Zvířata provázejí člověka na jeho cestě po této planetě od samého počátku. Dorozumění s nimi byla nedílná součást každodenního života. Na počátku u pradávných civilizací světa byl vztah mezi Bohem, zvířaty a smrtelníky plný respektu, úcty a lásky. Zvířata a jejich důležitá role je rovněž zpodobněna v mnoha legendách o stvoření světa. V Severní Americe to byla kachna, která přinesla Stvořiteli písek ze dna moře, aby mohl vytvořit zemi. Stvořitel sám, se pak stal kojotem. Jeden z mnoha afrických příběhů zase vypráví, jak Velká Matka Země stvořila slona, hrocha a nosorožce, aby jí pomohli rozdupat tvrdé kameny a vytvořit úrodnou hlínu pro růst rostlin. V Bibli Bůh vytvořil zvířata, aby člověk nebyl osamocený a měl společníky.
Ve všech příbězích člověk a zvířata žili v harmonii. Bohužel se zdá, že čím civilizovanějším se člověk stal, tím více se oddělil od přírody. Porozumění a komunikace se zvířaty a přírodou, znovu pochopení souvislostí propojení celého ekosystému i v těch nejmenších detailech, může být způsob, jak k nim opět nalézt cestu. Jak se rozpomenout na dávné spojení se vším kolem nás. Jak znovu vnímat přírodní cykly a naučit se žít s nimi v harmonii. Je to právě návrat k přírodě, její znovu objevování a poznávání, co nám pomáhá obnovit kontakt s naší přirozeností, spojení s naším esenciálním Já. Často píšu o tom, že je třeba vyrazit do přírody, pozorovat ji, nechat ji na sebe působit a v její přítomnosti uzdravovat své tělo prostřednictvím endorfinů a hormonů, které pomáhají tišit bolest v těle a přispívat tak k uzdravení jakékoliv nemoci – fyzické i psychické. Vždyť tělo je jedna spojená nádoba a cítíme-li se dobře fyzicky, odrazí se to na psychice a opačně, čím déle setrváváme ve stresu a psychické nepohodě, tím dříve začne strádat naše tělo. Zimní procházka do příroda nám určitě udělá dobře, avšak přicházející konec roku a krátké dny, které zimní období provází, tak nějak přirozeně nabádají k menší intenzitě našich aktivit a mnohem většímu odpočinku. Takové stažení se do sebe, do svého domova, do svého prostoru.
Ve všech příbězích člověk a zvířata žili v harmonii. Bohužel se zdá, že čím civilizovanějším se člověk stal, tím více se oddělil od přírody. Porozumění a komunikace se zvířaty a přírodou, znovu pochopení souvislostí propojení celého ekosystému i v těch nejmenších detailech, může být způsob, jak k nim opět nalézt cestu. Jak se rozpomenout na dávné spojení se vším kolem nás. Jak znovu vnímat přírodní cykly a naučit se žít s nimi v harmonii. Je to právě návrat k přírodě, její znovu objevování a poznávání, co nám pomáhá obnovit kontakt s naší přirozeností, spojení s naším esenciálním Já. Často píšu o tom, že je třeba vyrazit do přírody, pozorovat ji, nechat ji na sebe působit a v její přítomnosti uzdravovat své tělo prostřednictvím endorfinů a hormonů, které pomáhají tišit bolest v těle a přispívat tak k uzdravení jakékoliv nemoci – fyzické i psychické. Vždyť tělo je jedna spojená nádoba a cítíme-li se dobře fyzicky, odrazí se to na psychice a opačně, čím déle setrváváme ve stresu a psychické nepohodě, tím dříve začne strádat naše tělo. Zimní procházka do příroda nám určitě udělá dobře, avšak přicházející konec roku a krátké dny, které zimní období provází, tak nějak přirozeně nabádají k menší intenzitě našich aktivit a mnohem většímu odpočinku. Takové stažení se do sebe, do svého domova, do svého prostoru.
