Je tu od nepaměti. Komunikace se zvířaty. Na počátku u pradávných civilizací světa byl vztah mezi Bohem, zvířaty a smrtelníky plný respektu, úcty a lásky. V mnoha legendách o stvoření světa hrají zvířata důležitou roli. V Severní Americe to byla kachna, která přinesla Stvořiteli písek ze dna moře, aby mohl vytvořit zemi. Stvořitel sám, se pak stal kojotem. Jeden z mnoha Afrických příběhů zase vypráví, jak Velká Matka Země stvořila slona, hrocha a nosorožce, aby jí pomohli rozdupat tvrdé kameny a vytvořit úrodnou hlínu pro růst rostlin. V Bibli Bůh vytvořil zvířata, aby člověk nebyl osamocený a měl společníky.
Ve všech příbězích člověk a zvířata žili v harmonii. Zdá se, že čím civilizovanějším se člověk stal, tím více se oddělil od přírody. Komunikace se zvířaty nám pomáhá vrátit se zpět k přírodě. Dostat se znovu do kontaktu s naší přirozeností a spojit se s naším přirozeným Já.
Komunikace se zvířaty je schopnost, se kterou se každý z nás narodil. Když jsme byli děti, byla naší plnou součástí. Ale postupem času, kdy nám dospělými bylo říkáno „co si to vymýšlíš, nebo, co to říkáš za hlouposti“, jsme tuto schopnost zapomněli.
Zvířata a příroda však tuto schopnost stále mají. Vnímají každou naši myšlenku, každý náš pocit. Komunikace s nimi nám pomáhá překročit naši oddělenost. Oddělenost od zvířat, od přírody, od země, od vesmíru.
Otevřeme-li se možnosti mezidruhové komunikace a rozpomínání si na svou schopnost ukrytou v našem srdci, začneme více rozumět a chápat, proč se zvířata chovají určitým způsobem, v určité situaci. Protože komunikace s nimi není o naší představě o tom, co si myslí, nebo jak se cítí podle toho, co nám říká naše logická mysl, podle toho, co jsme se naučili z knih. Komunikace se zvířaty je především o přesném významu, jejich myšlenek a pocitů. Tedy o tom, CO DOOPRAVDY VIDÍ, NEBO CÍTÍ. Je to o vidění světa z jejich perspektivy. Cítit, jaké to je být v jejich kůži.
Když se znovu naučíme komunikovat s nimi, budeme mít lepší porozumění, co zvíře v životě vidí a zažívá a budeme pak schopni mu lépe pomoci, nebo s ním žít ve větší harmonii. Rovněž budeme mít větší porozumění k divokým zvířatům a přírodě. Přestaneme jim dominovat a bojovat, ale začneme s nimi žít ve větším souladu a souznění. Začneme vytvářet více prostoru zvířatům i přírodě a skrze ně pak můžeme udělat zem lepším místem pro život.
Ve všech příbězích člověk a zvířata žili v harmonii. Zdá se, že čím civilizovanějším se člověk stal, tím více se oddělil od přírody. Komunikace se zvířaty nám pomáhá vrátit se zpět k přírodě. Dostat se znovu do kontaktu s naší přirozeností a spojit se s naším přirozeným Já.
Komunikace se zvířaty je schopnost, se kterou se každý z nás narodil. Když jsme byli děti, byla naší plnou součástí. Ale postupem času, kdy nám dospělými bylo říkáno „co si to vymýšlíš, nebo, co to říkáš za hlouposti“, jsme tuto schopnost zapomněli.
Zvířata a příroda však tuto schopnost stále mají. Vnímají každou naši myšlenku, každý náš pocit. Komunikace s nimi nám pomáhá překročit naši oddělenost. Oddělenost od zvířat, od přírody, od země, od vesmíru.
Otevřeme-li se možnosti mezidruhové komunikace a rozpomínání si na svou schopnost ukrytou v našem srdci, začneme více rozumět a chápat, proč se zvířata chovají určitým způsobem, v určité situaci. Protože komunikace s nimi není o naší představě o tom, co si myslí, nebo jak se cítí podle toho, co nám říká naše logická mysl, podle toho, co jsme se naučili z knih. Komunikace se zvířaty je především o přesném významu, jejich myšlenek a pocitů. Tedy o tom, CO DOOPRAVDY VIDÍ, NEBO CÍTÍ. Je to o vidění světa z jejich perspektivy. Cítit, jaké to je být v jejich kůži.
Když se znovu naučíme komunikovat s nimi, budeme mít lepší porozumění, co zvíře v životě vidí a zažívá a budeme pak schopni mu lépe pomoci, nebo s ním žít ve větší harmonii. Rovněž budeme mít větší porozumění k divokým zvířatům a přírodě. Přestaneme jim dominovat a bojovat, ale začneme s nimi žít ve větším souladu a souznění. Začneme vytvářet více prostoru zvířatům i přírodě a skrze ně pak můžeme udělat zem lepším místem pro život.
