. . . říká staré africké přísloví. Čím více času trávíme v náruči přírody, a čím více pozorujeme její obyvatele, stejně jako naše domestikované zvířecí kamarády, tím bohatší se na duši i těle stáváme a tím více můžeme vnímat a objevovat hlubokou moudrost a magii, kterou nám předávají.
Určitě jste si toho všimli, někdo více, někdo možná méně. Zvířata, příroda, svět kolem nás . . . vše k nám neustále promlouvá. Hovoří k nám svým jazykem a jsme-li ochotni naslouchat, může tato komunikace být pro nás majákem v rozbouřeném moři našich každodenních starostí, pochybností, obav, stresu. Budu-li mluvit za přírodu a zvířata, pak není třeba být komunikátorem, abychom jim porozuměli.
Určitě jste si toho všimli, někdo více, někdo možná méně. Zvířata, příroda, svět kolem nás . . . vše k nám neustále promlouvá. Hovoří k nám svým jazykem a jsme-li ochotni naslouchat, může tato komunikace být pro nás majákem v rozbouřeném moři našich každodenních starostí, pochybností, obav, stresu. Budu-li mluvit za přírodu a zvířata, pak není třeba být komunikátorem, abychom jim porozuměli.
Stačí jen povystoupit ze své bubliny a dopřát větší pozornost dění kolem nás. Nemáme-li možnost trávit tolik času, kolik bychom chtěli v přírodě, se zvířaty . . . prostě někde v zeleni, může k nám příroda hovořit skrze naše sny či meditace. Jindy to může být třeba prostřednictvím náhlého vstupu, objevování se, nějakého zvířete v našem životě, ať již v té fyzické rovině nebo symbolické, formou nejrůznějších znamení. Stejně jako hvězdy, znamení, tarot a jiná symbolika, i každé zvíře má nějaký svůj význam, něco jako určitý druh archetypu, který symbolizuje a skrze který k nám promlouvá. Krásným příkladem může být třeba vosa. Asi neřeknu nic nového, že přiletí-li do společnosti vosa, promění, někdy pozvolna jindy okamžitě, pohodu ve zběsilou až šílenou snahu zbavit se jí. Často je následována dalšími svého druhu, které se objevují, jak blesk z čistého nebe. Mávání rukou, nadávky, lov, strach, vztek, křik . . . to je super schopnost vos . . . vytahovat ven naše strachy, a především vášnivé emoce. Stačí však změnit své vnitřní nastavení vůči vose. Uvědomit si, že k našemu stolu nepřiletěla proto, aby nám zničila party či klidné posezení, ale prostě jen hledá něco k snědku. Na duchovní úrovni reprezentuje vosa vývoj a naši schopnost převzít odpovědnost za svůj život. Nenechat se unášet a ovládat vášněmi. Vosa patří k opylovačům, a proto je také vnímána jako symbol plodnosti. Zajímavostí je, že si vosy zcela neomylně vyberou přesně toho, kdo se bojí jejich žihadla či je nemá rád a dokonce bych řekla „rád má nad vším kontrolu“. Je-li člověk v klidu a nechá-li vosu svému osudu, většinou během krátké chvíle odletí.
Podobným způsobem můžeme nahlížet na každé zvíře, které se z nenadání objeví v našem životě, máme z něj strach nebo jej nemáme rádi. Nejen z vlastních zkušeností, ale ze zkušeností lidí se kterými pracuji, a kteří se na mě obrací o pomoc, je více, než patrné, že zvířata a příroda nám pomáhají na naší spirituální cestě. Pomáhají nám objevit naše rezervy a prostor pro růst, stejně jako vynést ven naše skryté schopnosti a dary, které můžeme tomuto světu nabídnout. Svět přírody nám pomáhá otevřít ty správné dveře k životu, který nás naplňuje tvořivostí, kreativitou a přináší radost nám i všem kolem nás. Stačí dát jejich řeči a znamením, která nám předávají, o něco více pozornosti. Zvědomovat si je či s nimi dokonce vědomě a záměrně pracovat.
