Nežádoucí chování? Zpráva od zvířete

5. díl série Proč komunikovat se zvířaty.

​V dnešním díle se podíváme na chování, které, dojde-li k němu, dovádí majitele zvířat k zoufalství – čůrání či kadění tam, kde o to vůbec nestojíme. Kočky jsou v tomto ohledu obzvlášť důsledné. Nejde o zlobu, ale o jazyk, kterým se snaží něco sdělit. A často jde o téma hranic, i když to nemusí být pravidlem.

Příklad první: kočičí slečna

Jedna kočičí slečna začala, jak mávnutím proutku, ze dne na den čůrat po celém bytě. Z pohledu majitelky to vypadalo, že to pustí, kde ji zrovna napadne. Komunikace ale ukázala, že paní měla velké potíže se stanovováním hranic – zejména vůči partnerovi. Kočka převzala tuto úlohu za ni a „vykreslovala hranice“ místo své člověčí maminky. Okamžikem, kdy se majitelka odhodlala tento problém vidět a postavit se k němu čelem, stejným mávnutím proutku čůrání přestalo.

Příklad druhý: kocourek bez místa

Jiná dáma, která sdílela svůj život s několika kočičkami, měla na první pohled stejný problém. Jeden z jejích kocourků, i přes kastraci, začal značkovat po bytě. Po rozhovoru s kocourkem se ukázalo, že „nemá jasnou pozici ve smečce“. Přestože se navenek zdálo, že spolu všechny kočky vycházejí v pohodě, jemu chyběl pocit jistoty a prostoru. To, co lidem připadalo jasné, pro zvíře jasné nebylo, a tak jeho způsob řešení situace bylo vymezení „svého“ teritoria značkováním.

Co z toho plyne?

Stejná situace, jiná příčina. Chování zvířete, které člověka přivádí na pokraj šílenství. Ale odhalíme-li příčinu, proč se chovají tím či oním způsobem, a jsme-li ochotni podívat se i na svůj díl, který do situace vnášíme, zvíře své chování změní. Někdy stačí drobnost, jindy je to pozvání k hlubší změně našeho vnitřního nastavení.

Co náš čeká v příštím díle? Podíváme se na to, jak mohou zvířata přebírat a zrcadlit naše vlastní emoce – a proč jejich chování může být někdy obrazem nás samých.

Zajímá-li vás širší pohled na tuto tematiku, můžete jej najít zde: Komunikace se zvířaty