Je tu od nepaměti. Komunikace se zvířaty. V mnoha legendách o stvoření světa hrají zvířata důležitou roli. Ve všech těchto příbězích žili člověk a zvířata v harmonii. Zdá se, že čím civilizovanějším se člověk stal, tím více se od přírody oddělil. A je to právě komunikace se zvířaty, jež nám pomáhá vrátit se zpět k přírodě. Dostat se znovu do kontaktu s naší přirozeností. Je to schopnost, se kterou se každý z nás narodil. Když jsme byli děti, byla naší plnou součástí, avšak postupem času, kdy nám dospělými bylo říkáno „co si to vymýšlíš, nebo, co to říkáš za hlouposti“, jsme tuto schopnost zapomněli.
Komunikace se zvířaty je o přesném významu jejich sdělení
Zvířata vnímají každou naši myšlenku, každý náš pocit. Komunikace s nimi nám pomáhá překročit nejen naši oddělenost od nich samotných, ale naši oddělenost od přírody, od země, od vesmíru. Otevřeme-li se možnosti mezidruhové komunikace, začneme více rozumět a chápat, proč se zvířata chovají určitým způsobem, v určité situaci. Komunikace s nimi totiž není o naší představě o tom, co si myslí, nebo jak se cítí podle toho, co nám říká naše logická mysl, nebo podle toho, co jsme se naučili z knih. Komunikace se zvířaty je především o přesném významu, jejich myšlenek a pocitů. Tedy o tom, CO DOOPRAVDY VIDÍ, nebo CÍTÍ. Je to o vidění světa z jejich perspektivy. Cítit, jaké to je být v jejich kůži. Když se znovu naučíme s nimi komunikovat, budeme mít lepší porozumění, co zvíře v životě vidí a zažívá a budeme pak schopni mu lépe pomoci, nebo s ním žít ve větší harmonii. Rovněž budeme mít hlubší porozumění k divokým zvířatům a přírodě. Přestaneme jim dominovat a bojovat, ale budeme s nimi žít ve větším souladu a souznění. Začneme vytvářet více prostoru zvířatům i přírodě a skrze ně pak můžeme udělat zem lepším místem pro život. Ze zkušenosti mohu říct, že komunikace se zvířaty rovněž otevírá cestu. Mám na mysli cestu životem, která nás bude naplňovat a nemusí to být zrovna komunikace se zvířaty. Zvířata nám pomáhají spojit se s osobním smyslem života na velmi hluboké osobní úrovni.
Komunikace se zvířaty není ničím novým
Je zde od počátku věků. Podíváme-li se na počátek lidstva a jeho spojení se zvířaty, zjistíme, že pro původní národy byla komunikace se zvířaty, rostlinami a přírodou něco zcela samozřejmého. Když chtěl člověk jablko, požádal strom, aby jeho větve vydaly něco málo ze svého bohatství. Když chtěl muž požádat ženu, aby za ním přišla, pomyslel na její vlasy, na její vůni . . . lidé komunikovali telepaticky, prostřednictvím srdce, na všech úrovních. Chystal-li se kmen na lov, pak se nejdříve spojil s daným stádem a požádal jej, aby mu jako potravu vydalo ze svého stáda jeden kus - nejslabší, starý, poraněný . . . ještě v dnešních dnech můžeme najít v africké Kalahari kmeny Křováků, kteří žijí stejně jako před stovkami let. Člověk si bral z přírody jen to, co potřeboval k obživě a vždy po vzájemné dohodě. Panovaly vzájemný respekt a úcta. To je to, co nás zvířata učí. Ukazují nám, že ve skutečnosti jsme vzájemně propojeni mnoha způsoby, na mnoha úrovních.