Zvířata nás učí vlastní autentičnosti, sladit mysl a srdce, více využívat naše smysly. Učí nás, že to není o myšlení, ale o cítění. Co cítíme? Jak se cítíme? Jaké jsou naše emoce? To je to, co se učíme na hluboké vnitřní úrovni. Je to o důvěře. O důvěře v sebe sama, o důvěře ve svá vlastní rozhodnutí, o důvěře ve svůj vnitřní hlas. Naše každodenní rychlost, kterou nasadíme s prvním otevřením očí, po často nevalném spánku, nás odděluje od našich pocitů. Ve svém běhu životem si nedopřejeme čas na chvíli se zastavit a zvědomit si „Jak se cítím?“. Alespoň na krátký okamžik zklidnit mysl, tělo, dech . . . Dovolit tělu na chvíli povolit a jen tak být. Přepnout do režimu relaxace, zapnout program obnovy těla, dát mu prostor pro opravy zacykleného softwaru (rozumějte emocí), a tím umožnit hardwaru (tedy našemu tělu), aby se samo uzdravilo. Samouzdravovací schopnost má každý z nás. Je třeba ji znovu objevit a uvěřit, že je to možné. Spojením s přírodou se tyto procesy začnou dít zcela automaticky, ať již vědomě či nevědomě. Stačí najít chvilku a každý den vyjít ven někam do zeleně (nemáte-li kolem sebe lesy, luhy a háje stačí nejbližší park, každé město má nějaký ten parčík, kde lze na chvíli spočinout), zpomalit dech a pouze BÝT. Nemáte-li možnost vyjít do zeleně, pak si prostě jen tak sedněte doma, zavřete oči a představujte si místo, kde byste chtěli být. Jen tak buďte, meditujte. Představivost má obrovskou sílu, může vás přenést kamkoliv si budete přát. Už slyším „já si neumím představovat ani meditovat“. I pro vás mám cestu. Použijte moderní technologie – na internetu je k mání tolik videí přírody, moří, lesů, či jejich zvuků . . . co vás jen napadne. Jsou k dispozici i online kamery v přírodě. Já, když se mi stýská po Africe, si pustím online kamery z národních afrických parků a jen tak pozoruji zvířata, která se přijdou napít, poslouchám zvuky . . . jen s nimi jsem. I to je způsob meditace. Čím více to budete dělat, tím více vám to půjde. Nic není špatně, nic není dobře. Pro každého funguje něco jiného. Někdo si zvíře představí, jak s ním mluví, někomu se objeví malinké jako našeptávač do ucha, jiný má za sebou obrovského zvířecího ochránce . . . Pro někoho jsou přitažlivé kameny, pro dalšího rostliny či stromy . . . Každý máme sobě vlastní způsob, objevte jej a pokud jste ho našli, rozvíjejte ho.
Zvířata nás učí vlastní autentičnosti, sladit mysl a srdce, více využívat naše smysly. Učí nás, že to není o myšlení, ale o cítění. Co cítíme? Jak se cítíme? Jaké jsou naše emoce? To je to, co se učíme na hluboké vnitřní úrovni. Je to o důvěře. O důvěře v sebe sama, o důvěře ve svá vlastní rozhodnutí, o důvěře ve svůj vnitřní hlas. Naše každodenní rychlost, kterou nasadíme s prvním otevřením očí, po často nevalném spánku, nás odděluje od našich pocitů. Ve svém běhu životem si nedopřejeme čas na chvíli se zastavit a zvědomit si „Jak se cítím?“. Alespoň na krátký okamžik zklidnit mysl, tělo, dech . . . Dovolit tělu na chvíli povolit a jen tak být. Přepnout do režimu relaxace, zapnout program obnovy těla, dát mu prostor pro opravy zacykleného softwaru (rozumějte emocí), a tím umožnit hardwaru (tedy našemu tělu), aby se samo uzdravilo. Samouzdravovací schopnost má každý z nás. Je třeba ji znovu objevit a uvěřit, že je to možné. Spojením s přírodou se tyto procesy začnou dít zcela automaticky, ať již vědomě či nevědomě. Stačí najít chvilku a každý den vyjít ven někam do zeleně (nemáte-li kolem sebe lesy, luhy a háje stačí nejbližší park, každé město má nějaký ten parčík, kde lze na chvíli spočinout), zpomalit dech a pouze BÝT. Nemáte-li možnost vyjít do zeleně, pak si prostě jen tak sedněte doma, zavřete oči a představujte si místo, kde byste chtěli být. Jen tak buďte, meditujte. Představivost má obrovskou sílu, může vás přenést kamkoliv si budete přát. Už slyším „já si neumím představovat ani meditovat“. I pro vás mám cestu. Použijte moderní technologie – na internetu je k mání tolik videí přírody, moří, lesů, či jejich zvuků . . . co vás jen napadne. Jsou k dispozici i online kamery v přírodě. Já, když se mi stýská po Africe, si pustím online kamery z národních afrických parků a jen tak pozoruji zvířata, která se přijdou napít, poslouchám zvuky . . . jen s nimi jsem. I to je způsob meditace. Čím více to budete dělat, tím více vám to půjde. Nic není špatně, nic není dobře. Pro každého funguje něco jiného. Někdo si zvíře představí, jak s ním mluví, někomu se objeví malinké jako našeptávač do ucha, jiný má za sebou obrovského zvířecího ochránce . . . Pro někoho jsou přitažlivé kameny, pro dalšího rostliny či stromy . . . Každý máme sobě vlastní způsob, objevte jej a pokud jste ho našli, rozvíjejte ho.
