Posiluje imunitní systém, uvolňuje se při něm hormon lásky, je přírodním lékem na stres a úzkost, podporuje produkci dopaminu, zdroje naší motivace, pomáhá udržet rovnováhu nervového systému . . . nejen za tím vším, stojí objetí. Ve spojení s malou chundelatou, dvouměsíční kuličkou nějakého zvířecího mláděte, pak můžeme mluvit o stavu láskyplné blaženosti. Jsme-li v přítomnosti mláďat, ať těch lidských či zvířecích, je to zázrak. Máme chuť je objímat a neznám nikoho, kdo by nebyl v tu chvíli naplněn pocitem lásky a radosti.
Jsou roztomilá a člověk jim často promine nějakou tu lumpárnu právě proto, že jsou mrňata. Myslím, že je to stejné jako s dětmi. V jejich přítomnosti se často smějeme a je nám dobře. Ten pohled, když se na nás šibalsky podívají a zasmějí se . . . rázem jsme s argumenty v háji a jen málokdo z nás odolá a nezačne se smát. Superschopnost mláďat, těch lidských, stejně jako těch zvířecích, je život v přítomném okamžiku, objevování, divení se a radost. Nedělají si starosti s tím, co bylo nebo bude. Užívají si přítomnost a svou hravost plnými doušky a dovolíme-li si to, pak nás mohou vzít na chvíli do svého světa a nakazit nás touto svou radostí ze života.
Na rozdíl od lidských mláďat, si ta zvířecí tento svůj dar uchovávají po celý život. Soužití s nimi nám umožňuje vystoupit alespoň na chvíli z našich rolí ředitelů a ředitelek Zeměkoule či dokonce celých galaxií a jen tak být. Na chvíli zapomenout na starosti všedního dne. Miluji procházky lesem se svojí o něco více než rok starou německou dogou Love. Každý den se učím číst její povahu. To, jaká opravdu je, co je její přirozenost a učím se nedovolit mým (a především společenským) představám o soužití se psem, potlačit tuto její krásu. Už slyším, že to je přece samozřejmost, ale zkuste být takto velkorysí, když potkáte někoho, kdo se bojí psů a váš 60kg miláček se rozhodne projevit mu lásku . . . Je to velká škola hledání rovnováhy mezi přirozeností, očekáváním společnosti a vhodnosti chování. Škola lásky a respektu. Ale o tom jindy.
Jsou roztomilá a člověk jim často promine nějakou tu lumpárnu právě proto, že jsou mrňata. Myslím, že je to stejné jako s dětmi. V jejich přítomnosti se často smějeme a je nám dobře. Ten pohled, když se na nás šibalsky podívají a zasmějí se . . . rázem jsme s argumenty v háji a jen málokdo z nás odolá a nezačne se smát. Superschopnost mláďat, těch lidských, stejně jako těch zvířecích, je život v přítomném okamžiku, objevování, divení se a radost. Nedělají si starosti s tím, co bylo nebo bude. Užívají si přítomnost a svou hravost plnými doušky a dovolíme-li si to, pak nás mohou vzít na chvíli do svého světa a nakazit nás touto svou radostí ze života.
Na rozdíl od lidských mláďat, si ta zvířecí tento svůj dar uchovávají po celý život. Soužití s nimi nám umožňuje vystoupit alespoň na chvíli z našich rolí ředitelů a ředitelek Zeměkoule či dokonce celých galaxií a jen tak být. Na chvíli zapomenout na starosti všedního dne. Miluji procházky lesem se svojí o něco více než rok starou německou dogou Love. Každý den se učím číst její povahu. To, jaká opravdu je, co je její přirozenost a učím se nedovolit mým (a především společenským) představám o soužití se psem, potlačit tuto její krásu. Už slyším, že to je přece samozřejmost, ale zkuste být takto velkorysí, když potkáte někoho, kdo se bojí psů a váš 60kg miláček se rozhodne projevit mu lásku . . . Je to velká škola hledání rovnováhy mezi přirozeností, očekáváním společnosti a vhodnosti chování. Škola lásky a respektu. Ale o tom jindy.
Dnes je řeč o radosti, jejímž ztělesněním jsou jednoznačně mláďata. Využijí každou příležitost ke hře a zvou nás k tomu samému. Ať mám sebe náročnější den, když začne Love kozlíkovat (to jako že skáče jako kůzle) a dělat šášulu prostě jen proto, že jí to baví a dělá radost, spolehlivě mě to dostane do dobré nálady. Každý den mě, svým neutuchajícím nadšením pro život, učí, že nejdůležitější je právě radost ze života. Vystoupit z role paní důležité a prostě se jen radovat a blbnout. To se snadno řekne . . . žijeme v rychlé době a účty, hypotéky a nejrůznější povinnosti nemají pro podobné aktivity porozumění.
