej nepřetěžovat, tzn. žádné náročné tréninky, ale pohodová procházka, kde si pes může jít svým tempem. Ideálně kratší, o to však častější procházky. Pro pohybový aparát psa je jednoznačně prospěšnější jít 6x na 15 minutovou procházku, než jednou na hodinu a půl. Skvělým může být i plavání. Zde je však třeba psa po plavání vždy dobře vysušit, aby nedošlo k prochlazení postižené části páteře. Omezit bychom měli rovněž schody. Především pak častá chůze ze schodů má velmi nepříznivý vliv a pro psa může být noční můrou (vice na toto téma v článku zde). V případě bolestí se poraďte s veterinářem a můžete vyzkoušet některé z nesteroidních analgetik. U zcela přírodní alternativy se mi osvědčil doplněk stravy Artrimax ve velmi vysokých dávkách. Pokud pes dostává analgetika na bolest, pak je třeba čas od času harmonizovat i játra třeba přidáním ostropestřecových semínek do stravy.
Důležité při spondylartróze je rovněž teplo. Takže v chladnějších měsících se nestyďte dát psovi deku nebo nějaký teplý kabátek na záda. Nejen, že to zabraňuje prochladnutí postižených partií a předchází možnosti vzniku akutního zánětu, ale zároveň tím chráníme i ledviny, kde chlad putuje drahou ledvin od pacek k oblasti beder a může je oslabovat. Se spondylartrózou mohou být spojené i další potíže, které na první pohled nemusíme spojovat s páteří. Organismus je spojená nádoba a vše souvisí se vším, a tak například potíže se žaludkem a časté torze či dilatace žaludku mohou být spojené právě se spondylartrózou, neboť kolem páteře naleznete nervová zakončení jednotlivých orgánů, a jestliže je páteř srostlá v místě těchto zakončení, pak může docházet k jejich útlaku, jež může mít v některých případech za následek i k chronickou poruchu organismu a při zvýšené námaze či nestandardním zatížení dochází k potížím právě na orgánu, kde je neurologické spojení blokováno. Takže má-li pes srůsty právě v místě nervového zakončení žaludku, může trpět častými potížemi se zažíváním či dokonce opakovanými torzemi POZOR! Toto je pouze příklad, zažívací potíže mohou mít celou řadu jiných příčin a je třeba je vždy konzultovat s veterinářem!
Pokud tedy zjistíte, že pes trpí touto nemocí, pak s trochou námahy a kvalitní péčí si může majitel ušetřit mnoho starostí, umožnit psovy pohodový život a leckdy ho i prodloužit.
Velmi často majitelé, když zjistí, že jejich pes má spondylartrózu, kterou bohužel provází i bolesti, nechají psa ležet na pelíšku a omezí pohyb na minimum. To je zásadní chyba! Pes pohyb potřebuje. Avšak je třeba jej nepřetěžovat, tzn. žádné náročné tréninky, ale pohodová procházka, kde si pes může jít svým tempem. Ideálně kratší, o to však častější procházky. Pro pohybový aparát psa je jednoznačně prospěšnější jít 6x na 15 minutovou procházku, než jednou na hodinu a půl. Skvělým může být i plavání. Zde je však třeba psa po plavání vždy dobře vysušit, aby nedošlo k prochlazení postižené části páteře. Omezit bychom měli rovněž schody. Především pak častá chůze ze schodů má velmi nepříznivý vliv a pro psa může být noční můrou (vice na toto téma v článku zde). V případě bolestí se poraďte s veterinářem a můžete vyzkoušet některé z nesteroidních analgetik. U zcela přírodní alternativy se mi osvědčil doplněk stravy Artrimax ve velmi vysokých dávkách. Pokud pes dostává analgetika na bolest, pak je třeba čas od času harmonizovat i játra třeba přidáním ostropestřecových semínek do stravy.
Důležité při spondylartróze je rovněž teplo. Takže v chladnějších měsících se nestyďte dát psovi deku nebo nějaký teplý kabátek na záda. Nejen, že to zabraňuje prochladnutí postižených partií a předchází možnosti vzniku akutního zánětu, ale zároveň tím chráníme i ledviny, kde chlad putuje drahou ledvin od pacek k oblasti beder a může je oslabovat. Se spondylartrózou mohou být spojené i další potíže, které na první pohled nemusíme spojovat s páteří. Organismus je spojená nádoba a vše souvisí se vším, a tak například potíže se žaludkem a časté torze či dilatace žaludku mohou být spojené právě se spondylartrózou, neboť kolem páteře naleznete nervová zakončení jednotlivých orgánů, a jestliže je páteř srostlá v místě těchto zakončení, pak může docházet k jejich útlaku, jež může mít v některých případech za následek i k chronickou poruchu organismu a při zvýšené námaze či nestandardním zatížení dochází k potížím právě na orgánu, kde je neurologické spojení blokováno. Takže má-li pes srůsty právě v místě nervového zakončení žaludku, může trpět častými potížemi se zažíváním či dokonce opakovanými torzemi POZOR! Toto je pouze příklad, zažívací potíže mohou mít celou řadu jiných příčin a je třeba je vždy konzultovat s veterinářem!
Pokud tedy zjistíte, že pes trpí touto nemocí, pak s trochou námahy a kvalitní péčí si může majitel ušetřit mnoho starostí, umožnit psovy pohodový život a leckdy ho i prodloužit.
RSS Feed