Je to tady! Nastal podzim se vším všudy. Příroda oblékla barevný háv, zahrada vydává poslední kousky úrody. Vítr pročesává koruny stromů, aby odhalil jejich nahou krásu. Dny se viditelně zkracují a kouř stoupající z komínů jen potvrzuje, že chladné a sychravé dny převažují na těmi teplými a zalitými sluncem.
Vyrazíme-li někam do podzimní barevné zeleně, můžeme pozorovat hemžení ptáků, veverek, ale třeba i brouků, kteří dělají poslední zásoby, než kraj zahalí mráz a bílá peřina. Příroda se připravuje na období v roce, kdy žezlo ročních cyklů vezme do svých rukou paní zima. Chceme-li divokým zvířatům pomoct, a tak trochu usnadnit život v zimě, máme i mi lidé nejvyšší čas udělat zásoby. Nakoupit dostatek slunečnicových semínek (ty jdou, alespoň u nás, nejvíc na odbyt) a vůbec potravy pro ptáčky. Vyčistit krmítka, obstarat lojové koule. Prostě nachystat vše, co mají ptáčci rádi. Máte-li v okolí veverky, pak určitě nezapomeňte na oříšky. Je to zábava a to nejmenší, co pro ně můžeme udělat. Máte-li děti můžete ještě vytvořit pár domečků pro hmyz, nebo si lojové koule vyrobit sami doma. Společně pak můžete pozorovat a učit se ptáčky, kteří na vaše krmítko přilétnou.
Vyrazíme-li někam do podzimní barevné zeleně, můžeme pozorovat hemžení ptáků, veverek, ale třeba i brouků, kteří dělají poslední zásoby, než kraj zahalí mráz a bílá peřina. Příroda se připravuje na období v roce, kdy žezlo ročních cyklů vezme do svých rukou paní zima. Chceme-li divokým zvířatům pomoct, a tak trochu usnadnit život v zimě, máme i mi lidé nejvyšší čas udělat zásoby. Nakoupit dostatek slunečnicových semínek (ty jdou, alespoň u nás, nejvíc na odbyt) a vůbec potravy pro ptáčky. Vyčistit krmítka, obstarat lojové koule. Prostě nachystat vše, co mají ptáčci rádi. Máte-li v okolí veverky, pak určitě nezapomeňte na oříšky. Je to zábava a to nejmenší, co pro ně můžeme udělat. Máte-li děti můžete ještě vytvořit pár domečků pro hmyz, nebo si lojové koule vyrobit sami doma. Společně pak můžete pozorovat a učit se ptáčky, kteří na vaše krmítko přilétnou.
Máte-li zahradu, nechte tu a tam hromádku listí, které poslouží jako útočiště pro ježky či jiné obyvatele vaší zahrady. Hromádky umístěte nejlépe do vzdálenějších koutů, kde nebudou při svém zimním spánku rušeni. Obyvatelům vaší zahrady pomůžete třeba tím, že necháte úklid až na brzké jaro. Nejrůznější trsy trávy, zbytky rostlin či křoví vytváří skvělá místa pro přezimování hmyzu. Kompost se pak může stát zimovištěm pro hady, žáby či housenky.
I když oficiálně máme ještě podzim, listopadové sněhové vločky nejsou ničím neobvyklým. Jsou to první poslové ticha, první náznaky, že nastal čas ztišení. Určitě není náhoda, že padání sněhu je asi nejtišší pohyb, který můžeme pozorovat. Dovolme přírodě a jejím cyklům, aby nás vedla. Naslouchejme jí. Chladnější počasí, kratší dny, méně světla . . . to vše nás jemně a láskyplně vede dovnitř, do tepla. Nejen symbolicky, ale i bytostně nás podzim směruje k sobě, do svého nitra, do svého srdce.