Drobné radosti nám však nemusí vzít mnoho času, ale jednoznačně nám život zkrášlí a udělají z deštivého dne den naplněný příjemným teplem slunce. Někdy je to o půl minutě, kdy se k nám naše ratolest ať už zvířecí, či lidská přijde přitulit. Stačí jen malé objetí, pohlazení a chvilka pošmajchlování . . . . hned jsme o kousek milejší a laskavější, a začneme více zářit svou vnitřní krásu.
Budeme-li se inspirovat u divokých zvířat, pak ta, která žijí sociálním životem či ve smečkách, věnují péči a pozornost těm nejmladším, než přijde jejich čas na samostatný život, poměrně dlouho. U vlků jsou to tři roky. Do té doby si hrají a učí se od starších. Sloní mláďata mají na přípravu do dospělosti jedenáct až třináct let a u lvů se vydávají na samostatnou životní dráhu mezi druhým až čtvrtým rokem života. Do doby své dospělosti si většinu svého aktivního života hrají, učí se pozorováním a radují ze hry. Smečka je ke svým mláďatům velmi shovívavá a neskutečně trpělivá. I to je něco, co bychom se mi lidé měli naučit a umožnit naším mláďatům alespoň o trochu delší dětství.
Drobné radosti nám však nemusí vzít mnoho času, ale jednoznačně nám život zkrášlí a udělají z deštivého dne den naplněný příjemným teplem slunce. Někdy je to o půl minutě, kdy se k nám naše ratolest ať už zvířecí, či lidská přijde přitulit. Stačí jen malé objetí, pohlazení a chvilka pošmajchlování . . . . hned jsme o kousek milejší a laskavější, a začneme více zářit svou vnitřní krásu.
Budeme-li se inspirovat u divokých zvířat, pak ta, která žijí sociálním životem či ve smečkách, věnují péči a pozornost těm nejmladším, než přijde jejich čas na samostatný život, poměrně dlouho. U vlků jsou to tři roky. Do té doby si hrají a učí se od starších. Sloní mláďata mají na přípravu do dospělosti jedenáct až třináct let a u lvů se vydávají na samostatnou životní dráhu mezi druhým až čtvrtým rokem života. Do doby své dospělosti si většinu svého aktivního života hrají, učí se pozorováním a radují ze hry. Smečka je ke svým mláďatům velmi shovívavá a neskutečně trpělivá. I to je něco, co bychom se mi lidé měli naučit a umožnit naším mláďatům alespoň o trochu delší dětství.
Pozorovat zvířata ve volné přírodě je zázrak, kouzlo, které člověka naplní údivem a obdivem zároveň.
Se zmínkou o lvech se mi vybavuje jedna z mých nejradostnějších návštěv Krugerova parku v Africe, kdy jsme ještě za ranního šera, šleháni africkým zimním větrem, pozorujíc slunce, jak nesměle vystrkuje své paprsky, oněměli úžasem ze lví smečky ležící přímo na silnici před námi. Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. S pocitem blaženosti jsem se kochala pohledem, který nikdy neomrzí. Bylo to jako vyhrát v Jackpotu! Slunce si ještě ani nestihlo protřít oči a já zažívala takový zázrak! Vypli jsme motor džípu, tiše seděli a jen tak se dívali. Po nějaké chvíli se lvi zvedli a kráčeli za zkušenou lvicí, udávající směr svým rozvážným a důstojným krokem. Mladí, odhadem dvou či tříletí, lvi si nenechali ujít žádnou příležitost ke kočkování. Ještě, než jsme se stihli rozjet a pokračovat dál, upoutali naši pozornost překrásní gepardi. Bylo půl sedmé ráno a já jsem se koupala v pocitu, že jsem v ráji.
Pozorovat zvířata ve volné přírodě je, alespoň pro mě, zázrak sám o sobě . . . kouzlo, které člověka naplní údivem a obdivem zároveň. Okamžik plné přítomnosti . . . dětské radosti a nadšení ze všeho, co se kolem děje.