Možná bych to nazvala vstoupení do své hloubky, do svých temných zákoutí. Temnota nemusí být pouze něčím s čím nechceme mít nic společného. Může to být prostor, kde lze načerpat novou energii, kde můžeme být sami se sebou, objevit nové stránky sebe sama. Zkusme se na temnou část roku jednou podívat jinak, než jako na nepříjemných pár měsíců, kdy je zima, tma, nevlídno a neveselo. Otevřme se možnosti, že temnota je prostor transformace. Představme si ji třeba jako temnou černou hlínu, do které spadlo v období podzimu semínko nějaké rostliny, ze kterého (až přijde správný čas) vyroste překrásná květina. Ovšem než se stane květinou potřebuje semínko klid a ticho zimy, stejně jako teplo, živiny a ochranu půdy, aby se z něj stal docela malinkatý klíček, který načerpá dostatek síly najít cestu ven z hlubin země na její povrch. Konec roku a zimní měsíce symbolizují onu půdu, do které se příroda stahuje, aby odpočívala a nabírala sílu, než se znovu zrodí do nového cyklu. Je to období, kdy potřebujeme setrvat více v teple svého domova, dopřát si kvalitní stravu plnou tepla a živin, abychom zahřáli naše tělo zevnitř. Ponořit se do sebe, do své hloubky. Jen tak být ve své vlastní přítomnosti, se svými potřebami, se svými sny a plány, či naopak otázkami, které je třeba překonat. Brzké stmívání, pozdní rozednívání spolu s mrazivě chladnými dny můžeme brát jako naše spojence, kteří nás přirozeně vedou k sobě, dovnitř, do tepla.
Foto: Sarath G via Pexeles.com Pracujete-li rádi se zvířaty pak vhodným průvodcem v tomto období může být škorpion. I přes svoji neblahou pověst je symbolem růstu, neboť škorpion neustále pracuje na přeměně temnoty ve světlo. Vede nás do stínu a na cestu nebát se temnoty. Je průvodcem v oblasti témat, která jsou skrytá, do míst v nás samých, která nechceme vidět, se kterými nechceme být konfrontováni. Přeneseně by se dalo říct, že nám pomáhá nebát se otevřít svou 13. komnatu. V tarotu či numerologii symbolizuje třináctka tranasformaci. Zánik starého, nepotřebného. Vytvoření prostoru něčemu novému. Maurice Fernandez, evoluční astrolog popisuje škorpiona z pohledu astrologie jako: „Psychologa zodiaku, který se noří stále hlouběji a chce více porozumět. Dotýká se naší nejistoty, našich strachů a pomáhá je uzdravovat. Je to znamení terapeut.“ Vnímám jej velmi podobně a to jak z pohledu fyzického bytí škorpiona, tak i na základě jeho spirituální symboliky. Často vnímáme pouze nebezpečnost jeho smrtelného bodnutí, ale škorpion neútočí bezdůvodně, stejně jako všechna zvířata.
Zvířata ani příroda tu nejsou, aby nás děsila, nebo nám ubližovala. Pokud se tak stane, má to téměř vždy nějaký svůj specifický důvod. Otevřeme-li se komunikaci s přírodou a zvířaty, pak zjistíme, že s námi komunikují neustále. Poskytují nám prostor a učí nás překračovat naši diskomfortní zónu a čelit našim strachům, které nám brání se v životě posunout. Chceme-li však opravdovou terapii, musíme si dovolit být dostatečně zranitelní a odvážit se vstoupit do těchto hlubokých, temných a obávaných míst.
Zvířata ani příroda tu nejsou, aby nás děsila, nebo nám ubližovala. Pokud se tak stane, má to téměř vždy nějaký svůj specifický důvod. Otevřeme-li se komunikaci s přírodou a zvířaty, pak zjistíme, že s námi komunikují neustále. Poskytují nám prostor a učí nás překračovat naši diskomfortní zónu a čelit našim strachům, které nám brání se v životě posunout. Chceme-li však opravdovou terapii, musíme si dovolit být dostatečně zranitelní a odvážit se vstoupit do těchto hlubokých, temných a obávaných míst.
Škorpion nám může ukázat cestu, jak dále růst. Může nás motivovat čelit temnotě a objevit tunely k cestě růstu. Bez přestání definuje krizi, aby ji otočil v příležitost. Díky svému smrtelnému bodnutí je symbolem smrti. Řekla bych, že dokonce smrt sám definuje, neboť škorpion má schopnost přežít i v těch nej nehostinnějších podmínkách. Dokáže snížit spotřebu své životní energie na méně než třetinu a přežít s jedním jediným kouskem nějakého hmyzu celý rok. Jakoby se díval smrti do očí a říkal „Ještě není čas! Překonám to! Moje energie ještě není vyčerpána!“. Symbolické je rovněž jeho zeleno modré světlo, které vyzařuje, posvítíme-li na něj ve tmě. Pomáhá nám měnit se, transformovat a růst. Můžeme se od něj naučit, jak získat více síly, více možností, abychom překonali i situace, které se zdají být neměnné. Učí nás měnit zažité a jisté, přepsat náš originální scénář a změnit tak původní záměr, stejně jako vytvářet nové záměry skrze znovu zrození.
