Další z oblastí, kde komunikace se zvířaty pomáhá je zdravotní stav a celková životní pohoda zvířete. Hned na úvod musím říci a především zdůraznit, že mezidruhová komunikace není určena k diagnostikování nemoci!!!! Tzn. neměla by být zaměňována za veterináře a jemu náležející určení případné diagnózy či za kvalitní veterinární péči. Volně v překladu tím mám na mysli, že je-li naše zvíře nemocné je návštěva veterináře vždy na prvním místě.
Kde však mezidruhová komunikace pomoci může je situace, kdy léčba došla do mrtvého bodu, a kdy nejrůznější vyšetření nepřinášejí žádné nové informace a léčba viditelně nikam nepostupuje. Zde může komunikace se zvířetem pomoci v nasměrování např. tím, že se pomocí komunikace se zvířetem dozvíme, kde leží příčina jeho diskomfortu či dokonce bolesti.
Stejně tak může komunikace pomoci ve chvíli, kdy se zvíře pro vnější okolí jeví úplně v pořádku, ale mi víme, že se něco děje, že zvíře "není ve své kůži", a to i přesto, že k tomu není žádný zjevný důvod. Žijeme-li s našimi zvířaty den co den, poznáme, že věci nejsou tak, jak mají být a komunikace nás může nasměrovat, zda se jedná jen třeba o drobné změny v domácnosti, které nám přišli bezvýznamné, ale z pohledu zvířete významné byly, a nebo se opravdu jedná o počátek nějakého onemocnění či tělesného diskomfortu. Vzpomínám si na komunikaci s jednou postarší psí dámou, kdy mi nervózní kamarádka volala krátce před návštěvou veterináře, že se něco děje a zda se má bát hodně či středně. Tehdy informace, kterou jsem dostala, byl obraz černého řekněme fleku či spíše koule na slinivce. Úsměvné pak bylo, když během sonografického vyšetření říká veterinářka mé kamarádce " . . . vidíte, tady ten černý flek . . .". Jednalo se o potíže se slinivkou, které vyřešila dietka a medikace a hafinka zde byla ještě řadu krásných let.
Pomáhají nám zvířata s našimi zdravotními obtížemi?
Možná už jste přemítali nad tím, zda je možná nějaká spojitost mezi tím, že vaše zvíře má stejné či obdobné zdravotní potíže jako vy. Odpověď je jednoznačně ANO!
Někdy nám pomáhají a ulevují tak našemu tělu, aby mělo více prostoru na úzdravu a jindy nám ukazují, kde jsme v nerovnováze a máme prostor ve svém životě ke zlepšení.
V tomto ohledu mi přijde velmi výstižný příběh jedné kočičí dámy, která umírala na rakovinu. Její čas odchodu byl velmi blízko a její majitelka se s ní chtěla skrze komunikaci ještě naposledy spojit. Z komunikace vyplynulo, že majitelka žila v toxickém a sebezničujícím vztahu, a přestože jí již řadu let její blízcí a blízké okolí říkali, že by tento vztah měla opustit, uslyšela to až ve chvíli, kdy jí to sdělila její kočka, která právě skrze toto zhoubné onemocnění (buňky napadají vlastní tělo, tedy sebedestrukce) promlouvala ke své majitelce. Jedná se o příběh extrémní, ale použila jsem jej právě pro jeho jasnost, kdy nám zvíře skrze své onemocnění sděluje, že je třeba přiznat si pravdu o nás samých, našich emocích a nemocích a učí nás znovu nalézt rovnováhu v životě.
Cože? Co říkáte? Že to nemá zvíře dělat? Že nechcete, aby vám pomáhalo? Aby přebíralo vaše nemoci? Aby bylo nemocné kvůli vám?
Napadla-li vás některá z těchto otázek, pak vás nepotěším. Nemůžete změnit rozhodnutí vašeho zvířete. Jediné, co vám mohu doporučit: "buďte k sobě brutálně upřímní". Přiznejte si, co ve vašem životě nefunguje. Uzdravte se! Změňte svůj vnitřní postoj k sobě . . . k situaci . . . k okolí . . . ke vztahu . . .
Zvířata jsou svobodné bytosti a rozhodnou-li se ukázat nám, kde máme rezervy, co v našem životě nefunguje, či nám jen chtějí s aktuální "náloží" od života trochu pomoci, nemůžeme jejich rozhodnutí změnit. Mezidruhová komunikace není "ovladač", kterým přepneme zvíře na program "poslušný" a ono nás bude poslouchat ve všem, co od něj budeme požadovat. To je jeden z nejčastějších omylů, se kterým se setkávám. Lidé se domnívají, že když se naučí komunikovat se zvířaty, začnou je ta poslouchat, ale nenechte se mýlit. Vstoupíme-li do světa komunikace se zvířaty, umožní nám to lépe porozumět. Lépe porozumět potřebám zvířat, důvodům proč dělají to, co dělají či se chovají tak, jak se chovají. V konečném důsledku pak porozumět lépe i sami sobě a příležitost posunout se dopředu, uzdravit svá vnitřní zranění, která si životem neseme. Zvířata nás učí více se v životě radovat, vedou nás k naslouchání tvořivosti našeho srdce, k životu v harmonii a rovnováze a cesty či způsoby, které k tomu volí jsou různé.
