Zaříkávači koní a psů, šamani, nejrůznější mágové, ti všichni jsou vyhledáváni a obdivováni pro svou schopnost komunikovat se zvířaty, s přírodními živly, přírodou a vůbec světem mezi nebem a zemí. Avšak k tomu, abychom komunikovali se zvířaty a světem přírody nemusíme být šaman ani mág, ani mít speciální dovednosti. Schopnost komunikovat se zvířaty má každý z nás, pouze jsme na toto své rodné právo zapomněli.
Většina z nás se zvířaty, přírodou a jejími obyvateli běžně a zcela přirozeně komunikovala v dětském věku. Jak jsme dospívali a přebírali prvky chování a projevu svých rodičů, svého okolí či svých vzorů, používání této super schopnosti se postupně vytrácelo, využívali jsme ji méně a méně až jsme na ni jednoho dne zapomněli úplně. Je nejvyšší čas se opět rozpomenout!
Většina z nás se zvířaty, přírodou a jejími obyvateli běžně a zcela přirozeně komunikovala v dětském věku. Jak jsme dospívali a přebírali prvky chování a projevu svých rodičů, svého okolí či svých vzorů, používání této super schopnosti se postupně vytrácelo, využívali jsme ji méně a méně až jsme na ni jednoho dne zapomněli úplně. Je nejvyšší čas se opět rozpomenout!
Máme-li kolem sebe přírodu a zvířata, pak každý z nás, na méně či více vědomé úrovni, se zvířaty komunikuje. Možná patříte k těm, kteří stále věří, že vycházka po nedělním obědě je VÁŠ nápad, nebo že jste to VY, koho napadlo, dát svému psovi právě teď ňamku, která leží na stole. Věřte, že opak je pravdou. Vždy se musím pousmát, když během dne, kdy pracuji a moje doga Love leží někde poblíž, začnu najednou, jako blesk z čistého nebe, mít nutkavou potřebu ji pohladit a dát ji nějakou dobrotu. S čistým svědomím mohu prohlásit, že i po několika letech praktikování komunikace se zvířaty mi ne vždy hned dojde, že to nebyl můj, ale její nápad.
Často mě kontaktují lidé, abych jejich zvířeti sdělila to, či ono. Vždy jim říkám, že na to nepotřebují komunikátora se zvířaty. Tuto část komunikace zvládne každý z nás sám. Zvířata totiž rozumí všemu, co jim sdělujeme, co prožíváme, jak se cítíme. Otázka, která po tomto sdělení z pravidla přichází je: „Ale on/ona na moje slova nereaguje . . .“. Vězte, že pokud vaše zvíře nereaguje, pak to pro něj, z jeho pohledu, prostě a jednoduše není důležité. Zvířata jsou našimi velkými zrcadly. Ukazují naše vnitřní často nevědomé hodnoty, emoce, nastavení . . . myslíte si, že jste hlavou rodiny, a přesto doma máte malého psího či kočičího teroristu? Nechtěné chování zvířat je vždy vyjádřením něčeho hlubšího, často nevědomého nastavení, určité nerovnováhy v našem životě. Porozuměním zvířatům a jejich motivaci k tomu či onomu porozumíme i sobě a naopak.
Často mě kontaktují lidé, abych jejich zvířeti sdělila to, či ono. Vždy jim říkám, že na to nepotřebují komunikátora se zvířaty. Tuto část komunikace zvládne každý z nás sám. Zvířata totiž rozumí všemu, co jim sdělujeme, co prožíváme, jak se cítíme. Otázka, která po tomto sdělení z pravidla přichází je: „Ale on/ona na moje slova nereaguje . . .“. Vězte, že pokud vaše zvíře nereaguje, pak to pro něj, z jeho pohledu, prostě a jednoduše není důležité. Zvířata jsou našimi velkými zrcadly. Ukazují naše vnitřní často nevědomé hodnoty, emoce, nastavení . . . myslíte si, že jste hlavou rodiny, a přesto doma máte malého psího či kočičího teroristu? Nechtěné chování zvířat je vždy vyjádřením něčeho hlubšího, často nevědomého nastavení, určité nerovnováhy v našem životě. Porozuměním zvířatům a jejich motivaci k tomu či onomu porozumíme i sobě a naopak.
Své studenty učím, že komunikace se zvířaty by měla být vždy zábavná, protože když nás něco baví, pak tomu věnujeme svůj čas, a i když zábava a povídání si s našimi chlupatými, okřídlenými a jinými zvířecími kamarády je tím nejčastějším aspektem, proč se lidé chtějí mezidruhovou komunikaci naučit, může být komunikace s nimi i velmi užitečným nástrojem. Čím více mám příležitost se zvířaty komunikovat, tím více si uvědomuji význam tohoto vzájemného porozumění. Vidění světa z jejich zvířecí perspektivy, z pohledu jejich potřeb a našeho pochopení jejich vnímání světa, jejich radostí, starostí i obav. Cítit jaké to je procházet se s lehkostí kočky po horké, písčité zemi, nebo se položit do chladné trávy, zjistit jaké to je být lvem, nebo dokonce mravencem, co to znamená nechat se nést vzdušnými proudy a cítit jejich sílu skrze pera křídel. Vnímat emoční, stejně jako fyzické potřeby všech zvířat. Cítit, co zvířata OPRAVDU cítí, ne co si mi lidé myslíme, že cítí. Poznávat hluboké spojení, které s nimi máme, stejně jako s celou přírodou.