Tiše jsem pozorovala gepardy, odevzdaná přítomnému okamžiku a ani ve snu mě nenapadlo, že podobně se bude ubírat celý den. Naši cestu tehdy zkřížilo tolik zvířat, že to bylo jen těžko uvěřitelné . . . antilopy všech druhů - nyaly, impaly, vodušky . . . stáda zeber či pakoňů . . . ladné žirafy. A propó žirafy . . . že má každá zebra jedinečné šrafování je všeobecně známé, ale jestli pak víte, proč jsou některé žirafy tmavší a jiné světlejší? Odpověď je jednodušší, než by člověk čekal. Kvůli teplu! Starší žirafy potřebují více tělesného tepla, a tak jak stárnou, tmavne jejich zbarvení a tím čerpají více slunečních paprsků . . . jak prosté . . . příroda je velmi moudrá.
Ohromujícím zážitkem toho dne bylo i setkání se skupinou slonů. Vyzařovala z nich obrovská síla, veliká jemnost, pospolitost a mateřství. Těsná blízkost dobré stovky slonů vzdálených doslova jen pár metrů, to v člověku vyvolá obrovský respekt. Nelze nevnímat jejich královskou vznešenost, hluboký vnitřní klid a starověkou moudrost země. Nebude překvapením, že sloni věnují svým mláďatům velkou pozornost a pojí se s nimi řada mystérií. Narodí-li se bílý slon, je považován za nejposvátnější zvíře. Sloni jsou velmi citliví na zvuky, a i přes svou velikost umí být v podstatě neslyšitelní. V některých kulturách symbolizuje slon mlhu, jež odděluje neviditelný svět od toho viditelného. Sloní populace žije ve skupinách, které řídí slonice - Matka. Skupina se dělí na dospělé slonice, mláďata a staré slonice. To je považováno za symbol ženských energií, v životě pak symbolika dítě, matka a moudrá stařena. Sloní samci většinou žijí ve skupinách, kde zkušený slon "vychovává" sloní puberťáky v moudré slony. Ke skupině slonic se slon přidává v době páření.
Pozorovat zvířata ve volné přírodě je, alespoň pro mě, zázrak sám o sobě . . . kouzlo, které člověka naplní údivem a obdivem zároveň. Okamžik plné přítomnosti . . . dětské radosti a nadšení ze všeho, co se kolem děje.
Tiše jsem pozorovala gepardy, odevzdaná přítomnému okamžiku a ani ve snu mě nenapadlo, že podobně se bude ubírat celý den. Naši cestu tehdy zkřížilo tolik zvířat, že to bylo jen těžko uvěřitelné . . . antilopy všech druhů - nyaly, impaly, vodušky . . . stáda zeber či pakoňů . . . ladné žirafy. A propó žirafy . . . že má každá zebra jedinečné šrafování je všeobecně známé, ale jestli pak víte, proč jsou některé žirafy tmavší a jiné světlejší? Odpověď je jednodušší, než by člověk čekal. Kvůli teplu! Starší žirafy potřebují více tělesného tepla, a tak jak stárnou, tmavne jejich zbarvení a tím čerpají více slunečních paprsků . . . jak prosté . . . příroda je velmi moudrá.
Ohromujícím zážitkem toho dne bylo i setkání se skupinou slonů. Vyzařovala z nich obrovská síla, veliká jemnost, pospolitost a mateřství. Těsná blízkost dobré stovky slonů vzdálených doslova jen pár metrů, to v člověku vyvolá obrovský respekt. Nelze nevnímat jejich královskou vznešenost, hluboký vnitřní klid a starověkou moudrost země. Nebude překvapením, že sloni věnují svým mláďatům velkou pozornost a pojí se s nimi řada mystérií. Narodí-li se bílý slon, je považován za nejposvátnější zvíře. Sloni jsou velmi citliví na zvuky, a i přes svou velikost umí být v podstatě neslyšitelní. V některých kulturách symbolizuje slon mlhu, jež odděluje neviditelný svět od toho viditelného. Sloní populace žije ve skupinách, které řídí slonice - Matka. Skupina se dělí na dospělé slonice, mláďata a staré slonice. To je považováno za symbol ženských energií, v životě pak symbolika dítě, matka a moudrá stařena. Sloní samci většinou žijí ve skupinách, kde zkušený slon "vychovává" sloní puberťáky v moudré slony. Ke skupině slonic se slon přidává v době páření.
Spočinout v přírodě, jen tak sedět se zvířetem a BÝT je nesmírně uzdravující.
Když jen tak sedíte, cítíte jeho energii, možná vám odhalí něco ze svého životního příběhu . . . zkuste to! Třeba jen v parku, nebo na zahradě. Jen tak si sedněte a pozorujte první zvíře, které vám zkříží cestu . . .
Pro mě to tehdy byla obrovská magie přírody a radost, kterou jsem zažívala, doznívá ve vzpomínce dodnes, i po tak dlouhé době. Dalo by se říct, že ten den se náš cíl stal naší cestou. Možná i to byl důvod, proč k nám příroda byla tak neskonale štědrá.