Dopřejte si tedy čas a prozkoumejte hloubku svého srdce. Po čem touží? Kam by se chtělo vydat? Co potřebuje? Spočiňte! Dovolte si pár minut denně čas a prostor jen pro sebe. Tomu, co vás baví a co vám přináší radost, co vás naplňuje. Může to být pěkně doma v teple, někde v přírodě nebo tam, kde je vám dobře. Dovolte si být sami sebou ve své vlastní přítomnosti. Dokážeme-li v každodenním poklusu objevit SEBE sama a zapomenout na chvíli na celý svět, na potřebu být dokonalí a vyhovět všem, aby nás měli rádi a dopřáli nám svou pozornost. Dovolíme-li si, byť jen na malou chvíli, jen tak spočinout, mít na prvním místě teď a tady SEBE a SVÉ potřeby, pak po krátké době zjistíme, že máme vše, co potřebujeme ke štěstí. Naše mysl, tělo i duše začnou rozkvétat do krásy a začneme snít . . . snít o věcech po kterých toužíme . . . o věcech, které nám přinášejí radost . . . začneme se těšit . . . začneme mít větší chuť do života . . . začneme zářit. Zářit svou podstatu, svou autentičnost. Okamžik, kdy se dějí zázraky.
I když oficiálně máme ještě podzim, listopadové sněhové vločky nejsou ničím neobvyklým. Jsou to první poslové ticha, první náznaky, že nastal čas ztišení. Určitě není náhoda, že padání sněhu je asi nejtišší pohyb, který můžeme pozorovat. Dovolme přírodě a jejím cyklům, aby nás vedla. Naslouchejme jí. Chladnější počasí, kratší dny, méně světla . . . to vše nás jemně a láskyplně vede dovnitř, do tepla. Nejen symbolicky, ale i bytostně nás podzim směruje k sobě, do svého nitra, do svého srdce.
Dopřejte si tedy čas a prozkoumejte hloubku svého srdce. Po čem touží? Kam by se chtělo vydat? Co potřebuje? Spočiňte! Dovolte si pár minut denně čas a prostor jen pro sebe. Tomu, co vás baví a co vám přináší radost, co vás naplňuje. Může to být pěkně doma v teple, někde v přírodě nebo tam, kde je vám dobře. Dovolte si být sami sebou ve své vlastní přítomnosti. Dokážeme-li v každodenním poklusu objevit SEBE sama a zapomenout na chvíli na celý svět, na potřebu být dokonalí a vyhovět všem, aby nás měli rádi a dopřáli nám svou pozornost. Dovolíme-li si, byť jen na malou chvíli, jen tak spočinout, mít na prvním místě teď a tady SEBE a SVÉ potřeby, pak po krátké době zjistíme, že máme vše, co potřebujeme ke štěstí. Naše mysl, tělo i duše začnou rozkvétat do krásy a začneme snít . . . snít o věcech po kterých toužíme . . . o věcech, které nám přinášejí radost . . . začneme se těšit . . . začneme mít větší chuť do života . . . začneme zářit. Zářit svou podstatu, svou autentičnost. Okamžik, kdy se dějí zázraky.
Říká se, že není špatného počasí, ale pouze špatně oblečený člověk. Nemohu než nesouhlasit. Miluji toulky krajinou a pozorování jakéhokoliv zvířete, se kterým zkřížíme cestu za jakéhokoliv počasí. Nedávno jsem měla tu čest pozorovat sršně v těsné blízkosti jejich lesního království. Vnímat jejich majestátnost, nesmírnou mírumilovnost, laskavost a jemnost. Ano použila jsem spojení sršni, mírumilovnost a jemnost! Poznáme-li esenci a podstatu nějaké obávané bytosti, pak zjistíme, že se vlastně není čeho obávat a často zjistíme, že naše představy jsou mylné. Jako třeba sršni, kteří mají pověst „krvežíznivého“ hmyzu, jehož jediným cílem je bodnout kolemjdoucího. Opak je pravdou. Sršni jsou opravdu nesmírně mírumilovní tvorové. Útočí pouze pokud začneme být agresivní mi lidé. Jasně udělají-li si sršni hnízdo u nás ve stodole, je na místě je přestěhovat někam jinam, kde to bude bezpečné pro všechny. Neboť stejně jako mi lidé i zvířata (sršně nevyjímaje) potřebují svůj bezpečný prostor k životu. Vzpomínám si na jednu z komunikací v Africe. Komunikovali jsme s rojem včel, které se nastěhovali do rohu jednoho bungalovu v našem kempu. I když mezi lidmi a včelami zde panoval soulad, pro společné soužití to nebylo. Ani včely, ani lidé neměli potřebný prostor. Asi vás napadne, jak se komunikuje s rojem včel . . . Snadno, buď lze komunikovat s vědomím daného roje, nebo, jako v našem případě, s královnou. Bylo to velmi jemné a nesmírně laskavé spojení, kdy jsme jí vysvětlili, že na druhý den přijde člověk, který roj, ve vší opatrnosti, přenese na bezpečnější místo v buši. Vysvětlili jsme průběh přemístění do nejmenšího detailu a požádali včely o spolupráci, aby vše proběhlo hladce a v klidu. Věřte nebo ne, bylo to rychlé, v naprosté harmonii bez jediného žihadla. Příroda nemá potřebu nám ubližovat. Pokud se tak stane je to téměř vždy důsledek naší potřeby okamžitě, nejlépe už včera, zničit vše, čeho se bojíme, co neznáme, co se nám nelíbí. Ze zkušenosti musím říct, že opak je pravdou. Příroda a zvířata (divoká i domestikovaná) se nám snaží vyjít vstříc v maximální možné míře, i když mi lidé to často ve své rychlosti a spěchu nevnímáme. Cesta ven z tohoto začarovaného kruhu je zastavení se a laskavost.