Komunikace se zvířaty je o přesném významu jejich sdělení
Zvířata vnímají každou naši myšlenku, každý náš pocit. Komunikace s nimi nám pomáhá překročit nejen naši oddělenost od nich samotných, ale naši oddělenost od přírody, od země, od vesmíru. Otevřeme-li se možnosti mezidruhové komunikace, začneme více rozumět a chápat, proč se zvířata chovají určitým způsobem, v určité situaci. Komunikace s nimi totiž není o naší představě o tom, co si myslí, nebo jak se cítí podle toho, co nám říká naše logická mysl, nebo podle toho, co jsme se naučili z knih. Komunikace se zvířaty je především o přesném významu, jejich myšlenek a pocitů. Tedy o tom, CO DOOPRAVDY VIDÍ, nebo CÍTÍ. Je to o vidění světa z jejich perspektivy. Cítit, jaké to je být v jejich kůži. Když se znovu naučíme s nimi komunikovat, budeme mít lepší porozumění, co zvíře v životě vidí a zažívá a budeme pak schopni mu lépe pomoci, nebo s ním žít ve větší harmonii. Rovněž budeme mít hlubší porozumění k divokým zvířatům a přírodě. Přestaneme jim dominovat a bojovat, ale budeme s nimi žít ve větším souladu a souznění. Začneme vytvářet více prostoru zvířatům i přírodě a skrze ně pak můžeme udělat zem lepším místem pro život. Ze zkušenosti mohu říct, že komunikace se zvířaty rovněž otevírá cestu. Mám na mysli cestu životem, která nás bude naplňovat a nemusí to být zrovna komunikace se zvířaty. Zvířata nám pomáhají spojit se s osobním smyslem života na velmi hluboké osobní úrovni.
Komunikace se zvířaty není ničím novým
Je zde od počátku věků. Podíváme-li se na počátek lidstva a jeho spojení se zvířaty, zjistíme, že pro původní národy byla komunikace se zvířaty, rostlinami a přírodou něco zcela samozřejmého. Když chtěl člověk jablko, požádal strom, aby jeho větve vydaly něco málo ze svého bohatství. Když chtěl muž požádat ženu, aby za ním přišla, pomyslel na její vlasy, na její vůni . . . lidé komunikovali telepaticky, prostřednictvím srdce, na všech úrovních. Chystal-li se kmen na lov, pak se nejdříve spojil s daným stádem a požádal jej, aby mu jako potravu vydalo ze svého stáda jeden kus - nejslabší, starý, poraněný . . . ještě v dnešních dnech můžeme najít v africké Kalahari kmeny Křováků, kteří žijí stejně jako před stovkami let. Člověk si bral z přírody jen to, co potřeboval k obživě a vždy po vzájemné dohodě. Panovaly vzájemný respekt a úcta. To je to, co nás zvířata učí. Ukazují nám, že ve skutečnosti jsme vzájemně propojeni mnoha způsoby, na mnoha úrovních.
Proč se zvířaty komunikovat?
Důvodů je celá řada. Tím nejčastějším, se kterým se ve své praxi setkávám je větší porozumění vlastním zvířatům. Tedy co zvířata v životě vnímají, zažívají a cítí, abychom jim pomohli, nebo abychom s nimi žili ve větším souladu. Zvláště jedná-li se o naše domácí mazlíčky. Často si ani neuvědomujeme, jak málo s nimi komunikujeme, a jak moc by se náš život s nimi ještě zlepšil, kdybychom místo vět jednoduchých použili občas ty rozvité. Zvláště v případech proč a jak se věci dějí. Jednoduchým příkladem může být návštěva veteriny. Až příště budete muset na návštěvu veterináře, řekněte jim proč tam jedete. Vysvětlete jim jak vše bude probíhat, proč je to důležité. Nešetřete detaily. Uvidíte, že návštěva bude klidnější, provázena menším stresem a větší pohodou. Proč? Jednoduše, představte si, že vás někdo strčí do auta aniž by vám řekl, kam a proč pojedete. Nebo se dokonce ještě tvářil ustaraně a vyděšeně, zatím co by vás nutil sednout si do toho auta. Asi mi dáte za pravdu, že byste se bránili a chtěli znát co nejvíce informací proč a kvůli čemu . . . a přesto, s našimi zvířaty to děláme neustále.