Tímto způsobem s námi komunikují nejen naše zvířata, ale i ta divoká a vůbec celá příroda. Mám řadu příkladů, kdy si příroda zavolá, že potřebuje asistenci či pomoc. Nejčerstvější je příběh jedné vrabčí slečny, kterou donesla jedna z mých koček Jitřenka.
Tímto způsobem s námi komunikují nejen naše zvířata, ale i ta divoká a vůbec celá příroda. Mám řadu příkladů, kdy si příroda zavolá, že potřebuje asistenci či pomoc. Nejčerstvější je příběh jedné vrabčí slečny, kterou donesla jedna z mých koček Jitřenka.
Dáme-li něco přírodě, dostaneme tisícerekrát nazpět. Malé, ještě téměř holé mládě vrabčáka, mě učilo mnohému. Velké trpělivosti – to když jsem ho několik dnů trpělivě, hodinu co hodinu, učila, že stříkačka se semínkovou pastou je zdroj potravy. Radosti z každého dalšího dne, kdy se z malinkého holátka klubala krásná vrabčí slečna. Velké touze po životě, když si s přibývajícími dny dychtivě brala každou | |
mouchu, brouka či saranče, které jsem jí ulovila. Naučila mě věřit! Věřit, že až otevřu okno a ona vyletí do toho velkého nebezpečného světa, bude v pořádku, zvládne to, naučí se jak přežít. Naučila mě překonat smutek z rozloučení, kdy jsme se naposledy pomazlily jemným klovnutím zobáčku do mého nosu, jak to dělala vždy, když chtěla pozornost a jemně při tom u těla vibrovala křídly radostným blahem, když jsem se jí věnovala.
Smutek nad tím, že už nikdy nepřiletí na moje rameno či ruku, neboť jakmile vylétla z okna s jedním vrabčím frajerem, stal se z ní vrabec obecný, který je ostražitý a plachý. Kdykoliv jsem se s ní spojila a požádala ji, aby se mi přilétla ukázat, cítila a obdivovala jsem její nespoutanou touhu po životě a nekonečnou radost z něj. Učila mě vidět souvislosti a vzájemnou propojenost v přírodě, když mi docházel hmyz. Bože, jaký já měla nedostatek much a hmyzu. Těch much, které mě vždy neskutečně štvali svou přítomností.
Čas od času ji zahlédnu stále s tím stejným vrabčím hejskem, kterého si ochočila stejně jako předtím mě. Stačilo pípnout a hned jsem byla u košíku a dávala jí něco dobrého do zobáčku. Dojalo mě k slzám, když jsem ji viděla, jak se „svým“ vrabčákem sedí na krmítku, ona slastně vibrovala křidélky a on jí dával do zobáčku jedno semínko za druhým. Asi ne náhodou si vybrala jméno Captain Jack.
Čas od času ji zahlédnu stále s tím stejným vrabčím hejskem, kterého si ochočila stejně jako předtím mě. Stačilo pípnout a hned jsem byla u košíku a dávala jí něco dobrého do zobáčku. Dojalo mě k slzám, když jsem ji viděla, jak se „svým“ vrabčákem sedí na krmítku, ona slastně vibrovala křidélky a on jí dával do zobáčku jedno semínko za druhým. Asi ne náhodou si vybrala jméno Captain Jack.
"Čím více high-tech se stáváme, tím více potřebujeme přírodu.“
Richard Louv, autor knihy Principy přírody
Richard Louv, autor knihy Principy přírody
Komunikace mezi člověkem a zvířaty, je unikátní příležitost k pochopení jeden druhého. Může nám sloužit k učení, poznávání či uzdravování sebe sama i světa kolem nás. Spojení s přírodou a zvířaty, návrat k propojení se se zemí, rozpomenutí se na její posvátnost je podle mého tím, co lidé v současné době nejvíce potřebují. Spojit se skrze naši zem s našimi kořeny, s našimi předky ať již těmi spirituálními, pozemskými či zvířecími. Při komunikaci se zvířaty jiných vidím, jak zprávy zvířat otevírají lidem srdce, jak jim ukazují cestu k sobě samým, stejně jako k cestě životem naplněném radostí, pohodou a vnitřním klidem. To je TO, co nás učí, být šťastní a užívat si život všemi smysly. Prostřednictvím oboustranné výměny informací se zvyšuje vzájemné porozumění. Telepatická komunikace je nám všem vlastní a vrozená. Bohužel, většina z nás ji zapomněla a nastal čas se znovu rozpomenout! Každý, kdo se mezidruhové komunikaci věnuje potvrdí, že se jedná o jazyk srdce. Jazyk, který nám umožňuje znovu začít používat naši přirozenou a intuitivní schopnost mimosmyslového vnímání věcí. Stačí si pouze vzpomenout, jak naslouchat a přijímat ryzí přirozenost a esenci unikátní zvířecí osobnosti a duše.