Setkáte-li se doma, na zahradě, v přírodě s nějakým zvířetem, kterého se bojíte, nebo jej nemáte rádi. Zkuste se nejprve zastavit. Na malou chvilku se zamyslete, zda není jiný způsob, než likvidace, jak situaci vyřešit. Chcete-li jít ještě dál, pokuste se najít důvod PROČ. Proč se bojíte? Proč jej nemáte rádi? Zkuste se o něm dozvědět víc, o jeho životě, o jeho roli v ekosystému . . . možná změníte svůj pohled a najednou vás užovka v kompostu přestane děsit a krtince na zahradě iritovat.
Podzimní čas, kdy venku trávíme méně času je ideální doba k bádání a poznávání, ať již prostřednictvím chytrých knih, nebo prostým spočinutím, kontemplací, vzpomínáním. Toulání českými lesy, luhy a háji a pozorování jejich obyvatel mi často připomíná mé návštěvy v africké buši. Když člověk sedí jen tak v buši, pozoruje lvy, nebo třeba stádo zeber, či kterékoliv jiné zvíře nebo jen tak přírodu samu, uvědomí si na velmi hluboké vnitřní úrovni, jak je vše jednoduché. Jako tekoucí řeka - jen tiše plyne.
Když ráno projíždíte ještě potemnělou buší, můžete na krátký okamžik před úsvitem, cítit hluboký až téměř bytostný klid. Zastavení času, které se jako mávnutím kouzelného proutku změní v hemžení prostoupené plností života . . . to je prostě magické, kouzelné a fascinující zároveň. Velmi podobný pocit můžete zažít i v české krajině, vyrazíte-li ještě s kuropěním. Nový den přináší nové příběhy, nové boje o přežití, nové trylky ve větvích, či jen klidný den odpočinku po probdělé noci, která stejně jako den píše své příběhy života a smrti. Smrt i život jsou plně přítomné v každé vteřině života, a i když to může znít zvláštně, tato skutečnost ve mně vždy vyvolává vnitřní mír a pocit bezpečí.
Podzimní čas, kdy venku trávíme méně času je ideální doba k bádání a poznávání, ať již prostřednictvím chytrých knih, nebo prostým spočinutím, kontemplací, vzpomínáním. Toulání českými lesy, luhy a háji a pozorování jejich obyvatel mi často připomíná mé návštěvy v africké buši. Když člověk sedí jen tak v buši, pozoruje lvy, nebo třeba stádo zeber, či kterékoliv jiné zvíře nebo jen tak přírodu samu, uvědomí si na velmi hluboké vnitřní úrovni, jak je vše jednoduché. Jako tekoucí řeka - jen tiše plyne.
Když ráno projíždíte ještě potemnělou buší, můžete na krátký okamžik před úsvitem, cítit hluboký až téměř bytostný klid. Zastavení času, které se jako mávnutím kouzelného proutku změní v hemžení prostoupené plností života . . . to je prostě magické, kouzelné a fascinující zároveň. Velmi podobný pocit můžete zažít i v české krajině, vyrazíte-li ještě s kuropěním. Nový den přináší nové příběhy, nové boje o přežití, nové trylky ve větvích, či jen klidný den odpočinku po probdělé noci, která stejně jako den píše své příběhy života a smrti. Smrt i život jsou plně přítomné v každé vteřině života, a i když to může znít zvláštně, tato skutečnost ve mně vždy vyvolává vnitřní mír a pocit bezpečí.