Povídání se zvířecími kamarády je však jen zlomek toho, k čemu můžeme komunikaci využívat. Možnost domluvit se je prospěšná zvláště v situaci, kdy se zvíře ztratí. Může nám popsat, kde se nachází, nasměrovat kde ho můžeme najít, nebo dokonce domluvit schůzku setkání. U zvířat, která bohužel na jejich výpravě do neznáma potkalo neštěstí, pak je zde možnost najít jejich tělesnou schránku, Musím říct, že to je v komunikaci se zvířaty opravdu asi tou nejvyšší metou. Zároveň Je nutné dodat, že mluvíme-li o ztracených zvířatech, pak za jejich zmizením je ve většině případů nějaký důvod proč odešla. Zvířata nedělají věci náhodně, jak si mnoho lidí myslí a za jejich ztracením či odchodem je vždy něco konkrétního, ať už jsou to nevyjasněné rodinné či partnerské vztahy, pocit, že nemají své místo k životu, či jen prostá potřeba vyrazit za dobrodružstvím. Samozřejmě v takovém případě pomůže, je-li člověk ochoten si tuto skutečnost připustit a případně záležitost napravit.
Další z oblastí, kdy člověk ocení mezidruhovou komunikaci je při onemocnění zvířete. Zvláště pak při nemocech chronického charakteru, nebo kdy není zcela jasné, kde je příčina evidentních potíží. Zvířata jsou velmi vědomé bytosti a vědí, co jim schází, kde je příčina jejich obtíží a co by jim pomohlo. POZOR! Komunikace by nikdy neměla být diagnostikou nebo důvodem nejít s nemocným zvířetem k veterináři. Naopak, komunikace by měla být pomocí v řešení problému. Nejvíce se mi osvědčila spolupráce majitele, který zná svého zvířecího kamaráda nejlépe, komunikátora, který tlumočí zprávu od zvířete, a veterináře, který pak může doporučit nejvhodnější léčbu.
Samostatnou kapitolou v mezidruhové komunikaci je porozumění divokým zvířatům, životu v přírodě, přírodě samotné. Porozumíme-li zvířatům, pak je více poznáme. Možná právě to nám pomůže změnit způsob, jakým žijeme na této planetě tak, abychom žili s přírodou a se zvířaty co nejvíce v harmonii a nikoliv v neustálém boji, jak je tomu dnes. Bohužel po dlouhá staletí byli lidé vychováváni k boji s přírodou a dominanci nad zvířaty. Zkoušíme urvat své místo ve světě. Bohužel se nám to, zvláště v posledních desítkách let, celkem daří. Člověk zabírá více a více životního prostoru na úkor přírody a jejích obyvatel. Avšak věřím, že nějak podvědomě člověk cítí, že přírodu potřebuje, že potřebuje zvířata kolem sebe a komunikace s nimi je jedním ze způsobů, jak jí opět začít dávat prostor. Třeba jen pouhá komunikace s vlastním psem nebo kočkou, nám může pomoct rozumět smyslu života. Rozumět tomu, co děláme. Rozumět, jak udělat Zem lepší místo pro všechny bytosti, nikoliv jen pro nás lidi, ale pro zvířata, pro stromy, pro všechny bytosti krajiny a bytosti vod a moří, pro společné soužití v rovnováze a radosti. I toto je způsob, jak se na mezidruhovou komunikaci lze dívat.
Jak tedy se zvířaty komunikovat?