A jak taková mezidruhová komunikace vlastně funguje?
Prvním krokem je náš záměr, příprava na energetické úrovni a následné spojení. Telepatie umožňuje jakoukoliv senzorickou zkušenost, proto informace často přicházejí v různých podobách – myšlenka, nápad, obrázek, pocit v těle, zvuk v mysli, emoce . . .
Přesto, že byla telepatie ověřována v rámci experimentální psychologie a je rovněž interpretována v psychiatrii, psychologii či hlubinné psychologii, vědci se zatím neshodli na jednotném mechanismu, jak funguje. Nicméně má se za to, že se jedná o reálné vnímání elektromagnetických energetických konsekvencí. V praxi je klíčem pro přijímání zpráv záměr, což je především věcí srdce, nikoliv mysli. Mezidruhová komunikace je telepatickým fenoménem, děje se bez ohledu na vzdálenost konverzujících stran a tedy formou, která nevyžaduje vzájemnou přítomnost. Osobně bych mezidruhovou komunikaci přirovnala k učení se nového jazyka. Nejprve je třeba se naučit základy, což může být z počátku nezáživné a pak rozšiřovat slovní zásobu. Stejně jako vše v životě i tady platí, že trénink dělá mistry. Základem je naučit se zklidnit naši mysl od nejrůznějších myšlenek, starostí, stresu . . . udělat místo pro příchozí zprávy . . . a „naladit“ se na stejnou „frekvenci“ daného zvířete. Každý člověk, stejně jako každé zvíře má svou vlastní, jedinečnou frekvenci. Jako když ladíte radiostanici. Jakmile naladíte tu správnou frekvenci můžete začít naslouchat.
Prvním krokem je náš záměr, příprava na energetické úrovni a následné spojení. Telepatie umožňuje jakoukoliv senzorickou zkušenost, proto informace často přicházejí v různých podobách – myšlenka, nápad, obrázek, pocit v těle, zvuk v mysli, emoce . . .
Přesto, že byla telepatie ověřována v rámci experimentální psychologie a je rovněž interpretována v psychiatrii, psychologii či hlubinné psychologii, vědci se zatím neshodli na jednotném mechanismu, jak funguje. Nicméně má se za to, že se jedná o reálné vnímání elektromagnetických energetických konsekvencí. V praxi je klíčem pro přijímání zpráv záměr, což je především věcí srdce, nikoliv mysli. Mezidruhová komunikace je telepatickým fenoménem, děje se bez ohledu na vzdálenost konverzujících stran a tedy formou, která nevyžaduje vzájemnou přítomnost. Osobně bych mezidruhovou komunikaci přirovnala k učení se nového jazyka. Nejprve je třeba se naučit základy, což může být z počátku nezáživné a pak rozšiřovat slovní zásobu. Stejně jako vše v životě i tady platí, že trénink dělá mistry. Základem je naučit se zklidnit naši mysl od nejrůznějších myšlenek, starostí, stresu . . . udělat místo pro příchozí zprávy . . . a „naladit“ se na stejnou „frekvenci“ daného zvířete. Každý člověk, stejně jako každé zvíře má svou vlastní, jedinečnou frekvenci. Jako když ladíte radiostanici. Jakmile naladíte tu správnou frekvenci můžete začít naslouchat.
Pro začátek stačí, když budeme pozornější. K sobě, zvířatům i přírodě. Často k nám mluví, ale mi je v zápalu práce, starostí, nedostatku času odeženeme „teď ne“. Postupně přestanou chodit a komunikovat, a zvyknout si na „náš“ životní styl. A přitom by se určitě minuta či dvě našli, abychom je pohladili, dali jim pozornost a dovolili jim, aby nás naučili i oni něco málo ze svého života.
Čím více budeme poznávat zvířata, ať již ta naše domácí či ta divoká kolem nás, vnímat vzájemnou spojitost a propojení na mnoha úrovních, začneme jim více rozumět, chránit je, pečovat o ně a vytvářet harmonické prostředí k životu na této překrásné planetě. Obnovíme lásku a respekt v jejich původním, bezpodmínečném významu. Okamžik, kdy znovu objevíme hlubokou posvátnost přírody i sebe samých.
Čím více budeme poznávat zvířata, ať již ta naše domácí či ta divoká kolem nás, vnímat vzájemnou spojitost a propojení na mnoha úrovních, začneme jim více rozumět, chránit je, pečovat o ně a vytvářet harmonické prostředí k životu na této překrásné planetě. Obnovíme lásku a respekt v jejich původním, bezpodmínečném významu. Okamžik, kdy znovu objevíme hlubokou posvátnost přírody i sebe samých.