Kde však mezidruhová komunikace pomoci může je situace, kdy léčba došla do mrtvého bodu, a kdy nejrůznější vyšetření nepřinášejí žádné nové informace a léčba viditelně nikam nepostupuje. Zde může komunikace se zvířetem pomoci v nasměrování např. tím, že se pomocí komunikace se zvířetem dozvíme, kde leží příčina jeho diskomfortu či dokonce bolesti.
Stejně tak může komunikace pomoci ve chvíli, kdy se zvíře pro vnější okolí jeví úplně v pořádku, ale mi víme, že se něco děje, že zvíře "není ve své kůži", a to i přesto, že k tomu není žádný zjevný důvod. Žijeme-li s našimi zvířaty den co den, poznáme, že věci nejsou tak, jak mají být a komunikace nás může nasměrovat, zda se jedná jen třeba o drobné změny v domácnosti, které nám přišli bezvýznamné, ale z pohledu zvířete významné byly, a nebo se opravdu jedná o počátek nějakého onemocnění či tělesného diskomfortu. Vzpomínám si na komunikaci s jednou postarší psí dámou, kdy mi nervózní kamarádka volala krátce před návštěvou veterináře, že se něco děje a zda se má bát hodně či středně. Tehdy informace, kterou jsem dostala, byl obraz černého řekněme fleku či spíše koule na slinivce. Úsměvné pak bylo, když během sonografického vyšetření říká veterinářka mé kamarádce " . . . vidíte, tady ten černý flek . . .". Jednalo se o potíže se slinivkou, které vyřešila dietka a medikace a hafinka zde byla ještě řadu krásných let.
Pomáhají nám zvířata s našimi zdravotními obtížemi?
Možná už jste přemítali nad tím, zda je možná nějaká spojitost mezi tím, že vaše zvíře má stejné či obdobné zdravotní potíže jako vy. Odpověď je jednoznačně ANO!
Někdy nám pomáhají a ulevují tak našemu tělu, aby mělo více prostoru na úzdravu a jindy nám ukazují, kde jsme v nerovnováze a máme prostor ve svém životě ke zlepšení.
V tomto ohledu mi přijde velmi výstižný příběh jedné kočičí dámy, která umírala na rakovinu. Její čas odchodu byl velmi blízko a její majitelka se s ní chtěla skrze komunikaci ještě naposledy spojit. Z komunikace vyplynulo, že majitelka žila v toxickém a sebezničujícím vztahu, a přestože jí již řadu let její blízcí a blízké okolí říkali, že by tento vztah měla opustit, uslyšela to až ve chvíli, kdy jí to sdělila její kočka, která právě skrze toto zhoubné onemocnění (buňky napadají vlastní tělo, tedy sebedestrukce) promlouvala ke své majitelce. Jedná se o příběh extrémní, ale použila jsem jej právě pro jeho jasnost, kdy nám zvíře skrze své onemocnění sděluje, že je třeba přiznat si pravdu o nás samých, našich emocích a nemocích a učí nás znovu nalézt rovnováhu v životě.
Cože? Co říkáte? Že to nemá zvíře dělat? Že nechcete, aby vám pomáhalo? Aby přebíralo vaše nemoci? Aby bylo nemocné kvůli vám?
Napadla-li vás některá z těchto otázek, pak vás nepotěším. Nemůžete změnit rozhodnutí vašeho zvířete. Jediné, co vám mohu doporučit: "buďte k sobě brutálně upřímní". Přiznejte si, co ve vašem životě nefunguje. Uzdravte se! Změňte svůj vnitřní postoj k sobě . . . k situaci . . . k okolí . . . ke vztahu . . .
Zvířata jsou svobodné bytosti a rozhodnou-li se ukázat nám, kde máme rezervy, co v našem životě nefunguje, či nám jen chtějí s aktuální "náloží" od života trochu pomoci, nemůžeme jejich rozhodnutí změnit. Mezidruhová komunikace není "ovladač", kterým přepneme zvíře na program "poslušný" a ono nás bude poslouchat ve všem, co od něj budeme požadovat. To je jeden z nejčastějších omylů, se kterým se setkávám. Lidé se domnívají, že když se naučí komunikovat se zvířaty, začnou je ta poslouchat, ale nenechte se mýlit. Vstoupíme-li do světa komunikace se zvířaty, umožní nám to lépe porozumět. Lépe porozumět potřebám zvířat, důvodům proč dělají to, co dělají či se chovají tak, jak se chovají. V konečném důsledku pak porozumět lépe i sami sobě a příležitost posunout se dopředu, uzdravit svá vnitřní zranění, která si životem neseme. Zvířata nás učí více se v životě radovat, vedou nás k naslouchání tvořivosti našeho srdce, k životu v harmonii a rovnováze a cesty či způsoby, které k tomu volí jsou různé.
RSS Feed