Tím nejdůležitějším při komunikaci se zvířaty je absolutní láska, kterou ke zvířatům cítíte. Pokud toto máme, jste na půl cesty tam. Další věcí je pracovat vždy s naprostým respektem. To znamená, než začneme komunikovat, vždy požádáme o svolení. Vždy zvířeti poděkujeme, že se nám věnovalo a dovolilo nám spojit se s ním. Aspektem, bez kterého se při komunikaci neobejdeme je energie radosti. Postupem času, jsem zjistila, že toto je snad ten nejdůležitější aspekt komunikace. Bez něj se člověk daleko nedostane. Protože cokoliv negativního, bude blokem ve spojení. Budeme-li, například, při komunikaci se zvířetem cítit lítost, nebo smutek, bude nás to zastavovat od vidění zvířete v jeho čisté podobě, takové jaké opravdu je ve své esenci, nikoliv v okolnostech, ve kterých se nachází. Možná se setkáte se zvířetem, které je velmi traumatizované, zneužívané a nemůžete si pomoci necítit k němu lítost. Ale když se spojujete se zvířetem, musíte tento smutek dát stranou, protože žádné zvíře nechce být litováno. Zvířata nechtějí truchlit, stejně jako nechtějí, abyste pro ně truchlili vy. Takže když vstoupíte do komunikace, je třeba, aby to bylo v energii radosti. To znamená, pracujte-li s těmito třemi aspekty – láska, respekt a radost, jste na 99% tam. Kanály komunikace se vám otevřou. Pak už je na vás začít trénovat a věřit si, a samozřejmě také věřit zvířatům.
Důvodů je celá řada. Tím nejčastějším, se kterým se ve své praxi setkávám je větší porozumění vlastním zvířatům. Tedy co zvířata v životě vnímají, zažívají a cítí, abychom jim pomohli, nebo abychom s nimi žili ve větším souladu. Zvláště jedná-li se o naše domácí mazlíčky. Často si ani neuvědomujeme, jak málo s nimi komunikujeme, a jak moc by se náš život s nimi ještě zlepšil, kdybychom místo vět jednoduchých použili občas ty rozvité. Zvláště v případech proč a jak se věci dějí. Jednoduchým příkladem může být návštěva veteriny. Až příště budete muset na návštěvu veterináře, řekněte jim proč tam jedete. Vysvětlete jim jak vše bude probíhat, proč je to důležité. Nešetřete detaily. Uvidíte, že návštěva bude klidnější, provázena menším stresem a větší pohodou. Proč? Jednoduše, představte si, že vás někdo strčí do auta aniž by vám řekl, kam a proč pojedete. Nebo se dokonce ještě tvářil ustaraně a vyděšeně, zatím co by vás nutil sednout si do toho auta. Asi mi dáte za pravdu, že byste se bránili a chtěli znát co nejvíce informací proč a kvůli čemu . . . a přesto, s našimi zvířaty to děláme neustále.
Povídání se zvířecími kamarády je však jen zlomek toho, k čemu můžeme komunikaci využívat. Možnost domluvit se je prospěšná zvláště v situaci, kdy se zvíře ztratí. Může nám popsat, kde se nachází, nasměrovat kde ho můžeme najít, nebo dokonce domluvit schůzku setkání. U zvířat, která bohužel na jejich výpravě do neznáma potkalo neštěstí, pak je zde možnost najít jejich tělesnou schránku, Musím říct, že to je v komunikaci se zvířaty opravdu asi tou nejvyšší metou. Zároveň Je nutné dodat, že mluvíme-li o ztracených zvířatech, pak za jejich zmizením je ve většině případů nějaký důvod proč odešla. Zvířata nedělají věci náhodně, jak si mnoho lidí myslí a za jejich ztracením či odchodem je vždy něco konkrétního, ať už jsou to nevyjasněné rodinné či partnerské vztahy, pocit, že nemají své místo k životu, či jen prostá potřeba vyrazit za dobrodružstvím. Samozřejmě v takovém případě pomůže, je-li člověk ochoten si tuto skutečnost připustit a případně záležitost napravit.