Ztište svou mysl a pouze vnímejte přírodu, obraz, představu . . . máte-li oblíbené zvíře, kámen, rostlinu můžete vnímat jeho vědomí. Cítit jej ve svém srdci. Toto je způsob, kterým se učíme přepnout z naší mysli, nervozity, stresu, strachu, myšlenek či starostí . . . do ticha, plynutí, důvěry a vědění, že vše je v pořádku. Současná doba orientovaná na výkon a rychlost nás nutí využívat pouze naši levou mozkovou hemisféru (logiku a analýzu) a dává nám jen málo možností stejným způsobem využívat i naši pravou hemisféru zaměřenou na kreativitu, tvořivost a intuici. Každodenní zastavení nám pomáhá více zapojit pravou část našeho mozku. Více ji využívat a dostávat tak naše tělo do větší rovnováhy. Vlastně bychom to mohli nazvat takovým vzájemným snoubením levé a pravé mozkové hemisféry. Všichni víme, že než dojde k zásnubám vyžaduje to čas a trpělivost, a také každodenní práci na vztahu, který má vstoupit do manželství. Proto si ve svém konání dopřejte pravidelnost, čas a trpělivost, neboť pokaždé, když se spojíme s přírodou či nějakým zvířetem, které nás přitahuje, procházíme hlubším spojením se sebou samými. Krůček po krůčku. U mnoha lidí se toto spojení děje na nevědomé úrovni, zcela automaticky.
Slyšela jsem krásné vyjádření, že delfíni jsou naše porodní báby, neboť lidstvo se rodí do nového úsvitu, do nového věku. Myslím, že nejen delfíni, ale zvířata a příroda celkově jsou ti, kdo nám pomáhají znovu se zrodit, spojit se se svou pravou podstatou, projevit naše dary a schopnosti, vstoupit na SVOU cestu, následujíc ryzí záměry svého srdce. Cestu poznání a radosti, kterou jsme si vytýčili na spirituální úrovni, avšak během temných období našeho žití na této planetě poněkud pozapomněli.
Slyšela jsem krásné vyjádření, že delfíni jsou naše porodní báby, neboť lidstvo se rodí do nového úsvitu, do nového věku. Myslím, že nejen delfíni, ale zvířata a příroda celkově jsou ti, kdo nám pomáhají znovu se zrodit, spojit se se svou pravou podstatou, projevit naše dary a schopnosti, vstoupit na SVOU cestu, následujíc ryzí záměry svého srdce. Cestu poznání a radosti, kterou jsme si vytýčili na spirituální úrovni, avšak během temných období našeho žití na této planetě poněkud pozapomněli.
Pozorujeme-li přírodu a zvířata, dříve či později si uvědomíme, že o nic neusilují. Pouze jsou. A pozor není to o tom, že by nebyli aktivní. V přírodě neobjevíme okamžik, kdy by se něco nedělo, a přesto můžeme mít pocit, že se čas zastavil. Je to okamžik činění v nečinění v nekonečném cyklu rození, života a smrti. Bytí v pravém slova smyslu se vším, co k tomu patří. A nenechme se mýlit romantikou (i když ta tam samozřejmě také je), často se jedná o poměrně velké drama a boj o přežití. Neustálý koloběh života chaosu a řádu, bouře po předcházejícím tichu, jin a jang stále dokola v celém širém Vesmíru po miliony a miliony let. Učme se tedy spočinout a být činnými v nečinnosti. Neboť nečinnost nemusí vždy nutně znamenat nekonání. Krokodýl si tímto způsobem života zajistí většinu své potravy.
Ohlédnu-li se za komunikací se zvířaty a přírodou, tou nejčastější zprávou od zvířat je – jděte do přírody a meditujte, každý den. Čím častěji si dovolíme spočinout v tichu, tím hlubší navážeme spojení se svým tělem a svým srdcem, a tím větší pocit bezpečí získáváme. Proto vyjděte do přírody kdykoliv máte příležitost. Dopřejte si 20-30 minut s přírodou každý den, aby vaše srdce naplnila radost a klid a vaše mysl si dopřála alespoň chvilkové spočinutí v tichu. Dopřejte tělu prostor rozpomenout se na schopnost samouzdravování. Váš život tak dostane natolik jistý směr, že žádná bouře nebude dost silná, aby tento směr změnila.
Ohlédnu-li se za komunikací se zvířaty a přírodou, tou nejčastější zprávou od zvířat je – jděte do přírody a meditujte, každý den. Čím častěji si dovolíme spočinout v tichu, tím hlubší navážeme spojení se svým tělem a svým srdcem, a tím větší pocit bezpečí získáváme. Proto vyjděte do přírody kdykoliv máte příležitost. Dopřejte si 20-30 minut s přírodou každý den, aby vaše srdce naplnila radost a klid a vaše mysl si dopřála alespoň chvilkové spočinutí v tichu. Dopřejte tělu prostor rozpomenout se na schopnost samouzdravování. Váš život tak dostane natolik jistý směr, že žádná bouře nebude dost silná, aby tento směr změnila.