Mláďata či dospělá, zvířata nezapomínají udržovat v životě rovnováhu. Rovnováhu mezi prací (starostí o potravu), odpočinkem a zábavou. Není třeba jezdit nikam daleko. Stačí po ránu vykouknout z okna. Spatříte ptáky všech druhů, jak čile hledají něco ke snídani, aby tělu dodali energii na celý den. Vykouknete-li během dne, pak se možná zaposloucháte do melodie prozpěvujícího si kosa, trylek sýkorek či jiného ptáčka. I přes zimu jich tu je dost k pozorování. Odpoledne se vám naskytne pohled na čilý shon za večeří a očistnou koupel v kaluži, která zde zůstala po včerejším dešti. Je toho mnoho, kde se u zvířat můžeme inspirovat. Radost a rovnováha v životě jsou rozhodně oblastmi, kde máme velký prostor ke zlepšení.
Drobné radosti, pozorování či objevování ocení nejen naše mysl, ale i tělo, neboť pobyt v přírodě, objímání, úsměv či radost pomáhají aktivovat činnost našeho parasympatetického systému. Ten je odpovědný především za uvolnění a regeneraci našeho těla. Bohužel stres a rychlý způsob života nás odsuzují žít převážně v sympatetickém systému, který, zjednodušeně řečeno, zajišťuje naše přežití. Většina lidí dává přednost (ať již dobrovolně či nedobrovolně) adrenalinovému způsobu života, čímž tělo nemá možnost přepnout do módu regenerace (parasympatetického systému).
Zkusme s tím něco udělat. Využijme zimní čas k většímu odpočinku a uvolnění. Věnujme více času mláďatům, přírodě a zvířatům obecně. Nechme se inspirovat. Učme se od nich žít v radosti a vědomé přítomnosti našich životů. Vyrazme častěji do přírody, pozorujme a divme se . . . a nebo si udělejte malé krmítko za oknem a pozorujte nejrůznější druhy ptáčků, kteří ocení potravu v zimním období. Radost bude na obou stranách a brzy zjistíte, že je to lepší než nejsledovanější televizní seriál.
Pro mě to tehdy byla obrovská magie přírody a radost, kterou jsem zažívala, doznívá ve vzpomínce dodnes, i po tak dlouhé době. Dalo by se říct, že ten den se náš cíl stal naší cestou. Možná i to byl důvod, proč k nám příroda byla tak neskonale štědrá.
Mláďata či dospělá, zvířata nezapomínají udržovat v životě rovnováhu. Rovnováhu mezi prací (starostí o potravu), odpočinkem a zábavou. Není třeba jezdit nikam daleko. Stačí po ránu vykouknout z okna. Spatříte ptáky všech druhů, jak čile hledají něco ke snídani, aby tělu dodali energii na celý den. Vykouknete-li během dne, pak se možná zaposloucháte do melodie prozpěvujícího si kosa, trylek sýkorek či jiného ptáčka. I přes zimu jich tu je dost k pozorování. Odpoledne se vám naskytne pohled na čilý shon za večeří a očistnou koupel v kaluži, která zde zůstala po včerejším dešti. Je toho mnoho, kde se u zvířat můžeme inspirovat. Radost a rovnováha v životě jsou rozhodně oblastmi, kde máme velký prostor ke zlepšení.
Drobné radosti, pozorování či objevování ocení nejen naše mysl, ale i tělo, neboť pobyt v přírodě, objímání, úsměv či radost pomáhají aktivovat činnost našeho parasympatetického systému. Ten je odpovědný především za uvolnění a regeneraci našeho těla. Bohužel stres a rychlý způsob života nás odsuzují žít převážně v sympatetickém systému, který, zjednodušeně řečeno, zajišťuje naše přežití. Většina lidí dává přednost (ať již dobrovolně či nedobrovolně) adrenalinovému způsobu života, čímž tělo nemá možnost přepnout do módu regenerace (parasympatetického systému).
Zkusme s tím něco udělat. Využijme zimní čas k většímu odpočinku a uvolnění. Věnujme více času mláďatům, přírodě a zvířatům obecně. Nechme se inspirovat. Učme se od nich žít v radosti a vědomé přítomnosti našich životů. Vyrazme častěji do přírody, pozorujme a divme se . . . a nebo si udělejte malé krmítko za oknem a pozorujte nejrůznější druhy ptáčků, kteří ocení potravu v zimním období. Radost bude na obou stranách a brzy zjistíte, že je to lepší než nejsledovanější televizní seriál.