Další z oblastí, kdy člověk ocení mezidruhovou komunikaci je při onemocnění zvířete. Zvláště pak při nemocech chronického charakteru, nebo kdy není zcela jasné, kde je příčina evidentních potíží. Zvířata jsou velmi vědomé bytosti a vědí, co jim schází, kde je příčina jejich obtíží a co by jim pomohlo. POZOR! Komunikace by nikdy neměla být diagnostikou nebo důvodem nejít s nemocným zvířetem k veterináři. Naopak, komunikace by měla být pomocí v řešení problému. Nejvíce se mi osvědčila spolupráce majitele, který zná svého zvířecího kamaráda nejlépe, komunikátora, který tlumočí zprávu od zvířete, a veterináře, který pak může doporučit nejvhodnější léčbu.
Samostatnou kapitolou v mezidruhové komunikaci je porozumění divokým zvířatům, životu v přírodě, přírodě samotné. Porozumíme-li zvířatům, pak je více poznáme. Možná právě to nám pomůže změnit způsob, jakým žijeme na této planetě tak, abychom žili s přírodou a se zvířaty co nejvíce v harmonii a nikoliv v neustálém boji, jak je tomu dnes. Bohužel po dlouhá staletí byli lidé vychováváni k boji s přírodou a dominanci nad zvířaty. Zkoušíme urvat své místo ve světě. Bohužel se nám to, zvláště v posledních desítkách let, celkem daří. Člověk zabírá více a více životního prostoru na úkor přírody a jejích obyvatel. Avšak věřím, že nějak podvědomě člověk cítí, že přírodu potřebuje, že potřebuje zvířata kolem sebe a komunikace s nimi je jedním ze způsobů, jak jí opět začít dávat prostor. Třeba jen pouhá komunikace s vlastním psem nebo kočkou, nám může pomoct rozumět smyslu života. Rozumět tomu, co děláme. Rozumět, jak udělat Zem lepší místo pro všechny bytosti, nikoliv jen pro nás lidi, ale pro zvířata, pro stromy, pro všechny bytosti krajiny a bytosti vod a moří, pro společné soužití v rovnováze a radosti. I toto je způsob, jak se na mezidruhovou komunikaci lze dívat.
Jak tedy se zvířaty komunikovat?
Tím nejdůležitějším při komunikaci se zvířaty je absolutní láska, kterou ke zvířatům cítíte. Pokud toto máme, jste na půl cesty tam. Další věcí je pracovat vždy s naprostým respektem. To znamená, než začneme komunikovat, vždy požádáme o svolení. Vždy zvířeti poděkujeme, že se nám věnovalo a dovolilo nám spojit se s ním. Aspektem, bez kterého se při komunikaci neobejdeme je energie radosti. Postupem času, jsem zjistila, že toto je snad ten nejdůležitější aspekt komunikace. Bez něj se člověk daleko nedostane. Protože cokoliv negativního, bude blokem ve spojení. Budeme-li, například, při komunikaci se zvířetem cítit lítost, nebo smutek, bude nás to zastavovat od vidění zvířete v jeho čisté podobě, takové jaké opravdu je ve své esenci, nikoliv v okolnostech, ve kterých se nachází. Možná se setkáte se zvířetem, které je velmi traumatizované, zneužívané a nemůžete si pomoci necítit k němu lítost. Ale když se spojujete se zvířetem, musíte tento smutek dát stranou, protože žádné zvíře nechce být litováno. Zvířata nechtějí truchlit, stejně jako nechtějí, abyste pro ně truchlili vy. Takže když vstoupíte do komunikace, je třeba, aby to bylo v energii radosti. To znamená, pracujte-li s těmito třemi aspekty – láska, respekt a radost, jste na 99% tam. Kanály komunikace se vám otevřou. Pak už je na vás začít trénovat a věřit si, a samozřejmě také věřit zvířatům.
RSS Feed