„Bez ohledu na to, kdo jsme, bez ohledu, v které části světa žijeme, jsme jedno.
Jsme jedno s druhými. Jsme jedno se Zemí.
Jsme jedno s měsícem, sluncem a hvězdami.
Vusamazulu Credo Mutwa, Zulu Lví Šaman
Jsme jedno s druhými. Jsme jedno se Zemí.
Jsme jedno s měsícem, sluncem a hvězdami.
Vusamazulu Credo Mutwa, Zulu Lví Šaman
Často přemýšlím, jak je možné, že v místě, kde chvilka nepozornosti může stát člověka život (jako např. v africké buši), se cítím v naprostém bezpečí. Je to prosté . . . v přírodě je vše zcela jasné a v naprosté rovnováze. Nic není skryto, ani to, co se na první pohled skryté může zdát. V přírodě není prostor na žádné hry, manipulace či nejasnosti. Nezasahuje-li člověk do přírody, pak zde panují jasná pravidla a vše je v naprostém souladu. Každý příběh, i ten nejdramatičtější, plný zvratů a emocí má svůj happyend, i když mi lidé s našimi strachy a lidským pohledem na věc to tak často nevnímáme.
Pozorujeme-li přírodu v její původní přirozené podobě slova láska, respekt a laskavost získávají opět svůj pravý, prapůvodní význam. Vše v jenom. Hluboký respekt, nesmírná láska a nepřekonatelná laskavost. Stálý cyklus života a smrti. Okamžik zastavení . . . mír a klid . . . odpočinek a zažívání . . . a okamžik opětovného pohybu . . . boj o přežití . . . hry a zábava . . . aktivní činnost. Naprostá harmonie síly a jemnosti . . . obdiv a obrovská úcta, a to nejen ke zvířatům, ale nesmírná úcta k životu samému a ke každé živé bytosti.
Každé svítání a každý soumrak, kdy, dle mého názoru, je život v přírodě nejlépe pozorovatelný, jsou požehnanými chvílemi, neboť teprve při setkání se zvířaty v jejich domovském prostředí, nikoliv za mřížemi zoologické zahrady, člověk pochopí jejich hlubokou moudrost. I když ne vždy lze pocity přesně popsat či dát do slov, každý, kdo měl možnost setrvat v přítomnosti divokých zvířat, mi dá za pravdu, že jsou to posvátné chvíle, které si člověk nesmazatelně vryje do paměti. Jednota těla, ducha a vědomí. Pocit vnitřního klidu, míru a bezpečí.
Pozorujeme-li přírodu v její původní přirozené podobě slova láska, respekt a laskavost získávají opět svůj pravý, prapůvodní význam. Vše v jenom. Hluboký respekt, nesmírná láska a nepřekonatelná laskavost. Stálý cyklus života a smrti. Okamžik zastavení . . . mír a klid . . . odpočinek a zažívání . . . a okamžik opětovného pohybu . . . boj o přežití . . . hry a zábava . . . aktivní činnost. Naprostá harmonie síly a jemnosti . . . obdiv a obrovská úcta, a to nejen ke zvířatům, ale nesmírná úcta k životu samému a ke každé živé bytosti.
Každé svítání a každý soumrak, kdy, dle mého názoru, je život v přírodě nejlépe pozorovatelný, jsou požehnanými chvílemi, neboť teprve při setkání se zvířaty v jejich domovském prostředí, nikoliv za mřížemi zoologické zahrady, člověk pochopí jejich hlubokou moudrost. I když ne vždy lze pocity přesně popsat či dát do slov, každý, kdo měl možnost setrvat v přítomnosti divokých zvířat, mi dá za pravdu, že jsou to posvátné chvíle, které si člověk nesmazatelně vryje do paměti. Jednota těla, ducha a vědomí. Pocit vnitřního klidu, míru a bezpečí.
RSS Feed