Dovolíme-li škorpionovi, aby nás vedl, ukazuje nám možnost a příležitost osvobodit se od starých a nepotřebných záležitostí v našem životě. Pomáhá nám postavit se vlastním strachům skrze upřímnost k sobě samým. Osvobodit se od vlastní temnoty tím, že ji poznáme. Dodává nám odvahu najít vášeň, která je nám v našem životě k dispozici. Učí nás rozpoznat a uvěřit v rozdíl mezi kontrolou strachu a vnitřní silou. Strach totiž nelze kontrolovat. Jediné, jak jej může člověk překonat, je postavit se mu. Spřátelit se s ním. Strach bych přirovnala k ohni. Je dobrý sluha, ale špatný pán. Dovolíme-li strachu, aby nás ovládal, vydáváme se na cestu otroctví a zajetí v nás samých, v našich myšlenkách, a nakonec i v našich činech, které vedou ke smutku a bolesti. Začneme-li strach vnímat coby svého spojence, který nás vždy upozorní buď na nebezpečí a nutnost být opatrný, nebo nám ukáže kde máme prostor pro posun vpřed, pak umožníme sami sobě růst. Překonávat překážky v životě. V běžném životě to znamená, že nedovolíme strachu, aby nám bránil dělat věci, které dělat chceme a hledat cesty k tomu, co nás činí šťastnými. Není to o tom, že bychom měli strach přehlížet či snad dokonce potlačovat a nesmyslně riskovat. Pouze bychom neměli dovolit, aby nám náš vlastní strach ničil život, který bychom chtěli žít, vztahy, které bychom rádi měli, a zážitky, které bychom si rádi dopřáli. Nechat se ovládat strachem znamená ptát se „Proč se to všechno stále děje jen mě“. Postavit se strachu znamená otázku: „Co se z této situace mám naučit?“.
Dovolíme-li škorpionovi, aby nás vedl, ukazuje nám možnost a příležitost osvobodit se od starých a nepotřebných záležitostí v našem životě. Pomáhá nám postavit se vlastním strachům skrze upřímnost k sobě samým. Osvobodit se od vlastní temnoty tím, že ji poznáme. Dodává nám odvahu najít vášeň, která je nám v našem životě k dispozici. Učí nás rozpoznat a uvěřit v rozdíl mezi kontrolou strachu a vnitřní silou. Strach totiž nelze kontrolovat. Jediné, jak jej může člověk překonat, je postavit se mu. Spřátelit se s ním. Strach bych přirovnala k ohni. Je dobrý sluha, ale špatný pán. Dovolíme-li strachu, aby nás ovládal, vydáváme se na cestu otroctví a zajetí v nás samých, v našich myšlenkách, a nakonec i v našich činech, které vedou ke smutku a bolesti. Začneme-li strach vnímat coby svého spojence, který nás vždy upozorní buď na nebezpečí a nutnost být opatrný, nebo nám ukáže kde máme prostor pro posun vpřed, pak umožníme sami sobě růst. Překonávat překážky v životě. V běžném životě to znamená, že nedovolíme strachu, aby nám bránil dělat věci, které dělat chceme a hledat cesty k tomu, co nás činí šťastnými. Není to o tom, že bychom měli strach přehlížet či snad dokonce potlačovat a nesmyslně riskovat. Pouze bychom neměli dovolit, aby nám náš vlastní strach ničil život, který bychom chtěli žít, vztahy, které bychom rádi měli, a zážitky, které bychom si rádi dopřáli. Nechat se ovládat strachem znamená ptát se „Proč se to všechno stále děje jen mě“. Postavit se strachu znamená otázku: „Co se z této situace mám naučit?“.
Je to právě období zimy, kdy díky převládající tmě máme možnost a příležitost podívat se na svůj život a hledat cestu k přeměně těch jeho částí, které nás již nečiní šťastnými či v nás dokonce vyvolávají frustraci, vztek a pocit bezmoci. Využijte tento zimní čas k poznání toho již nepotřebného, co už vám v životě neslouží a neumožňuje radovat se a dovolte si vydat se, tak jako semínko ve temné zemi, na cestu do světla za novými sny, zkušenostmi a zážitky, které přinesou do vašeho života radost, poznání a plnost žití.
RSS Feed